Dipólová anténa je základní typ antény pro příjem a vysílání rádiových vln. Dipólovou anténu vynalezl německý fyzik Heinrich Hertz kolem 1886 při svých průkopnických experimentech s rádiovými vlnami. Slovo dipól pochází z řečtiny a znamená dvojí osa. Dipólová anténa se skládá obvykle ze dvou symetrických ramen a symetrického vedení pro přenos energie. Dipól je symetrická anténa, protože proudy tekoucí oběma rameny mají stejnou amplitudu a opačnou fázi. Dipólová anténa je nejjednodušší praktická anténa z teoretického hlediska. Vlastnosti dipólu závisí na poměru délky dipólu a vlnové délky. Nejčastěji se používá dipól s délkou rovné polovině vlnové délky, tak zvaný půlvlnný dipól. Dipólové antény se obvykle nepoužívají samostatně kvůli nízkému zisku, malé směrovosti a malé šířce pásma, bývají však základem složitějších antén (např. typu Yagi) nebo anténních systémů.

Typy dipólových antén

• Jednoduchý dipól (a)
• Skládaný dipól (b)
• Jednoduchý dipól napájený odbočkou (c)
• Širokopásmový dipól (d)
• Zalomený dipól (e)
• Optimalizovaný dipól (f)

Výhody

• jednoduchá konstrukce
• nízké výrobní náklady
• může sloužit jako konstrukční prvek pro větší antény (např. typu Yagi) nebo velké anténní systémy

Nevýhody

• malá šířka pásma (může být také výhodou)
• malý zisk

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antena dipolowa na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dipólová anténa na Wikimedia Commons