A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Triglav či Trihlav (česky Tříhlav, polsky Trygław) je slovanským bohem, který byl ctěn kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu. Ve Štětíně byl jeho kult vyvrácen roku 1124 biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který se o totéž s menším úspěchem pokusil roku 1147 ve Wolinu.
Triglav je někdy ztotožňován s bohem Černohlavem zmiňovaným Knýtlingasagou.[1] Jindy je zase spojován s východoslovanským Trojanem.[2] Souvislost se slovinskou horou Triglav není prokázána.
Prameny
Životopisy Otty Bamberského
Triglav je zmiňován všemi třemi životopisy Otty Bamberského, které pocházejí z 12. století a popisují mimo jiné zničení Triglavova chrámu ve Štětíně. Životopiscem Ebbem je popisován takto:
„ | Štětín, město významné a větší než Wolin, má ve svém okolí tři vrchy, z nichž prostřední a nejvyšší je zasvěcen hlavnímu pohanskému bohu Triglalovi (Deo Trigelawo), majícímu trojhlavou sochu a oči i ústa zlatou rouškou zakryté; kněží pak tvrdili, že bůh má tři hlavy, protože spravuje tři říše, tedy nebesa, zemi a podsvětí, a tvář chráněná rouškou znamená, jako by lidských hříchů nechtěl vidět ani slyšet a je přehlížel.[3] | “ |
Další životopisec, Herbord, uvádí následující:
„ | Byly pak ve městě Štětíně čtyři kontiny, ale jedna z nich, nejhlavnější, byla vybudována se zvláštním uměním a mistrovstvím, majíc zvenčí i zevnitř řezby lidí, ptáků a zvířat, které vystupují ze stěn a jež jsou tak důsledně vytvořeny že se zdá jako by dýchaly a žily.(…) A barvy vnějších řezeb nemohly žádné sněhové bouře ani přívaly vod smazat, jak byly dokonale udělány. Do této budovy se podle starého zvyku předků shromažďoval desátek dobyté kořisti i zbraně nepřátel, prostě vše, co bylo získáno z námořních loupeží nebo válek.(…) Byla tam modla trojhlavá, na jednom trupu mající tři hlavy, nazývaná Triglav (Triglaus).[3] | “ |
Podle líčení Herbordova Dialogu z 12. století ve Štětíně kromě svatyně Triglava stáli tři další kątiny – chrámy, které požívaly méně úcty a byly méně výstavné, a posvátný dub. Naopak nejstarší informátor, Mnich Prieflingenský, zmiňuje celkem pouze dva chrámy.
Triglavovi byl také zasvěcen černý kůň s bohatě zdobeným sedlem, o kterého se staral kněz jednoho z chrámů a pomocí kterého se věštilo, jak popisuje Herbord:
„ | Když totiž zamýšleli vytáhnout proti nepřátelům nebo na loupeže, byli zvyklí výsledek výpravy skrze něj zjišťovat: kladeno na zem devět kopí, každé na loket od sebe vzdálené. Osedlaného koně vyvedl kněz k tomu určený za uzdu ven a třikrát ho vedl tam a zpátky přes ležící kopí. Jestliže kůň přešel přes kopí, aniž by se jich dotkl, považovali to za znamení úspěchu a vydali se na výpravu; v opačném případě od ní upustili.[4][pozn. 1] | “ |
Roku 1124 byly štětínské svatyně zbořeny biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který nechal na místě Triglavova chrámu vystavět kostel svatého Vojtěcha. Se zničením svatyň mu pomáhali místní obyvatelé, z čehož lze usuzovat že kult už byl v úpadku.[5] Triglavovu modlu zničil sám biskup a její tři stříbrné hlavy nechal poslat papeži Kalixtovi II. jako důkaz úspěchu své výpravy, a posvátného koně nechal prodat do jiné země.
Méně úspěšný byl Otto ve Wolinu kde byl Triglavův zlatý idol ukryt jeho kněžími. Ač se jednomu z jeho společníků podařilo nalézt úkryt modly, nebyl schopen ji vyzvednout, a odnesl pouze Trihlavovo posvátné sedlo.[6]
Další zmínky
Nejstarší zmínka o Triglavovi, ač není přímo jmenován, pochází od Adama Brémského z druhé poloviny 11. století, který zmiňuje boha uctívaného ve Wolinu takto:
„ | Tam se spatřuje Neptun v trojí přirozenosti; je totiž onen ostrov oplachován trojím vodstvem, znichž jedno prý je barvy zcela zelené, druhé bělavé, třetí v divokém vlnění zuří ustavičnými bouřemi.[7] | “ |
O ctění trojhlavého idolu ve stodoranském Braniboru ve 12. století se zmiňuje také Jindřich z Antverp, neuvádí však jméno božstva.[8] Zdeněk Váňa uvádí že Triglavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.[9] O stodoranském Triglavovi se zmiňuje také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava v druhé polovině 14. století.[2] S kultem Triglava snad souvisí lidová tradice doložená ještě z 19. století, že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí, když se k němu někdo přiblíží.[6]
Hypotézy
Triglavovo jméno je etymologicky jasné, označuje božstvo s třemi hlavami, což je postava v různých mytologiích poměrně běžná. V tomto případě měla trojhlavost pravděpodobně symbolizovat vládu nad nebesy, zemí a podsvětím. Někteří badatelé, například Aleksander Brückner, Gerard Labuda nebo Mikołaj Rudnicki, spojovali Trihlavův kult s křesťanskou Svatou Trojicí, její zobrazení s třemi hlavami a tvářemi se však objevují až ve 13. století.[7]
Lubor Niederle vykládá Trihlava, stejně jako Svantovíta, Svarožice, Jarovíta a Rujevíta, jako solární božstvo.[10] Podobně jej vykládá, stejně jako všechna ostatní slovanská mnohohlavá božstva, Raffaele Pettazzoni. Michal Téra v rámci trojfunkční hypotézy považuje Triglava za magicko-chtonické božstvo první funkce, odpovídající Velesovi a Černobohovi.[11] Jiří Dynda upozorňuje na fakt, že barvy zmiňované Adamem Brémským odpovídají třem tradičním barvám spojovaným s jednotlivými funkcemi.[12]
Další informace
Trygław - bludný balvan pojmenovaný podle Triglava.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Podobným způsobem se věštilo pomocí posvátného koně ratarského Svarožice.
Reference
- ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139.
- ↑ a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 94.
- ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 103.
- ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 107.
- ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 108.
- ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 111.
- ↑ a b PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 105.
- ↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 102.
- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 93.
- ↑ NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 151. Díl II., svazek I..
- ↑ TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 323.
- ↑ DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 30. Dostupné online.
Literatura
- DYNDA, Jiří. The Three-Headed One at the Crossroad: A Comparative Study of the Slavic God Triglav. S. 57–82. Studia Mythologica Slavica . 2014. Roč. XVII, s. 57–82. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Trihlav na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk