A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Karel Bendl | |
---|---|
Vilímkův portrét Karla Bendla | |
Narození | 16. dubna 1838 Praha, Čechy Rakouské císařství |
Úmrtí | 20. září 1897 (ve věku 59 let) Bubeneč Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | česká |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Povolání | hudební skladatel a sbormistr |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Bendl, pseudonym Podskalský (16. dubna 1838 Praha-Nové Město[1] – 20. září 1897 Bubeneč[2][3]) byl český skladatel a sbormistr.
Život
Karel Bendl se původně vyučil rukavičkářem. Řemeslu se však nikdy nevěnoval. Vystudoval pražskou varhanickou školu v roce 1858 a stal se učitelem hudby. Působil rovněž v Umělecké besedě a v pěveckém sdružení Hlahol pražský. V roce 1864 se stal 2. kapelníkem německé opery v Bruselu a o rok později sbormistrem německé opery v Amsterodamu. Krátce působil rovněž v Paříži. Po návratu do Čech se stal sbormistrem pražského Hlaholu. Původně pouze mužský sbor rozšířil na velký smíšený sbor a proslul zejména uváděním velkých romantických skladeb. V letech 1874–1875 byl i druhým dirigentem Prozatímního divadla. Byl důvěrným přítelem Antonína Dvořáka. Podporoval jej v jeho těžkých začátcích a později v době Dvořákovy cesty po Spojených státech jej zastupoval na konzervatoři jako učitel skladby. Od 3. července 1890 byl řádným členem České akademie věd a umění.[4]
Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl Bendl nejoblíbenějším českým skladatelem druhé poloviny 19. století. Jeho opera Leila se stala hned po Prodané nevěstě druhou českou operou vydanou tiskem. Bendlova tvorba nese znaky mírně sentimentálního romantismu (velmi obdivoval zejména F. Mendelsohna-Bartholdy). Často komponoval díla na typicky vlastenecké náměty (např. opery Černohorci, Dítě Tábora, Švanda dudák, či balet Česká svatba). Dnes jsou jeho orchestrální a operní díla prakticky zcela zapomenuta. Živá je však Bendlova sborová tvorba a to nejen pro jeho zásluhy o rozvoj sborového zpěvu v Čechách, ale i pro nesporné hudební kvality.
Rodinný život
Byl ženat s Marií, rozenou Mráčkovou (1850–??), jejich syn Karel (1871–1871) předčasně zemřel. Manželství bylo rozvedeno od stolu a lože v roce 1878.[5]
Památka
V Bubenči v Praze má pomník na rohu ulic Pelléovy a Pod kaštany od Stanislava Suchardy. V letech 1900–1920 po něm byla v Bubenči také pojmenována ulice, dnešní Maďarská,[6] další Bendlova ulice byla na Žižkově (dnešní Ševčíkova). Nyní je Bendlova ulice v České Lípě; název získala v roce 1945.[7]
Dílo
Orchestrální skladby
- Tarantella, (1881)
- Jihoslovanská rhapsodie (1881)
- Slavnostní pochod k otevření Národního divadla (1881)
- Polonéza, (1882)
- Dithyramb, (1887)
- Capriccio (1887)
- 6 sousedských, (1889)
- Ouvertura
dalších cca 30 drobných skladeb.
Písně
- 6 písní z Rukopisu královédvorského (1875)
- Cigánské melodie (slova Adolfa Heyduka, 1881)
- Cypřiše (slova Gustav Pfleger Moravský, 1882)
- Písně v národním tónu (1882)
- Dětské písně, (1880)
- Květy lásky, (1883)
- Za šera (slova Vítězslav Hálek, 1884)
- Skřivánčí písně (slova Josef Václav Sládek, 1886)
- 12 milostných písní, (1891)
- Album písní (10 sešitů)
- Slavín (4 sešity úprav lidových písní slovanských národů)
- 10 dvojzpěvů pro soprán a alt
- Patero dvojzpěvů pro ženské hlasy (slova Vítězslav Hálek)
- V přírodě (12 dvojzpěvů na slova Vítězslava Hálka)
Sbory
Celkem zkomponoval na 300 sborů. Mezi nimi např.:
- Umírající husita (1869)
- Kališníci (1870)
- Smrt Prokopa Velikého (1871)
- Po bitvě na Bílé hoře (1872)
- Ebrejská elegie (1874)
- 6 zpěvů na slova Hálkova (1871)
- Zlatá hodinka (1881)
- Obžínky (1887)
Úplný soupis je součástí diplomové práce J. Mikeše: Sbory Karla Bendla (Universita Karlova, 1957).
Kantáty
- Švanda dudák – Jaroslav Vrchlický (1881)
- Štědrý den – Karel Jaromír Erben (1885)
Opery
- Lejla – Eliška Krásnohorská, (1867)
- Břetislav – Eliška Krásnohorská, (1869)
- Starý ženich – Karel Sabina, (1871)
- Čarovný květ – Eduard Rüffer, (1876)
- Černohorci – Josef Otakar Veselý, (1881)
- Gina – G. J. Cimino, (1884)
- Karel Škréta – Eliška Krásnohorská, (1883)
- Dítě Tábora – Eliška Krásnohorská, (1886)
- Máti Míla – Alex Delmar, Václav Juda Novotný, (1893)
- Švanda dudák – přepracovaná kantáta, (1896)
- Žena Vršovcova – fragment, Eliška Krásnohorská (1874)
Balet
- Česká svatba (scénář Václav Juda Novotný, 1894)
Opereta
- Indická princezna (libreto Antonín Pulda, 1877)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra na Poříčí v Praze
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Gotharda v Bubenči, sign. BBČ Z19, s. 189
- ↑ Úmrtní oznámení. Lumír. 1. 10. 1897, s. 10. Dostupné online.
- ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 37.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Bendl Karl
- ↑ Bubenec.eu: Maďarská ulice
- ↑ Bohmischleipa.cz: Slovanka sídliště
Literatura
- REITTEREROVÁ, Vlasta. Karel Bendl (Podskalský). In: Petr Macek a kolektiv. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy FF Masarykovy univerzity, 2006. Dostupné online. Archivováno 24. 5. 2018 na Wayback Machine.
- Československý hudební slovník osob a institucí, svazek prvý, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963
- Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 166–170
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 373.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Bendl na Wikimedia Commons
- Autor Karel Bendl ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Bendl
- Karel Bendl v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Karel Bendl v databázi Archivu Národního divadla
- Karel Bendl v České divadelní encyklopedii
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk