A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Zdymadlo Troja-Podbaba je vodní stupeň na Vltavě v severní části Prahy, plavební komora na říčním kilometru 43,50 a jez na řkm 45,58. Sestává z Trojského jezu na pravém rameni, tříkilometrového plavebního kanálu při levém břehu (vlevo od Císařského ostrova) a podbabských plavebních komor u konce plavebního kanálu. Je po proudu posledním ze čtyř pražských zdymadel, předchází mu zdymadlo Štvanice (řkm 50,69), následuje zdymadlo Klecany-Roztoky. Provozovatelem je státní podnik Povodí Vltavy.
Historie
Zdymadlo bylo postaveno firmou Lanna v letech 1899–1902 v rámci projektu splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, který iniciovala Průmyslová jednota v Praze.[1][2] Výstavba plavebního kanálu změnila obrys Císařského ostrova,[3] původní meandrující rameno bylo zaslepeno a přeměněno v parkové jezírko Malá říčka.[4] Původní hradlový jez měl tři pole o šířce po asi 38 metrech.[1]
Při povodni v červenci 1954, kdy hladina stoupla o 2,26 metrů nad normální stav, nebyl jez včas vyhrazen a došlo k jeho poškození.[1] K podobné události došlo znovu v roce 1965.[1] V roce 1972 byly hradlové uzávěry nahrazeny dutými ocelovými klapkami,[1] hradící klapkové těleso se hydraulickými válci zdvihá nebo spouští podle průtoku v řece tak, aby hladina nad jezem zůstávala na stejné úrovni.[3]
20. července 1974 jez poškodily čtyři utržené nákladní čluny.[5]
V letech 1974–1979 prošlo zdymadlo rekonstrukcí.[6]
Po rekonstrukci má od roku 1998 plavební komora nový velín, který navrhli architekti Eduard Schleger a Lukáš Liesler.[1]
K dalším poškozením jezu a ostatních objektů došlo při povodni v roce 2002.
Malá vodní elektrárna Podbaba
Při rekonstrukci plavebních komor byla roku 1995 zprovozněna malá vodní elektrárna, která má dvě Kaplanovy přímoproudé turbiny umístěné v bočních zdech velké plavební komory.[7][3]
Malá vodní elektrárna Troja
V roce 2009 byla vybudována malá vodní elektrárna[1] a instalovány dvě přímoproudé Kaplanovy turbíny s hltností 2 x 40 m3/s, a výkonem 2 x 1090 kW.[7]
Trojský jez
Původní jez byl vybudován současně se stavbou plavebního kanálu a komor v letech 1899–1902. V letech 1974–1979 byl rekonstruován do dnešní podoby,[8] dodavatelem zařízení bylo ČKD Blansko.[5]
Má tři pole o šířce 38 metrů, průtok 830 m3/s a průměrné převýšení hladin 2,45 metru.[8]
Plavební propust pro vory při pravém břehu je dlouhá 409 metrů a široká 12 metrů, byla na počátku 80. let 20. století přebudována na sportovní slalomovou dráhu.[1][8]
Plavební kanál a plavební komory
Ke konci plavebního kanálu vedoucího po jižní a západní (levé) straně Císařského ostrova, při severním okraji Královské obory, a dlouhého asi 3 kilometry[3] (ve své době byl nazýván „Vltavský průplav“[2]) je dvojice souběžných plavebních komor. Pravá komora byla v letech 1996-1998 rekonstruována a nyní má délku 135 metrů a šířku 12 metrů (třída vodních cest Va), levá komora má délku 73 metrů a šířku 11 metrů, výška komor je 8,5 metru a rozdíl hladin 5,5 metru. Pravé rameno Vltavy na severní straně ostrova, podél Troji, tak tvoří úsek s přirozeným spádem toku, takzvanou Trojskou peřej.
Na plavební komoře Podbaba je podle vyhlášky Státní plavební správy stejně jako na dalších vltavských plavebních komorách severně od Prahy celoroční provoz od 7 do 17 hodin. požadavky na proplutí mezi 17 a 22 hodinami lze projednat tentýž den do 17 hodin, požadavky na proplutí mezi 22 a 24 hodinami je nutno projednat den předem.[9]
Plavební komora slouží převážně nákladní dopravě. Objem přepravného zboží v letech 1997–2007 kolísal mezi 214 až 404 tisíci tun ročně (maximum 1998, minimum 2002), počet proplavených lodí mezi 1203 až 2735 (minimum 2002, maximum 2007).[10]
Sezonní linka osobní lodní dopravy Pražské paroplavební společnosti má koncové přístaviště „Praha-Troja, ZOO“ v plavebním kanále poblíž mostu přes kanál, takže přes plavební komoru vůbec neprojíždí. Linka dále směrem na Mělník jezdí jen příležitostně, asi dvakrát do roka.
Reference
- ↑ a b c d e f g h Zdymadlo Troja – Podbaba, databáze objektů, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze
- ↑ a b J. Vacek: Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí (články, 1911, 1923), citováno na webu městská části Praha-Troja v sekci historie
- ↑ a b c d Tomáš Just a kol.: Bubeneč – historické objekty a památky, Trojská kotlina – příroda a památky, 01/30. základní organisace Českého svazu ochránců přírody „Troja“, tiskem vydáno 1996. Kapitola 9.
- ↑ Novodobý vývoj kotliny, Trojská kotlina – příroda a památky, 01/30. základní organisace Českého svazu ochránců přírody „Troja“, tiskem vydáno 1996.
- ↑ a b Rudolf Baudis: Jezný leze do jezu Archivováno 14. 12. 2007 na Wayback Machine., Naše rodina, 2002, ročník 34, číslo 26
- ↑ Zdymadlo Troja – Podbaba, Atlas Česka
- ↑ a b Vodní dílo Podbaba. In: Povodí Vltavy. Vltavská vodní cesta. 2013-2020. cit. 2020-01-29. Dostupné online Archivováno 29. 1. 2020 na Wayback Machine..
- ↑ a b c Trojský jez, Atlas Česka
- ↑ Plavební vyhláška č. 1/2006 Státní plavební správy ze dne 26. dubna 2006 o proplavování plavebními komorami na labsko-vltavské vodní cestě.. www.pvl.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-29.
- ↑ Ročenka dopravy, Praha 2007[nedostupný zdroj, Technická správa komunikací hlavního města Prahy, úsek dopravního inženýrství, str. 77
Literatura
- TOLMAN, Břetislav. Zdýmadlo u Troje. Praha: Weinfurter, 1902. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdymadlo Troja-Podbaba na Wikimedia Commons
- Zdymadlo Troja – Podbaba[nedostupný zdroj, databáze objektů, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze
- Zdymadlo Troja – Podbaba, Atlas Česka
- Trojský jez, Atlas Česka
- Plavební komora Podbaba, Atlas Česka
- Tomáš Just a kol.: Bubeneč – historické objekty a památky, Trojská kotlina – příroda a památky, 01/30. základní organisace Českého svazu ochránců přírody „Troja“, tiskem vydáno 1996. Kapitola 9.
- Rudolf Baudis: Jezný leze do jezu, Naše rodina, 2002, ročník 34, číslo 26
- Antonín Kohout: Splavnění Vltavy v Praze, Technický obzor XII, 1904, s. 135–136, 144–146.
- Hana Hlušičková (ed.): Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P–S), Libri, Praha, 2003, s. 356
- Lukáš Beran, Vladislava Valchářová (eds.): Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, VCPD, Praha 2005, s. 232
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk