Harald Sverdrup
Narození	15. listopadu 1888 Sogndal
Úmrtí	21. srpna 1957 (ve věku 68 let) Oslo, Norsko Norsko
Alma mater	Univerzita v Oslu Lipská univerzita
Povolání	oceánograf, meteorolog a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	University of Bergen, Geophysical Institute Univerzita v Bergenu Scripps Institution of Oceanography Norwegian Polar Institute
Ocenění	medaile Carla Rittera (1928) medaile Vega (1930) medaile Alexandra Agassize (1938) Medaile patrona (1950) William Bowie Medal (1951) … více na Wikidatech
Rodiče	Edvard Sverdrup
Příbuzní	Mimi Sverdrup Lunden, Einar Sverdrup a Leif J. Sverdrup (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harald Ulrik Sverdrup (15. listopadu 1888 Sogndal – 21. srpna 1957 Oslo) byl norský meteorolog, oceánograf a polárník.

Život

Sverdrup byl v letech 1918 až 1920 vedoucím vědeckým pracovníkem Amundsenovy výpravy do Severovýchodního průjezdu.

V letech 1922 až 1925 vedl expedici, která se na lodi Maud pokoušela zopakovat Nansenův drift k severnímu pólu. Během dvojího přezimování v ledu prováděl četné oceánografické práce. Jeho měření hloubek, výčasových proudů a výšek dmutí rozlehlých šelfových oblastí Východosibiřského moře mu umožnily správně popsat šíření přílivů a odlivů jako Poincarého vlny. Po svém návratu z dlouhé výpravy zkoumající šelfové moře severní Sibiře získal profesuru meteorologie na Bergenské univerzitě v Norsku.

V roce 1931 se účastnil jako vědecký poradce Wilkinsovy polární expedice na ponorce Nautilus. Ačkoli ponorka nedosáhla severního pólu, expedice přinesla četné oceánografické poznatky.

V roce 1936 byl jmenován ředitelem kalifornského Scrippsova oceánografického ústavu (SIO), původně na 3 roky, ale vzhledem k vypuknutí druhé světové války zastával úřad do roku 1948. Z 33 výprav na výzkumném plavidle E. W. Scripps v letech 1938–1941 vzešel podrobný oceánografický soubor dat o kalifornských tichomořských vodách.

Sverdrup rozpracoval teorii všeobecné cirkulace oceánů předpokládající dynamickou rovnováhu mezi účinky větru na vodní masy a jejich pohybem, ty vyjádřil vztahem vorticity tečného napětí větru a meridionální složky gradientu Coriolisova parametru – Sverdrupova rovnováha.

Po návratu do vlasti se stal ředitelem Norského polárního ústavu a pokračoval ve svých oceánografických, biologických a polárních výzkumech. V roce 1953 předložil hypotézu kritické hloubky, která byla významným mezníkem v pochopení jarního kvetení fytoplanktonu.

Dílo

Jeho stěžejním dílem byla obsáhlá kniha The Oceans: Their Physics, Chemistry and General Biology, kterou Harald Sverdrup spolu s M. W. Johnsonem a R. H. Fleming publikovali v roce 1942 (novější vydání je z roku 1970), ta se stala po celém světě základní osnovou oceánografie na dalších 40 let.

Sverdrup byl členem americké a norské Akademie věd, švédského Řádu polární hvězdy. Jeho jméno nese jednotka sverdrup (Sv). Americká meteorologická společnost uděluje na jeho počest Sverdrup Gold Medal Award.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harald Sverdrup (oceanographer) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Harald Sverdrup na Wikimedia Commons