A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Žatecko-lounský svaz či lounsko-žatecký svaz byl uskupením husitských měst a šlechty působící od dvacátých do konce třicátých let 15. století v severozápadních Čechách. Odtud též pochází jeho označení Severočeský husitský svaz. Nejvýznamnější osobností žatecko-lounského svazu byl bezesporu šlechtic Jakoubek z Vřesovic, s nímž je spojeno mocenské posílení severočeského bratrstva. Tento šlechtic však stál i u potlačení politické moci svazu, když jeho vojska po vzájemných sporech a rozchodu porazil v roce 1438 v bitvě u Želenic. Centry svazu byla města Žatec a Louny.
Historie
Počátky husitství v severozápadních Čechách a založení svazu
Po upálení mistra Jana Husa 6. července 1415 došlo k prudkému rozšíření husitského hnutí. To tehdy silně zasáhlo i severozápadní Čechy. V oblasti probíhaly poutě na hory a města Žatec, Louny a Slaný byla vedle Plzně a Klatov označena za tři z pěti vyvolených měst, která budou ušetřena před přicházející apokalypsou. Žatec byl chiliasty nazván městem Slunce, Louny městem měsíce a Slaný městem hvězdy, načež se do nich začali stahovat venkovští husité a význam těchto sídel pro husitské hnutí velmi vzrostl. V Kolešově na Rakovnicku a v Třebívlicích na Litoměřicku též vystupoval chiliastický myslitel Zikmund Řepanský.[1]
Moci ve městech se zde husitští radní chopili převraty. Ty následovaly po zradikalizování situace v zemi po pražské defenestraci a smrti krále Václava IV. v srpnu roku 1419. Do této doby je také datována první organizace městského svazu mezi Louny a Žatcem.[2]
Rok 1420
Křížové tažení do Čech vyhlásil v březnu 1420 ve slezské Vratislavi papežský nuncius Fernand. Do čela výpravy se postavil římský a uherský král Zikmund, který si po smrti svého nevlastního bratra činil legitimní nárok na českou korunu. Zikmund vtáhnul v čele křižáckých vojsk koncem dubna přes Kladsko do východních Čech. Obsadil Hradec Králové, vtáhnul do Kutné Hory a zamířil k Praze.
Husité z Žatce, Loun i Slaného tehdy vyslyšeli volání Pražanů o pomoc a do hlavního města vyslali své vojenské kontingenty vedené hejtmany Petrem Obrovcem a Závišem Bradatým a knězem Petrem Špičkou. Severočeské oddíly posílily Prahu před jejím rozhodujícím střetem, podobně jako síly z východních a jižních Čech. Díky tomuto oslabení městských posádek však byly husitské síly v severozápadních Čechách zatlačeny do hluboké defenzívy. V Lounech došlo k převratu, moci na radnici se opět chopili katolíci a vpustili do města Zikmundovy oddíly. Slaný byl v květnu dobyt vojskem katolického pána Viléma Zajíce z Hazmburka a Žatec se musel až do konce října bránit útokům místní katolické šlechty.[2]
Po odražení křižáckého pokusu o obsazení Vítkovského vrchu, se Zikmundovo tažení zcela rozklížilo a katolická vojska se v červenci sama začala rozcházet. Zklamaný Zikmund Lucemburský se 28. července nechal na Pražském hradě korunovat českým králem, 30. července výpravu oficiálně ukončil, opustil Prahu a zamířil se zbytkem vojska do Kutné Hory.
Severočeští husité mohli po porážce a ústupu Zikmundova vojska ze země znovu převzít ztracenou iniciativu. V říjnu 1420 byl Žateckými definitivně odražen pokus katolické šlechty vedené Mikulášem Chudým z Lobkovic a měst Chomutova a Mostu o dobytí jejich města.
Mezi Táborským a Pražským svazem
Na jaře roku 1421 směřovala spojená ofenzíva táboritů a Pražanů vedená Janem Žižkou právě do severozápadních Čech. Husitské vojsko protáhlo Poohřím a v březnu zde dobylo Chomutov, Kadaň, Louny i Slaný. Tato města tehdy i s Žižkovým svolením připadla pod křídla pražského svazu. Mezi lety 1421 a 1423 prameny hovoří o žatecko-lounském svazu a rovněž jeho vojsku, ačkoliv Žatec inklinoval k Žižkovu Táboru a Louny zůstávaly členem pražského městského svazu. Mezi Pražany a Žižkou začaly narůstat rozpory, které na čas odsunula do pozadí intervenční vojska druhé křížové výpravy. Ta vtrhla do země 28. srpna po debaklu Pražanů u Mostu 5. srpna 1421, kterého se účastnily i jednotky žatecko-lounského svazu.
Druhá křížová výprava
Druhé křížové tažení proti českým kacířům vycházelo především z iniciativy porýnských kurfiřtů, kteří ostře kritizovali vedení první výpravy a především pak krále Zikmunda. Křižácké sbory vedené rýnským falckrabětem Ludvíkem a arcibiskupy z Mohuče, Trevíru a Kolína nad Rýnem při postupu znovu obsadily Chomutov, Žlutice, Mašťov či Kadaň a blížily se k Žatci. Za jeho hradby se před drancujícím vojskem skrylo mnoho uprchlíků z okolí. Obležené město se dobyvatelům udatně bránilo a katolický tábor brzy zastihly problémy se zásobováním. Rozklad morálky oblehatelů ilustruje závěr celého tažení, které se rozpadlo po neshodách ve vrchním velení a panice ze zpráv o blížícím se husitském vojsku. Po 2. říjnu se tak neúspěšní křižáci začali urychleně stahovat zpátky k hranicím.[3]
V druhé polovině listopadu podpořili Žatečtí Jana Žižku, který se se svým vojskem stahoval před katolickými silami Plzeňského landfrýdu po bitvě u Žlutic ze západních Čech.[4]
Definitivní nezdar druhé křížové výpravy přišel na přelomu roku, kdy spojené husitské svazy vedené Janem Žižkou porazily a obrátily na ústup východní křídlo kruciáty v bitvě u Kutné Hory.[5]
Válka Žižky s Prahou
Po zažehnání nebezpečí hrozícího ze zahraničí se husitské frakce pustily do nového kola vzájemných mocenských bojů. Rok 1423 přinesl vyostření sporů mezi Pražským svazem v čele s litevským knížetem Zikmundem Korybutovičem a Žižkovým táborsko-orebským mocenským uskupením. Rozhodujícím střetem mezi oběma stranami se stane 7. června bitva u Malešova, v níž Žižka své soupeře drtivě porazil.[6]
Po tomto vítězství nad Svatohavelskou koalicí se Žižka přesunul do severozápadních Čech. Zde patrně tehdy zbavil město Louny pražské nadvlády a dopomohl k moci v městské radě radikální straně sympatizující s Táborem, orebity a sousedním Žatcem. Spolu s Žateckými, Lounskými a Klatovskými se slepý hejtman vypravil v září k hlavnímu městu, kde dochází k usmíření Žižky s Pražany.[7]
Další spolupráce husitů ze severozápadních Čech s tábority přinesla svazu ovoce na jaře roku 1425, kdy jsou dobyta města Slaný a Roudnice. Slaný, ač nominálně táborský, byl tehdy zřejmě připojen k sílícímu žatecko-lounskému svazu. V září toho roku pak severočeští husité nakrátko dobývají Duchcov. V té době je poprvé v souvislosti s žatecko-lounským svazem jmenován jeho pozdější velitel Jakoubek z Vřesovic, který uspíšil přiklonění svazu k radikálnímu táborsko-sirotčímu uskupení.[7]
Pod vlivem Jakoubka z Vřesovic
Bývalý táborský hejtman pocházející z jižní Moravy, jemuž husitské války přinesly ohromné majetky v severovýchodních Čechách, se v letech 1425 až 1426 postupně prosazuje do čela žatecko-lounského svazu. Za oficiální počátek jeho dominance ve vedení svazu bývá označována bitva u Ústí nad Labem z 16. června, po níž získal do svého držení dobytá města Ústí nad Labem, Teplice a Duchcov. V dubnu 1427 dobyl za pomoci Žatce a Loun město Žlutice, které však husité záhy vyklidili před postupující křížovou výpravou. Po její porážce u Tachova Jakoubek opětovně dobyl Žlutice, k nimž přidal i hrad Andělskou horu. Na přelomu dvacátých a třicátých let 15. století je patrný Jakoubkův odklon od pozic radikálních svazů táborů a sirotků. Zbohatlý šlechtic stále častěji jednal se zástupci domácí katolické opozice a zjevně si zabezpečoval svou budoucnost. Při ohrožení země v létě 1431, kdy do Čech vtrhla vojska čtvrté kruciáty, stály oddíly Žatce a Loun na straně spojených husitských vojsk a účastnily se bitvy u Domažlic. Vojska svazu se na straně radikálů účastnila i neúspěšného obléhání katolické Plzně, avšak k rozhodujícímu střetnutí u Lipan 30. května 1434 dorazila jen jejich malá část. Jakoubek z Vřesovic nechtěl v bitvě riskovat vše, co do té chvíle získal, a raději své vojsko zaměstnal obléháním hradu Kostomlaty.[8] Byl sice od obléhaného hradu vylákán vojsky plzeňského landfrýdu, Aleše Holického ze Šternberka a karlštejnskou posádkou a střetl se s nimi v bitvě u Řevničova, ve které byl poražen. Přesto se vrátil ke Kostomlatům, které nakonec dobyl.[9] Po skončení husitské revoluce hrad formálně koupil od dědiců, a tak svou držbu legalizoval.
Města Žatec, Louny, Litoměřice a Slaný, která se v červenci 1434 přihlásila k podřízenosti novému zemskému správci Aleši Vřešťovskému z Rýzmburka, se začala odcizovat Jakoubkovi, který od roku 1436 z osobních zájmů otevřeně přešel na stranu císaře Zikmunda Lucemburského, který mu na oplátku nechal přiznat za válek získaná města Chomutov, kláštery v Teplicích Toužimi, Strahově a městečka Ploskovice či Pátek a jmenoval jej krajským hejtmanem. Definitivní rozkol mezi městy severočeského svazu a Jakoubkem z Vřesovic nastal v roce 1437, kdy se vojska Žatce a Loun podporující polskou kandidaturu na trůn postavila proti silám svého bývalého vůdce, který stál na straně Zikmundova zetě, Albrechta Habsburského. Žatecko-lounská vojska byla Jakoubkem drtivě poražena 23. srpna 1438 v bitvě u Želenic. Po bitvě, která znamenala konec samostatné politické role svazu, se Jakoubek dokonce pokusil dobýt město Louny, avšak byl i díky pomoci tábority Bedřicha ze Strážnice odražen. Příměří bylo uzavřeno teprve na počátku roku 1439 a o rok později byly ustanoveny krajské landfrýdy žatecký a litoměřický.[10]
Organizace svazu
Žatecko-lounský svaz jde z hlediska organizace vnitřní struktury označit za tradiční husitský svaz, kde nedošlo k vytvoření žádných společných orgánů. Je možné vysledovat dvojkolejnost svazu jak na úrovni městské a šlechtické, kdy proti sobě víceméně od roku 1426 stála města a vliv Jakoubka z Vřesovic, tak na přímém soupeření center svazu Žatce a Loun.[11]
Města ovládaná žatecko-lounským svazem
Žatec • Louny • Slaný • Chomutov • Teplice • Bílina • Duchcov • Litoměřice • Žlutice
Šlechta na straně žatecko-lounského svazu
Jakoubek z Vřesovic • Petr Obrovec[12] • Záviš Bradatý[12] • Zikmund Řepanský z Řepan[12] • Zikmund Děčínský z Vartenberka[12] • Aleš Holický ze Šternberka[12] • Fridrich z Kolovrat na Libštejně[12] • Matyáš Louda z Chlumčan[12]
Odkazy
Reference
- ↑ JUROK, Jiří. Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 80-86829-22-7. S. 52. .
- ↑ a b Jurok (2006). Str. 53
- ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. . Str. 100.
- ↑ Šmahel (1996). Str. 102.
- ↑ Šmahel (1996). Str. 110-111.
- ↑ Šmahel (1996). Str. 149.
- ↑ a b Jurok (2006). Str. 54
- ↑ Jurok (2006). Str 55.
- ↑ Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 22. Dále jen Lehký, Sýkora 2015.
- ↑ Jurok (2006). Str 56.
- ↑ Jurok (2006). Str 57.
- ↑ a b c d e f g Jurok (2006). Str. 58
Literatura
- JUROK, Jiří. Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. České Budějovice: Veduta, 2006. 420 s. ISBN 80-86829-22-7.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 299 s. ISBN 80-7184-075-0.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk