A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Joonas Kokkonen | |
---|---|
Narození | 15. listopadu 1921 Iisalmi, Finsko |
Úmrtí | 2. října 1996 Järvenpää, Finsko |
Alma mater | Helsinská univerzita |
Povolání | hudební skladatel |
Zaměstnavatel | Sibeliova hudební akademie |
Ocenění | Wihuri-Sibelius-Preis (1973) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Joonas Kokkonen (13. listopadu 1921 Iisalmi – 2. října 1996 Järvenpää) byl finský hudební skladatel, klavírista a pedagog. Jeho opera Poslední pokušení zaznamenala více než 500 nastudování po celém světě.
Hudební život
Narodil se v Iisalmi, ale většinu života prožil ve městě Järvenpää, které také získalo označení „Villa Kokkonen“. Během druhé světové války sloužil ve finské armádě.
Vystudoval univerzitu v Helsinkách a poté se na Sibeliově akademii učil kompozici. Později se stal hudebním pedagogem. Mezi jeho posluchače patřil také Aulis Sallinen. Vyjma skladatelství se aktivně účastnil finského kulturního života, v němž zastával několik funkcí, mezi jinými byl předsedou Společnosti finských skladatelů a Výboru koncertního centra. Po smrti Uuna Klamiho se stal členem Finské akademie věd.
Některé zdroje uvádějí jako den úmrtí 1. října 1996 (New Grove Dictionary, internetové stránky), další pak 2. října 1996 (internetové stránky, včetně Finského hudebního centra) a výjimečně také 20. října 1996 (New Grove Dictionary of Opera).
Období tvorby se dělí do tří období. První rané neoklasicistní trvalo mezi lety 1948 až 1958. Střední perioda, v níž uplatňoval dvanáctitónový styl, byla poměrně krátká v letech 1959 až 1966 a pozdní neoromantická éra tvorby s volným tónováním začala roku 1967 a pokračovala po zbytek jeho života.
Ve třetím období složil hudbu, která se prosadila v zahraničí. Řadí se k ní poslední dvě symfonie „...durch einen Spiegel“ pro dvanáct smyčců, Requiem a opera z roku 1975 Poslední pokušení (finsky Viimeiset kiusaukset), která byla inspirovaná životem a smrtí finského buditele a kazatele Paava Ruotsalainena. Do repertoáru ji v roce 1983 zařadila například newyorská Metropolitní opera a v sezóně 2004/2005 také pražské Národní divadlo[1].
Výbor z díla
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joonas Kokkonen
Orchestrální skladby
- Hudba pro smyčcový orchestr (1957)
- Symfonie č. 1 editovat | editovat zdroj
- Koncert pro cello a orchestr (1969)
Komorní skladbyeditovat | editovat zdroj
- Klavírní trio (1948)
- Klavírní kvintet (1951–53)
- Duo pro housle a klavír (1955)
- Smyčcový kvartet č. 1 (1959)
- Sinfonia da camera (1961–62)
- Smyčcový kvartet č. 2 (1966)
- Wind Quintet (1973)
- Sonáta pro viloncello a klavír (1975–76)
- Smyčcový kvartet č. 3 (1976)
- Improvisazione pro housle a klavír (1982)
Klavírní skladbyeditovat | editovat zdroj
- Improvizace pro klavír (1938)
- Suita Pielavesi pro klavír (1939)
- Dvě malá preludia pro klavír (1943)
- Sonatina pro klavír (1953)
- Religioso pro klavír (1956)
- Maličkosti pro klavír (1969)
Varhanní skladbyeditovat | editovat zdroj
- Lux aeterna pro varhany (1974)
- Haasoitto pro varhany
- Luxta Crucem pro varhany
- Surusoitto pro varhany
Zpěvyeditovat | editovat zdroj
- Tři skladby k básním od Einariho Vuorela (1947)
- Tři dětské vánoční skladby (1956–58)
- Hades of the Birds Song Cycle for Soprano and Orchestra (1959)
- Dva monology z Posledního pokušení pro bas a orchestr (1975)
Sboryeditovat | editovat zdroj
- Missa a capella (1963)
- Laudatio Domini (1966)
- Erekhteion, kantáta (1970)
- Ukko-Paavon Virsi pro sbor (1978)
- Requiem (1979–81)
- „S jeho prsty hrál Väinämöinen“ pro mužský sbor (1985)
Operaeditovat | editovat zdroj
- Poslední pokušení (1972–1975)
Referenceeditovat | editovat zdroj
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joonas Kokkonen na anglické Wikipedii.
- ↑ Poslední pokušení v databázi Archivu Národního divadla
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Joonas Kokkonen na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk