Grand Prix Masarykova okruhu 1933

Nemistrovský závod v sezóně 1933
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum	17. září 1933
Místo	Brno
Délka trati	29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu	17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasí	hustý nepřetržitý déšť
Pole position
Pilot	Louis ChironAlfa Romeo
Nejrychlejší kolo
Pilot	Luigi FagioliAlfa Romeo
Čas	15:21,0 min = 113,9 km/h (v 13. kole)
Stupně vítězů
První	Louis ChironAlfa Romeo
Druhý	Luigi FagioliAlfa Romeo
Třetí	Jean-Pierre WimilleAlfa Romeo

Čtvrtý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 17. září 1933.^[1] Tento závod byl 32. podnikem sezóny Grand Prix 1933, nebyl však zařazen mezi tzv. závody Grandes Épreuves (velké zkoušky). Ten tvořily Grand Prix Monaka, Francie, Belgie, Itálie a Španělska. Mistrovství Evropy automobilů nebylo asociací AIACR (pozdější FIA) pro tento rok vypsáno.^[2]

Startující vozy a jezdci

Ve IV. ročníku závodu startovalo v silnější kategorii nad 1,5 l 16 vozů, ve slabší kategorii do 1,5 l sedmnáct účastníků. Celkem odstartovalo 33 pilotů, což je nejvyšší počet ze všech předválečných ročníků Masarykova okruhu. A to jich bylo přihlášeno celkem 44, z toho 21 v silnější kategorii.^[3] V tomto roce se oficiálně nezúčastnila firma Alfa Romeo, protože koncem roku 1932 z finančních důvodů ukončila závodní činnost. Její vozy převzala společnost založená v roce 1929 závodníkem a nyní principálem nové stáje Enzem Ferrarim. Scuderii Ferrari reprezentovali v Brně Louis Chiron, Luigi Fagioli (na nových monopostech Alfa Romeo Tipo B/P3) a Antonio Brivio-Sforza se starším, dvousedadlovým vozem Alfa Romeo 8C Monza. Nejpočetněji však ve startovním poli byla zastoupena značka Bugatti, a to 8 vozy soukromých jezdců. Výjimku tvořil tovární vůz Bugatti Type 51, na kterém jel René Dreyfus. Posledním továrním vozem byl Mercedes-Benz SSKL s Manfredem von Brauchitschem za volantem. Startovní pole oživili i dva českoslovenští zástupci Jan Kubíček a Zdeněk Pohl, oba na starších Bugatti T35.^[4] Nepřijeli tradiční účastníci Nuvolari a Borzacchini, kteří pro rok 1933 přestoupili k firmě Maserati, ale ta v důsledku smrtelné havárie Borzacchiniho na Monze 10. září 1933 přihlášeného Nuvolariho do Brna nevyslala. Přestože ročník 1933 byl uspořádán týden po tragické Velké ceně Itálie a týden před Velkou cenou Španělska, pořadatelé byli znovu schopni zajistit slušnou mezinárodní účast.^[5]

V roce 1933 bylo v Brně poprvé uplatněno pravidlo, že závod končí projetím prvního jezdce cílem. Zrušeno tedy bylo ustanovení, že klasifikováni jsou pouze jezdci, kteří dojedou do cíle dříve než 45 minut po vítězi. Rokem 1933 končila platnost tzv. volné formule, pro rok 1934 mezinárodní asociace AIACR (pozdější FIA) vypsala novou formuli pro vozy Grand Prix, tzv. formuli 750 kg.

Startující vozy a jezdci silnější skupiny

Startovní rošt

1. řada	Pos. 1		Pos. 2
	2 Chiron Alfa Romeo		4 Lehoux Bugatti
2. řada		Pos. 3
		6 Steinweg Bugatti
3. řada	Pos. 4		Pos. 5
	8 « Marko » Bugatti		10 Hartmann Bugatti
4. řada		Pos. 6
		14 Balestrero Alfa Romeo
5. řada	Pos. 7		Pos. 8
	16 Battilana Bugatti		18 Von Brauchitsch Mercedes-Benz
6. řada		Pos. 9
		20 Pietsch Alfa Romeo
7. řada	Pos. 10		Pos. 11
	24 Dreyfus Bugatti		26 Wimille Alfa Romeo
8. řada		Pos. 12
		28 Moll Alfa Romeo
9. řada	Pos. 13		Pos. 14
	32 Kubíček Bugatti		34 Fagioli Alfa Romeo
10. řada		Pos. 15
		36 Brivio Alfa Romeo
11. řada	Pos. 16
	46 Pohl Bugatti

Průběh závodu

Vozy nad 1500 ccm

Divácky nejživěji bylo tradičně v okolí hlavní tribuny a v ostrovačických serpentinách, přes vytrvalý déšť přišlo mezi 130^[6] až 150 tisíci diváků.^[1] Ihned po startu v obvyklých 10:30 h dopoledne se ujal vedení Lehoux, ale v průběhu kola ho vítěz dvou předchozích ročníků Louis Chiron, kterému se na startu notně protočila kola, předjel a do konce závodu před sebe již nikoho nepustil. Po prvním kole měl Chiron už náskok jedné minuty. Za ním projeli kolem hlavní tribuny Lehoux, Pietsch, Hartmann, Steiweg, Brauchitsch, Dreyfus a Moll. Celé 1. kolo Lehoux zdržoval jezdce za sebou Pietsche, Hartmanna, Steinwega a Brauchitsche, kteří jeli těsně za ním, ale nedokázali ho předjet. Okruh byl nebezpečný, protože byl na většině míst extrémně úzký, že předjet jiné auto bylo téměř nemožné. A pak tu byla jílovitá půda. Tuto hlínu spláchl déšť na vozovku a mokrá trať místy ještě více klouzala. Dreyfus přijel jako 9., ale zastavil v boxech na výměnu svíček a propadl se na poslední místo.^[7]

V průběhu 2. kola se přece jen Pietschovi podařilo předjet Lehouxe, za nímž jeli Hartmann, Steinweg, Moll, Pohl, Kubíček. Všichni ostatní zastavili po 2. kole v boxech - Brauchitsch, Fagioli, Balestero, Wimille, Dreyfus a Brivio. Kvůli mokru zůstaly nejlepší časy na kolo kolem 18 minut. Lehoux zastavil v boxech po 5. kole a jeho 3. místo převzal Moll. Po 6. kole vedl stále Chiron, za ním s odstupem jeli Pietsch, Moll a Hartmann. Na 5. a 6. místě bojovali Češi Pohl a Kubíček. Kolem poloviny závodu přestalo pršet a vozy mohly na osychající trati zrychlit. Brauchitsch odstoupil v devátém kole, když byl v beznadějné pozici s bahnem zanášejícím palivové potrubí, což způsobilo problémy s motorem. Pietsch, který zkrátil odstup po Chironově tankování, se s ním snažil držet krok, ale v 10. kole havaroval. Jeho Alfa na střídajícím se mokrém a suchém povrchu dostala u Kohoutovic smyk, otočila se a poté se dvakrát převrátila do příkopu. Němec byl vyhozen z vozu, ale zašpiněný hlínou vstal a zapálil si cigaretu. V 12. kole Alžířan Moll, který jel už na 2. místě, v Novém Lískovci vrazil do plotu a do dřevěného můstku, vypadl z vozu a byl odvezen k ošetření do nemocnice.^[4] Ten utrpěl otřes mozku, množství odřenin a pohmožděnin. Jak jeho vůz vyjel z trati, namířil si to k blízkému párkářskému stánku. Prodavač jen tak tak uskočil, ale jeho uzenářské zboží se rozlétlo široko-daleko.^[7]

Takto došlo v podstatě k rozhodnutí závodu. Za Chironem po odpadnutí Pietsche a Molla jel Fagioli, který na osychající trati velmi zrychlil. Zajel i nejrychlejší kolo závodu 15:21,0 min (113,9 km/h). Závod skončil velkých úspěchem italských vozů Alfa Romeo, které kompletně obsadily stupně vítězů. Za Chironem a Fagiolim dojel na 3. místě Francouz Jean-Pierre Wimille, který brněnský závod absolvoval poprvé.^[8] Z československých závodníků na Bugatkách Zdeněk Pohl 6. a Jan Kubíček 7. A to měl Pohl smůlu v tom, že ještě ve 14. kole jel na 3. místě. Už to vypadalo, že se na stupně vítězů postaví i jezdec z Československa, ale když chtěl z vozu vymáčknout, co to dá, přetočil motor a výsledkem byla dvě prasklé ventilové pružiny. Musel potom zvolnit.^[1]

Louis Chiron zvítězil stylem v čase 4:50:22,8 v průměrné rychlosti 102,37 km/h. Získal cenu prezidenta republiky, prémii 80 000 Kč a zlatou plaketu ČAMS. Vítězný brněnský hattrick 1931 – 1933 mu zajistil nejenom na Brněnsku ale i v českých zemích nesmrtelnost, ta se ostatně projevila v úsloví, které se stalo součástí českého jazyka: „Jedeš jako Širón“.^[9]

Nejhodnotnější cenu však získal Zdeněk Pohl. Dojel sice jako šestý, ale získal prémii fy. Baťa 120 000 Kč, protože dojel první do cíle na pneumatikách Baťa, také získal putovní Cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce, Cenu ing. Proskowetze k uctění památky J. K. Lobkowicze, od pořadatelů další 3000 Kč a stříbrnou plaketu ČAMS.^[1]