A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jako úřednická vláda se označuje vláda, která není založená primárně na rozdělení moci mezi relevantními politickými silami, ale zasedají v ní spíš nestraničtí odborníci na příslušné rezorty; obvykle bývá pouze dočasná, určená k překlenutí období do vzniku další plnohodnotné vlády. Obvyklá je v nestabilních dobách jako například po válce, nebo v ještě nevyspělých, vznikajících demokraciích. Často ji dosazuje vládnoucí nebo reprezentativní hlava státu.
V počínajících, ještě ne zcela vyvinutých demokraciích může být úřednická vláda dosazována po vyslovení nedůvěry parlamentem, nebo po odstoupení vlády nebo jejích klíčových činitelů.[zdroj?
Ve poměrných volebních systémech s častou potřebou tvořit koalice k vytvoření většiny úřednická vláda nastupuje v dobách koaličních krizí, tedy v dobách změn zájmů koaličních partnerů.[zdroj?
Úřednické vlády za první republiky
Podle československé ústavy z roku 1920 prezident Masaryk jmenoval vládu bez formálního podmínění parlamentem.[1] Vláda totiž sice mohla požádat o důvěru poslanecké sněmovny, ale zároveň tak za celou dobu svého působení učinit nemusela (sněmovna naopak mohla sama vládě vyslovit nedůvěru, k čemuž však nikdy nedošlo). Možnost „úřednického“ kabinetu se naskýtala tehdy, pokud by sněmovna zamítla žádost vlády o vyslovění důvěry nebo pokud by sama vládě vyslovila nedůvěru. Poté by vláda podle § 78 ústavy musela podat demisi do rukou prezidenta, který by následně určil, kdo „vede vládní věci, pokud nová vláda nebude ustavena“.[2] Namísto vrcholných politiků pak tvořili vládu vesměs vysocí úředníci a jiní státní zaměstnanci (např. univerzitní učitelé), proto se pro takové vlády jmenované po pádu vlády předchozí vžilo označení „úřednická“. Jejich „nezávislost“ na parlamentních politických stranách byla ovšem jen iluzorní – všechny členy úřednické vlády navrhovali a schválili vůdci nejsilnějších politických stran, kteří se takto vyhýbali přímé politické zodpovědnosti po dobu krize.
- září 1920–1921 první úřednická vláda po pádu Tusarovy vlády kvůli rozštěpení vládnoucích sociálních demokratů, z jejichž radikální levice vznikla v květnu 1921 Komunistická strana Československa
- 1926 druhá úřednická vláda po odchodu sociálních demokratů a národních socialistů z vlády vedené agrárníkem Švehlou
Obě tyto úřednické vlády vedl Jan Černý, tehdy zemský prezident na Moravě a ministr vnitra několika následujících vlád.
- 22. září – prosinec 1938 tzv. Vláda obrany republiky nastoupila po vládě Milana Hodži, která podala demisi po všeobecných protestech proti jejímu souhlasu s odstoupením pohraničí Německu. Úřednická vláda generála Syrového sice mobilizovala armádu, ale nakonec stejně Německu pohraničí odstoupila.
Česká republika a úřednická vláda
Ústava České republiky na rozdíl od prvorepublikové neumožňuje vznik vlády, která by nemusela žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu; každá vláda bez ohledu na okolnosti musí vzniknout týmž procesem, což se někdy uvádí jako argument proti označení úřednická vláda. Ústava tak ovšem nezakládá ani opodstatnění pro jiná používaná označení vláda odborníků, přechodná či překlenovací vláda.
Jako úřednická vláda se v české politice označuje vláda míněná jako dočasná s mandátem omezeným zejména předčasnými volbami, do níž politické strany na základě široké dohody dosavadních oponentů navrhují především nestraníky. Strany, které dojednají složení takové vlády a vysloví jí důvěru, nebývají chápány jako běžná koalice. Například Asociace krajů České republiky při povolebním patu vyzvala 6. října 2006 prezidenta Klause a nekomunistické strany, „aby umožnily vznik vlády úřednické, která dovede ČR v co nejkratším čase k předčasným volbám (…) pokud tedy není možné sestavit vládu politickou.“[3] Její předseda Petr Bendl pojem vysvětlil: „To, že jsme tomu dali název úřednická, tak jsme tím chtěli odlišit to, že zkrátka nebude mít ten silný politický mandát.“[4]
Historik a komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček před hlasováním o nedůvěře Topolánkově vládě řekl: „Úřednická vláda vzniknout nemůže – to je nesmysl, který mohou tvrdit pouze ti, kteří málo znají dějiny české politické demokracie“. Odůvodnil to oporou úřednických vlád v prvorepublikové úpravě: „To není náš případ, to nepřipadá u nás v úvahu a nic ani o nějaké úřednické vládě v ústavě nenajdete. To, co by u nás mohlo být, by si mohlo říkat jenom vláda odbornická nebo polopolitická, viz vláda Tošovského.“[5]
- Vlády ČR někdy označované jako úřednické
- 1998: vláda Josefa Tošovského po demisi druhé Klausovy vlády na podzim 1997. Bývá také označována jako polopolitická,[6] neboť v ní byly zastoupeny KDU-ČSL (jejíž předseda Josef Lux byl jednáním o její sestavení pověřen) a ODA; politolog Josef Mlejnek o ní s tímto odůvodněním píše „rozhodně nebyla úřednická.“[7] Vláda získala důvěru 123 hlasy: ČSSD, US odštěpené z klubu ODS, KDU-ČSL, většiny ODA a části ODS.[8]
- 2009–2010: vláda Jana Fischera sestavovaná po vyjádření nedůvěry trojkoaliční Topolánkově vládě 24. března 2009
- 2013–2014: vláda Jiřího Rusnoka, jmenována 10. července 2013, když nahradila Nečasův kabinet, jehož pád způsobila tzv. kauza Nagyová[9]
Odkazy
Reference
- ↑ PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk a vláda Jana Černého, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2020, roč. XXVIII., čís. 131. ISSN 1210-1648, str. 10–16.
- ↑ Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J.: Ústava České republiky. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 710.
- ↑ http://www.asociacekraju.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id=151045[nedostupný zdroj
- ↑ Petr Bendl: Radiofórum[nedostupný zdroj, Radiožurnál 9. 10. 2006
- ↑ Odpolední Radiožurnál s Danielou Karafiátovou Archivováno 9. 4. 2020 na Wayback Machine. (streaming audio v přehrávači Adobe Flash), Český rozhlas 1, 24. 3. 2009 12:00 hod, Petr Nováček v čase 19:30 min
- ↑ Bohumil Pečinka: Co přinesla opoziční smlouva? Mladá fronta DNES 26. 1. 2008
- ↑ Josef Mlejnek: Umíněný hráč, MF DNES 24. 2. 2007
- ↑ http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=10940
- ↑ Rusnokova úřednická vláda poprvé zasedne ve středu odpoledne. Denik.cz . 2013-07-09 . Dostupné online.
Literatura
- MOTAL, Tomáš. Úřednické vlády a jejich funkce v ústavním a politickém systému ČR. Brno, 2011. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk