A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/66/Blavatsky.023.jpg/220px-Blavatsky.023.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/ba/Emb_logo.png/220px-Emb_logo.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Rudolf-Steiner-1907.jpg)
Teosofie je novověký výraz, složený z řeckého theos (Bůh) a sofia (moudrost). Vznikl v souvislosti s eklektickým hnutím esoterické spirituality, „Teosofickou společností“ založenou roku 1875 ruskou kněžnou Helenou Petrovnou Blavatskou, která o sobě prohlašovala, že má nadpřirozené schopnosti. Později se význam rozšířil na různé starší i mladší proudy duchovního života, založené na okultních jevech, mystice, tajemných tradicích a s příklonem k východním náboženstvím. Teosofické hnutí se tak dovolávalo prastarých kořenů, jak indických či tibetských, tak také antických (gnóze, Plótinos) a novověkých (Paracelsus, Jakob Böhme, Emanuel Swedenborg a další).
Teosofická společnost
Zakladatelka Teosofické společnosti, H. P. Blavatská (1831 – 1891), byla dcerou německého důstojníka a ruské šlechtičny a pobývala často na Kavkazu. Prvního manžela, mnohem staršího důstojníka Nikolaje Blavatského, který byl guvernérem v Arménii, brzy opustila a žila dobrodružným, bohémským životem; podle vlastních údajů cestovala po Blízkém Východě, Indii a Tibetu. Všude se stýkala se šamany, médii a „tajnými Mistry“ a sama jako médium vystupovala. V jejích vzpomínkách jsou četné rozpory a byla také obviněna z podvodů. V roce 1873 emigrovala do New Yorku, kde roku 1875 spolu s několika Američany založila „Teosofickou společnost“. Vydala řadu knih (Odhalená Isis, 1877, Tajná nauka, 1888), spíše kompilací různých módních myšlenek. Po několika skandálech pak v letech 1879 až 1885 žila většinou v Indii a přihlásila se k buddhismu. Konec života strávila v Německu a ve Francii, zemřela 1891 v Londýně.[1]
Programem Teosofické společnosti bylo studium starověkých náboženství, filosofií a věd, snaha odhalovat a rozvíjet božské psychické síly uvnitř člověka a vytvářet univerzální lidské bratrstvo. Původní názory byly často fantastické, tak teosofové soudili, že člověk má hvězdné („astrální“) tělo, že byl na světě dříve než ostatní živočichové, že se objevil v sedmi různých rasách a duchovně se vyvíjí díky reinkarnacím.[1] Rasistické prvky teosofie měly velký vliv na arijské hnutí v Německu a při vzniku nacismu, z teosofického hnutí však později vymizely.
Německá pobočka Teosofické společnosti vznikla roku 1902 a jejím prvním předsedou byl známý publicista a pedagogický reformátor Rudolf Steiner. Roku 1911 se však s Teosofickou společností rozešel, protože nesouhlasil s její přílišnou orientací na indické zdroje, a založil Antroposofickou společnost, jejímž byl opět předsedou. Steinerovy antroposofické myšlenky se pak promítaly do waldorfského (steinerovského) školství.
Rasy a podrasy
Podle nauky teozofie existuje sedm původních ras, každá z nich se dělí na dalších sedm podras. Současné lidstvo je rasou pátou, předešlé čtyři už zde byly před námi a zbylé dvě teprve po nás mají přijít. První rasa byla čistá neviditelná duchovní energie obývající nehmotnou posvátnou zemi. Druhou byli Hyperborejci, obyvatele Hyperborey. Třetí rasou se stali Lemuřané. Ti se již mírně podobali lidem a měli k dispozici různé technologie, které se naučili od návštěvníků z Venuše. Nakonec ale Lemurie zanikla a zachovalo se z ní jen pár pozůstatků. Jedním z nich je i Atlantida, což je čtvrtá rasa. Právě u ní měly podrasy větší význam. Patřily mezi ně například Rmoahalové, Kromaňonci, Toltékové (vytvořili nám známou atlantskou civilizaci, jejich potomci později založili říši ve středním Mexiku) a Turánci (pozdější Aztékové, Mongolové a Semité). Z těchto Semitů se nakonec vyvinula pátá rasa – Árijci. Jejich podrasami byli Peršané, Řekové, Hindové a Evropané.[zdroj?
Česká společnost theosofická
Teosofická lóže U modré hvězdy se v Praze zformovala počátkem 90. let 19. století a jejím předsedou byl Gustav Meyrink. K jejím členům patřili například hrabě Jan Harrach, spisovatel Julius Zeyer, malíř Gustav T. Miksch nebo překladatel Karel Weinfurter. V roce 1897 založili a dali si oficiálně zaregistrovat vlastní Theosofický spolek v Praze, v jeho čele stál Alois Koch a spolek vydával vlastní časopis. Od roku 1908 nesl název Česká společnost theosofická.[2]
Na Moravě založil spolek téhož zaměření Václav Nepraš v Židenicích u Brna.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.questia.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25.
- ↑ Tomáš Kasper, Naděžda Pelcová, Slawomir Sztobryn, Úloha osobností a institucí v rozvoji vzdělanosti v evropském kontextu. Karolinum Praha 2014, s. 404.
- ↑ Moravská orlice 1905, z 4.6.1905, s.5. ISSN: 1803-117X
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu teosofie na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk