A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/20/Johannes_Vermeer_-_Het_melkmeisje_-_Google_Art_Project.jpg/220px-Johannes_Vermeer_-_Het_melkmeisje_-_Google_Art_Project.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b6/Jan_Steen_004b.jpg/220px-Jan_Steen_004b.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1f/Hendrick_Avercamp_-_Winterlandschap_met_ijsvermaak.jpg/220px-Hendrick_Avercamp_-_Winterlandschap_met_ijsvermaak.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c2/Pieter_de_Hooch_-_The_Courtyard_of_a_House_in_Delft.jpg/220px-Pieter_de_Hooch_-_The_Courtyard_of_a_House_in_Delft.jpg)
Zlatý věk nizozemského malířství je pojem označující výtvarné umění v časech nizozemského zlatého věku, tedy v 16. a 17. století, především od vzniku Spojených provincií nizozemských v roce 1581 do konce třicetileté války v roce 1648. Nejznámějšími představiteli zlatého věku jsou Rembrandt van Rijn a Jan Vermeer. Nizozemské malířství té doby přineslo mnoho novinek do evropského umění – především nové žánry, jako bylo zátiší nebo výjevy z každodenního života.
Podmínky
Nová republika, Spojené provincie nizozemské, byla nejbohatším státem v Evropě a lídrem evropského obchodu, vědy a umění. Sever Nizozemí, kde vznikla, byl tradičně méně důležitým uměleckým centrem než jih, takzvané Flandry. Velké populační a společenské změny po vzniku nové republiky, mj. ostrý rozchod se starými monarchistickými a katolickými kulturními tradicemi, však otevřely prostor pro hledání osobité kultury, přičemž malíři ho využili zdaleka nejvíce. Cítili se vývojem nejvíce osvobozeni, protože protestantismus (přesněji nizozemský kalvinismus) si nežádal náboženská témata, naopak měl k zobrazování náboženských témat "obrazoboreckou nedůvěru", takže malířům se otevřel prostor ke ztvárňování nových, světských, témat, který vášnivě využili.[1] Církev sice přestala zadávat zakázky, ale nahradili je bohatí měšťané. Malířská výzdoba jejich domů se stala prestižní záležitostí, obzvláště když okna domů, v protestantské tradici, nebyla zakrývána závěsy či záclonami. Odhaduje se, že v prvních sto letech nizozemské republiky se malířstvím živilo až 700 umělců.[2] Vzniklo v té době až milion obrazů.[3] Poprvé v dějinách zde také vznikl skutečný trh s obrazy, takže malíři už nemuseli malovat jen na zakázku, mohli tvořit volně a pokusit se uplatnit dílo na trhu, v naději, že ho koupí předem neznámý kupec.
Charakter tvorby
Charakteristickým rysem období je žánrové rozrůznění malby, přičemž většina umělců tvoří svá díla právě v jednom ze žánrů - portrét, žánrové scény, krajiny, mořské scenérie nebo zátiší. Mnoho z těchto žánrů bylo v západní malbě nových a způsob, jakým je v tomto období Nizozemci uchopili, byl pro jejich budoucí vývoj rozhodující. Za nejprestižnější žánr byl považován ten již zavedený - historická malba, nicméně jeho těžší uplatnitelnost na trhu vedla mnoho umělců k žánrům "nižším". Žánr ve své době považovaný za vůbec nejnižší - výjevy z každodenního života - je v současnosti ceněn velice vysoko.
Většina obrazů byla relativně malá - jediným běžným typem opravdu velkých obrazů byly skupinové portréty. Malování přímo na zdi takřka vymizelo, stěnový prostor ve veřejných budovách i honosnějších soukromých sídlech začal být pokrýván zarámovanými plátny, což poskytovalo umělcům mnoho zakázek. Paradoxem je, že mnoho z dnes tolik ceněných děl nebylo v 18. a 19. století považováno za cenné, takže byly nezřídka přemalovány, neboť staré pomalované plátno bylo obvykle levnější než nové s novým rámem. Většinou se hovoří o zlaté době nizozemského malířství, a nikoli výtvarného umění, protože nizozemské sochařství té doby skomíralo. Jedinou výjimkou, která držela s malířstvím krok, bylo nizozemské dekorativní umění, především s využitím stříbra.
Někdy je Zlatý věk nizozemského malířství přiřazován k evropskému baroku, neboť časově se s ním shoduje, avšak značná část kunsthistoriků ho považuje za zcela samostatný stylový projev, neboť se od baroka liší v mnoha aspektech - většina obrazů postrádá idealizaci a monumentalitu, tak typickou pro barokní díla v katolických zemích té doby, včetně sousedních Flander. Většina prací naopak působí silně realisticky, což lze chápat jako předjímání budoucích proudů evropského umění, nebo naopak jako rozvinutí určitého zvláštního lokálního rysu, neboť zárodky této linie jsou k nalezení už v rané nizozemské malbě.
Malíři
Velkou čtyřku této etapy a tohoto stylu představují Rembrandt van Rijn (1606–1669), Jan Vermeer (1632–1675), Frans Hals (asi 1583–1666) a Jan Steen (1626–1679). K důležitým tvůrcům ale patří i Jacob Isaakszoon van Ruisdael (asi 1628–1682), Hendrick Avercamp (1585–1634), Pieter de Hooch (1629–1683), Gerard ter Borch (1617–1681), Albert Cuyp (1620–1691), Carel Fabritius (1622–1654), Jan van Goyen (1596–1656), Adriaen van Ostade (1610–1684), Gerhard van Honthorst (1590–1656), Adriaen Brouwer (asi 1605–1638), Gabriel Metsu (1629–1667), Judith Leysterová (1609–1660), Meindert Hobbema (1638–1709), Paulus Potter (1625–1654) nebo Willem Claeszoon Heda (1594–1680). K méně známým malířům patří Pieter Lastman (1583–1633), David Teniers mladší (1610–1690), Ferdinand Bol (1616–1680), Hendrik Goltzius (1558–1617), Abraham Bloemaert (1564–1651), Pieter Claesz (asi 1597–1660), Salomon van Ruysdael (asi 1600–1670), Bartholomeus van der Helst (1613–1670), Dirck Jaspersz. van Baburen (asi 1590–1624), Philips Wouwermans (1619–1668), Balthasar van der Ast (asi 1593–1657), Jan Davidsz. de Heem (1606–asi 1683), Hendrick ter Brugghen (1588–1629), Ambrosius Bosschaert (1573–1621) a mnozí další: Pieter Jansz. Saenredam, Jan Lievens, Jan Asselijn, Cornelis van Haarlem, Jan van Huysum, Hercules Seghers, Roelant Savery, Esaias van de Velde, Karel Dujardin, Thomas de Keyser, Willem Drost, Cornelis van Poelenburgh, Pieter de Molijn, Bartholomeus Breenbergh, Aert van der Neer, Otto Marseus van Schrieck, Jan Baptist Weenix atd.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dutch Golden Age painting na anglické Wikipedii.
- ↑ Dutch Golden Age Painting Movement Overview. The Art Story . . Dostupné online.
- ↑ Zlatý věk holandské malby 17. století ve Šternberském paláci v Praze. Novinky.cz . Borgis . Dostupné online.
- ↑ Rembrandt a jeho „kumpáni“. E15.cz . . Dostupné online.
Literatura
- Grijzenhout, F and Veen, Henk, The Golden Age of Dutch Painting in Historical Perspective, 1999, Cambridge University Press
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlatá éra nizozemského malířství na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk