Třída Regele Ferdinand
Regele Ferdinand
Obecné informace
Uživatelé	Rumunské námořnictvo Sovětské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Mărăşti
Nástupce	Mărăşeşti
Technické údaje
Výtlak	1400 t (standardní) 1850 t (plný)
Délka	101,9 m
Šířka	9,6 m
Ponor	3,5 m
Pohon	2 turbínová soustrojí, 4 kotle 48 000 shp 2 lodní šrouby
Rychlost	35 uzlů
Dosah	3000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	212
Výzbroj	5× 120mm kanón (5×1) 1× 76mm kanón 2× 40mm kanón 2× 12,7mm kulomet 6× 533mm torpédomet (2×3) 50 min

Třída Regele Ferdinand byla třída torpédoborců Rumunského královského námořnictva. V Itálii postavené torpdéborce se staly největšími válečnými plavidly meziválečného rumunského námořnictva.^[1] Oba bojovaly ve druhé světové válce, ve které byly ukořistěny SSSR. Sovětské námořnictvo je vrátilo v 50. letech. V 60. letech byly sešrotovány.^[1]

Stavba

Obě dvě jednotky této třídy, pojmenované Regele Ferdinand (později Lichoj, D 22 a D 10) a Regina Maria (později Letuščij, D 21 a D 11), byly postaveny v letech 1928–1930 italskou loděnicí Pattison v Neapoli. Na projektu se podílela britská loděnice Thornycroft, jejíž vůdčí lodě torpédoborců třídy Shakespeare se staly vzorem konstrukce této třídy.^[2] Do služby vstoupily v 7. září 1930.^[2]

Konstrukce

Výzbroj torpédoborců tvořilo pět 120mm kanónů Bofors Mk 4 v jednodělových věžích, jeden 76mm kanón Ansaldo M1917, dva 40mm kanóny a dva 12,7mm kulomety. Údernou výzbroj tvořily dva trojhlavňové 533mm torpédomety. V případě potřeby mohly nést 50 min.^[2] Během války byla výzbroj modifikována a zesilována byla především protiletadlová obrana. Pohonný systém tvořily dvě turbíny Parsons a čtyři kotle Thornycroft. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.^[1]

Operační služba

Za druhé světové války byly oba torpédoborce nasazeny především při doprovodu konvojů.^[1] Po podepsání příměří se SSSR v roce 1944 Rumuni museli své lodě odevzdat Sovětskému svazu. Torpédoborce získalo Černomořské loďstvo, které je přejmenovalo na Lichoj a Letuščij.^[1] V roce 1951 byly vráceny Rumunsku a v roce 1959 byly vyřazeny a následně sešrotovány.^[2]

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Regele Ferdinand na Wikimedia Commons