A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vladimír Klecanda | |
---|---|
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 25. září 1888 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. dubna 1946 (ve věku 57 let) Praha Československo |
Choť | Eva |
Rodiče | Jan Klecanda |
Děti | Eva Provazníková |
Příbuzní | Jiří Klecanda (bratr) Jan Havlasa (bratr) Elsie Havlasová (švagrová) |
Alma mater | École des Chartes Inst. f. Ö. Geschichtsforsch. Univerzita Komenského |
Profese | archivář, pedagog a politik |
Commons | Vladimír Klecanda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Klecanda (25. září 1888 Praha[1] – 3. dubna 1946[2] Praha[3]) byl český a československý historik, archivář, člen druhého odboje domácího i zahraničního, politik a člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění.
Biografie
Mládí
Jeho otcem byl Jan Klecanda (1855-1920), matka Matylda, rozené Mašková (1859-??). Nejpozději od roku 1887 již celá rodina žila v Praze (starší bratr Jan se narodil v Teplicích).[4] Otec byl menšinový pracovník, redaktor a autor děl pro mládež (uváděl jako povolání "spisovatel").[5] Bratr Jiří Klecanda (1890-1918) emigroval po začátku první světové války do Ruska, kde se významně podílel na přípravě československé samostatnosti a na zakládání Československých legií v Rusku.[p 1][6] Další bratr, Jan Havlasa (původním jménem Jan Klecanda) byl spisovatel, cestovatel a československý diplomat.
Studia a akademická kariéra
Vladimír Klecanda studoval v Praze, na Sorbonně, na École des Chartes v Paříž i a na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Působil jako archivář v českém zemském archivu. Po dobu několika let působil na československém vyslanectví ve Vídni jako přednosta československé kulturně-historické komise. V roce 1924 se habilitoval na filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl od roku 1928 mimořádným a od roku 1931 řádným profesorem pomocných věd historických. Delší dobu pak zastával post generálního sekretáře Učené společnosti Šafaříkovy a šéfredaktorem její revue Bratislava. Byl zemským jednatelem Pečlivosti o mládež a jednatelem Zemského spolku pečlivosti o zmrzačelé na Slovensku, angažoval se v rozvoji slovenské turistiky. Po vzniku Slovenského státu byl nucen odejít ze Slovenska a působil pak na Univerzitě Karlově.[7]
Odbojová činnost
Za druhé světové války byl aktivní v domácím odboji pod krycím jménem dr Luděk Kalvoda a byl členem - a záhy generálním tajemníkem - Politického ústředí domácího odboje. Po Vánocích roku 1939 odešel přes Jugoslávii do Francie, kde od 1. února 1940 působil jako přednosta informační služby při Československém národním výboru v Paříži. Později přešel do Velké Británie. Zde zasedal v Státní radě Československé a byl aktivní v exilových spolcích akademiků a učitelů. Byl rovněž členem výkonného výboru International Associations of University Professors and Lecturers. V Londýně vydával měsíčník Kruh zaměřený na politické a kulturní otázky. Uspořádal také archív československého zahraničního exilu. V květnu 1941 byl zvolen velmistrem Národní Velké Lóže Československé v exilu.[8] Mezitím v Protektorátu byla nacisty pronásledována jeho rodina. Manželka Eva (rozená Anna) byla nejdříve 9 měsíců vězněna ve věznici na Pankráci, poté propuštěna, a ihned po atentátu na Heydricha deportována s dcerou Evou do terezínské Malé pevnosti, odkud byla koncem srpna 1942 odvlečena do Osvětimi, kde v říjnu 1942 zemřela (údajně na tyfus). Dcera Eva Provazníková pak byla po dobu tří let vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.[7]
Poslanec Prozatímního Národního shromáždění
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Zde zasedal až do své smrti. Pak ho jako náhradník vystřídal Václav Hlavatý.[9] Po roce 1945 se stal členem výkonného výboru národně socialistické strany. V parlamentu se stal předsedou kulturního výboru.[7]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Vladimíra Klecandy farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ Vladimír Klecanda . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ JOŽÁK, Jiří. Za obnovu státu Čechů a Slováků, 1938–1945. : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 130 s. Dostupné online. S. 40.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Klecandy
- ↑ Národní politika, 17.5.1920, s.4, "Spisovatel Jan Klecanda mrtev!, v systému Kramerius
- ↑ Pestrý týden, 5.5.1928, s.16, v systému Kramerius Moravská zemská knihovna v Brně
- ↑ a b c 45. schůze . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ ČECHUROVÁ, Jana. Nositelé kontinuity a inovátoři. Poválečné osudy londýnských zednářů v Československu . Soudobé dějiny, 2004-09-01 . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Klecanda na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Klecanda
- Vladimír Klecanda v parlamentu
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk