A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Albrecht I. (starší) z Kolowrat | |
---|---|
![]() Albercht s chotí v Ročovském graduálu předávají kostel do péče Panny Marie | |
Narození | 14. století |
Úmrtí | 5. července 1391 Praha |
Děti | Albrecht mladší z Kolowrat Herbort z Kolowrat[1] |
Příbuzní | Hanuš I. Libštejnský z Kolovrat[2] a Bedřich Libštejnský z Kolovrat[2] (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albrecht starší z Kolowrat († 5. července 1391), zakladatel rodu Kolovratů, první listinně doložitelný člen rodu.
Sloužil jako hejtman v saském Fojtsku a jako maršálek ve službách královny Anny Svídnické (manželky Karla IV.), dále jako přísedící zemského a dvorního lenního soudu. V roce 1347 figuruje jako svědek při prodeji panství Rožmitálu.
Počátky rodu Kolovratů
Kronikář Dalimil pokládá za prvního předka rodu Kolovratů lučanského knížete Vlastislava, což však nelze doložit. Podle tradice a listinného falsa pochází rod Kolovratů z konce 13. století a jeho kolébkou je ves Kolovraty poblíž Uhříněvsi, kde stávala tvrz. Podle tohoto falsa je zmiňován k roku 1297 Zosimír z Kolovrat a z Průhonic. Listině doložitelná genealogická posloupnost pánů z Kolowrat počíná Albrechtem starším, který měl ještě sestru Přibyslavu († 1379).
Díky zachované a neporušené pečeti z roku 1378 je patrné, že užíval ve štítě orlici a v klenotu měl dvě orlí křídla, tedy stejný znak, který užívají členové kolovratského rodu dosud.
Kariéra
Poprvé se Albrechtovo jméno objevuje v historických materiálech roku 1347, kdy se nachází mezi svědky při prodeji Rožmitálu, a o dva roky později je uváděn jako purkrabí v Kadani. Od roku 1352 byl majitelem Ročova.
V roce 1355 doprovázel českého krále na císařskou korunovaci do Říma. Cestou s ním prožil mnohá dobrodružství a nebezpečenství. V Pise dokonce museli při zpáteční cestě dne 21. června bojovat proti povstalcům o holý život. Tehdy učinil slib, že přežije-li, založí klášter řádu sv. Augustina, což později i učinil.
V letech 1361–1362 byl maršálkem královny Anny Svídnické. V té době byl sezením na Kornhausu (česky Mšec) a na Žehrovicích. Roku 1362 je také zmiňován jako patron kostela v Hřivicích, roku 1380 prezentoval Mikuláše z Přimdy jako faráře kostela svatých Šimona a Judy v Hradišti.[3] Je uváděn i v obcích Očihov (1365), Bezděkov a Selmice (1368), Želeč (1369), a Vlčkova Lhota (1371). V roce 1373 se stal hejtmanem korunního léna Milín. V letech 1374–1380 byl Albrecht z Kolowrat hejtmanem saského Fojtska, a v letech 1381–1390 pak přísedícím (asesorem) zemského a dvorského lenního soudu.
Založení kláštera v Dolním Ročově
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Doln%C3%AD_Ro%C4%8Dov_kl%C3%A1%C5%A1ter_1.jpg/220px-Doln%C3%AD_Ro%C4%8Dov_kl%C3%A1%C5%A1ter_1.jpg)
Albrecht starší z Kolowrat se rozhodl založit augustiniánský klášter v Dolním Ročově. Dne 2. ledna 1373 potvrdil záměr fundace kláštera Karel IV. a 1. dubna 1374 i papež Řehoř XI. v Avignonu. 10. září 1374 se pan Albrecht dohodl s provinciálem řádu augustiniánů-eremitů o majetkovém zajištění budoucího kláštera, o personálním obsazení konventu i o povinnostech řeholníků. Zakladatel se zavázal klášter vystavět a ekonomicky ho zabezpečit. Přitom si však pro sebe i své potomky zajistil právo disponibility a dohledu nad klášterními statky.
Dne 6. srpna 1380 vydal pan Albrecht z Kolowrat společně se svými třemi syny Albrechtem mladším, Purkartem a Herbortem zakládací listinu pro již existující klášter. Opatřili jej pozemkovým majetkem, platem i naturálními dávkami.
Pozoruhodné je, že mezi povinnosti řeholníků patřily v rámci denních pěti bohoslužeb i dvě mše za hříchy pána z Kolowrat a za všechny, jímž nějakým způsobem ublížil. Podle klášterního podání Albrecht konventu také daroval gotickou opukovou sochu Madony s Ježíškem (1,25 m vysoká), která se dnes nachází na hlavním oltáři v Dolním Ročově.
Rodina
Albrecht byl třikrát ženatý a se svými ženami zplodil osm dětí. Jeho první manželkou byla žena neznámého křestního jména s predikátem z Hřivic. Měl s ní syna Ješka (zmiňován v letech 1357, 1362, a 1363) a dceru Anežku (zmiňována 1367). Anežka se stala benediktinkou v klášteře sv. Jiří, kam vstoupila i Ješkova jediná známá dcera Kunhuta z Kolovrat, pozdější abatyše (v letech 1386–1401).[4] Roku 1362 však již byla Albrechtova první žena mrtvá.
Podruhé se oženil s Annou ze Seebergu (Žeberku), kterou známe i jako Annu ze Slavětína (zmiňována v letech 1375–1380). Po smrti Anny ze Seebergu se pan Albrecht oženil potřetí, tentokráte s Anežkou ze Švamberka, sestrou Buška ze Švamberka.
S druhou manželkou Annou toužili po mužském potomkovi. Nezávisle na sobě měli sen, v němž se jim zjevila Panna Maria. Ta jim vyjevila, že mají založit klášter nedaleko ročovské tvrze, a to v místě ohraničeném zlatou nití. Podle jiné verze mělo být místo pokryto sněhem, ač bylo léto. Mužských potomků se manželé opravdu dočkali, z celkem pěti dětí se jim narodili čtyři synové:
- Albrecht mladší († 1416), zakladatel linií libštejnské a krakovské,
- Mikuláš (1393 byl již mrtev), zakladatel linie kornhauzské (mšecké) a žehrovické,
- Purkart (1410 již mrtev), praotec linií bezdružické a novohradské,
- Herbort († 1420), zakladatel linie mašťovské,
- Aleš († 1422)
- Maruška († asi 1419), provdaná za Duška ze Žirotína na Pnětlukách (1372–1414).
Smrt
Albrecht starší z Kolowrat zemřel dne 5. července 1391 a byl pohřben v Dolním Ročově, kde jinde než v konventním chrámu augustiniánů poustevníků. Hrobka se původně nacházela uprostřed hlavní chrámové lodi a proslula slavnou „potící se“ kuličkou. Roku 1750 byla v rámci úprav podlahy kostela přesunuta na bok lodě.
Z Albrechtova náhrobku vyčteme informaci o tom, že byl příslušníkem panského stavu, do nějž ho povýšil panovník. Na náhrobku v kostele v Dolním Ročově si před Albrechtovým jménem můžeme povšimnout titulatury pan pan, což je doklad toho, že Albrecht starší z Kolowrat byl příslušníkem vyšší české šlechty. V panském stavu byli také všichni Albrechtovi potomci.
Odkazy
Reference
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svoboda. 1984. Dostupné online.
- ↑ a b August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. F. Šimáček, knihtiskárna a nakladatelstvo. 1905.
- ↑ Tutte, Karl (ed.), Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde, Saaz 1904, s. 522.
- ↑ PACOVSKÝ, Karel. Svatojiřský klášter v Praze očima pisatelů doby předhusitské. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-864-3. S. 178.
Literatura
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha : Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. s. 16–18.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk