A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8e/D%C5%AFm_U_%C4%8Dern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_-_kubismus.jpg/250px-D%C5%AFm_U_%C4%8Dern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_-_kubismus.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/39/NM_%C4%8Cesk%C3%BD_kubismus_cuk%C5%99enka.jpg/250px-NM_%C4%8Cesk%C3%BD_kubismus_cuk%C5%99enka.jpg)
Český, respektive československý kubismus bylo velmi aktivní avantgardní umělecké hnutí v Československu na počátku 20. století.
Historie
Vzorem byl francouzský kubismus, vzniklý jako avantgardní malířský a sochařský styl dvou dosavadních fauvistů Pabla Picassa a Georgese Braquea a jejich následovníků, bojujících proti dekorativismu secese a historismu v Paříži v období Belle Époque, který reprezentovali oficiální výtvarníci každoročních pařížských Salónů (výstav), pařížská Akademie výtvarných umění a z Čechů zejména Alfons Mucha.
Český kubismus byl inspirován zejména pobyty českých výtvarníků v Paříži. Byl aktivní přibližně od roku 1910 po celá 20. léta 20. století především v Praze, kde se nejvýraznější představitelé stylu sdružili v uměleckém sdružení Mánes. Od francouzského se český kubismus odlišil, stal světoznámým a unikátním hlavně tím, že mezi zakladatele patřili architekti: Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman a všestranný designér Pavel Janák a mezi jejich realizace domy. Česká kubistická architektura je unikátní, stejně jako design užitého umění a bytové kultury, které prosazovali výtvarníci v pražském družstvu Artěl a umělci různých profesí kolem spolku Devětsil.
Malíři českého kubismu byli zejména Emil Filla, Antonín Procházka, Bohumil Kubišta, malíř a spisovatel Josef Čapek, krátce také Vincenc Beneš.
První sochař: Otto Gutfreund (svou Úzkostí z roku 1912 patří mezi první kubo-expresionistické sochaře). Jako teoretikové umění vystupovali Vincenc Kramář a Václav Vilém Štech.
Základní stavební prvky kubismu jsou geometrické útvary čtverec, obdélník a trojúhelník, a tělesa hranol, krychle a jehlan. Nelze je ovšem užívat samostatně, nýbrž kombinovat s křivkami. Po první světové válce se příliš jednoduchý koncept vyžil, převládající tendence hnutí se obrátily k rondokubismu (též české art déco). Jde o esteticky bohatší a složitější kombinace a průnik dosavadních prvků s ostatními geometrickými tvary, jako je kruh, elipsa, z těles koule, válec či kužel. Odpůrci stylu jej nazývali manýrou“ kubismu. Podobným vývojem prošel také italský futurismus, ruský kubofuturismus a mašinismus. Druhá frakce směřovala k abstrakci., jejími představiteli byl například František Kupka.
Odmítnutí vídeňského vlivu
Obdivem a příklonem k pařížskému kubismu se čeští kubisté částečně odklonili od vídeňské secese a avantgardy, na které navazovala pražská Uměleckoprůmyslová škola. Praha jako město rakousko-uherské byla do 80. let 19. století spíše provinční, což nevyhovovalo ambicím mladých českých architektů. Starší generace Čechů i početná německá menšina zde sdíleli tradice historismu, jak v realizacích architektury novorenesanční (české Národní divadlo i Nového německé divadlo), novobarokní (činžovní domy, Kramářova vila), tak v reminiscencích na folklór. Na počátku 20. století se avantgardou staly novostavby, které vycházely z vídeňské secese[1]. Geometrická secese v letech 1905-1910 a po ní kubismus se vymezovaly proti nim jako avantgarda a kulturní odpor.
Podpora kubismu
Významnou úlohu průkopníka a popularizátora kubismu sehrál Vincenc Kramář (1877-1960), od roku 1911 jeden z prvních sběratelů Picassových a Braquových kubistických obrazů, které nakupoval u obchodníků s uměním, Ambroise Vollarda a Daniela-Henryho Kahnweilera. Sbírka odkázaná z dědictví Národní galerii v Praze, měla značný vliv na rozvoj kubismu v Československu. Kramář byl také v letech 1919 až 1939 ředitelem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění a autorem prvního česky psaného teoretického spisu Kubismus (1920). 22. července 1921 Daniel-Henry Kahnweiler napsal Kramářovi, svému zákazníkovi a příteli:
Pouze lituji, že v této knize, kde se jméno Daniel-Henry Kahnweiler objevuje na každé stránce, není jediný řádek, kterému bych rozuměl. Byl bych šťasten, kdyby byla přeložena do jazyka, který ovládám. Jsem si jist, že v této věci neexistuje kniha, která by pro mne tak zajímavá a názorná, jako ta Vaše [2].
Architektura
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/43/Praha_d%C5%AFm_U_%C4%8Cern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_1.jpg/250px-Praha_d%C5%AFm_U_%C4%8Cern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_1.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/86/D%C5%AFm_U_%C4%8Dern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_kav%C3%A1rna_2.jpg/250px-D%C5%AFm_U_%C4%8Dern%C3%A9_Matky_Bo%C5%BE%C3%AD_kav%C3%A1rna_2.jpg)
U některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem. Kubistická architektura na českém území vznikala díky skupině architektů, v jejímž čele stáli Josef Gočár, Josef Chochol, Emil Králíček, Pavel Janák Otakar Novotný a další.[3] Kubistický sloh je světově unikátní a nikde jinde nedosáhla kubistická architektura takového rozmachu jako v Česku.[3] Na kubistickou architekturu později navazuje dekorativnější rondokubismus, zvaný také české art deco.[4]
Architekti:
- Josef Gočár – Dům U Černé Matky Boží v Praze, Lázeňský dům v Bohdanči
- Josef Chochol – Kovařovicova vila v Praze pod Vyšehradem, činžovní dům v Neklanově ulici v Praze, trojdům na Rašínově nábřeží v Praze pod Vyšehradem
- Pavel Janák – Libeňský most v Praze, Škodův palác v Praze
- Otakar Novotný – Učitelské domy v Praze
- Vlastislav Hofman – Ďáblický hřbitov v Praze
- Emil Králíček – kubistická lucerna na Jungmannově náměstí v Praze[5], Dům Diamant v Lazarské ulici v Praze, Beniesova vila v Lysé nad Labem
Galerie kubistické architektury
-
Jediná kubistická lampa veřejného osvětlení na světě, dílo Emila Králíčka
-
Palác Diamant, celkový pohled
-
Kubistický portikus barokní sochou sv. Jana Nepomuckého u paláce Diamant
-
Vila stavitele Bedřicha Kovařovice od Josefa Chochola v Libušině ulici v Praze na Vyšehradě, uliční průčelí
-
Kovařovicova vila, zahradní průčelí
-
Učitelské domy v Praze, architekt Otakar Novotný
-
Kubistický činžovní dům na rohu Přemyslovy a Neklanovy ulice v Praze
-
Kubistický činžovní dům na rohu Přemyslovy a Neklanovy ulice v Praze
-
Lázeňský pavilon od Josefa Gočára v Lázních Bohdaneč
-
Kubistický kiosek, Praha 1-Nové Město, Bolzanova ulice. Připisováno Pavlu Janákovi
Reference
- ↑ Např. Obecní dům v Praze (1905 až 1912) nebo Hlavní nádraží (1901 až 1909).
- ↑ source
- ↑ a b S.R.O., NETservis. Český kubismus a jeho představitelé. Český kubismus . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-19.
- ↑ Rondokubismus – Arts Lexikon. www.artslexikon.cz . . Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ Pouliční svítilna. Prague Stay . . Dostupné online.
Literatura
- Vincenc Kramář: Kubismus, Praha, 1920 (1. odborné zhodnocení stylu psané zakladatelem české sbírky francouzského kubismu)
- Milena Lamarová – Olga Herbenová: Český kubistický interiér, Katalog výstavy UPM Praha 1976
- Miroslav Klivar:Český kubismus v architektuře. Praha 1982
- František Šmejkal:Lyrický a imaginativní kubismus: 1926 - 1935 ; obrazy a plastiky. Praha 1983
- Vojtěch Lahoda: Český kubismus. Praha 1996
- Pavel Liška, Jiří Švestka, Tomáš Vlček: Český kubismus 1909 - 1925, Modernista Praha 2006 (největší antologie)
- Petr Jindra, Roman Musil, Vojtěch Lahoda: Kubismus 1910-1925: kubismus ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni. Katalog výstavy, Plzeň 2009
- Dagmar Koudelková (editorka):Český kubismus 1909-1925, Katalog výstavy: Moravská galerie v Brně 9.9. – 1.11.1992;
cizojazyčné verze
- Vincenc Kramář, Le Cubisme, édition de l’École nationale supérieure des beaux-arts, Paris, 2002 ISBN 2-84056-114-X (francouzský překlad)
- Pavel Liška, Jiří Švestka, Tomáš Vlček: Czech Cubism ; 1909–1925, Modernista Prague 2006 ISBN 8023966596 (anglický překlad)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Český kubismus na Wikimedia Commons
- (anglicky) Nadace Český kubismus
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk