Pomocný biskup (též světící biskup, auxiliární biskup, auxiliář či latinsky auxiliarius, biskup vikář) je v pravoslaví, římskokatolické a východních katolických církvích biskup, který je přidělen k diecézi jakožto pomocník sídelního (diecézního) biskupa.

Charakteristika

Nejčastěji je pomocný biskup jmenován zejména v případech, kdy je diecéze příliš velká či lidnatá na to, aby všechny povinnosti zvládl jediný biskup. Dalším případem je situace, kdy stávající biskup potřebuje výpomoc z jiného důvodu (např. protože mu postavení biskupa přisuzuje další společenské a státnické povinnosti nebo protože mu jeho zdravotní stav už neumožňuje plné nasazení, ale z nějakého důvodu zůstává v úřadu). V pravoslaví bývá preferován termín biskup vikář, nebo vikární biskup. V katolické církvi se nejčastěji užívá označení pomocný biskup.

Činnost

Činnost pomocného biskupa je často vymezena pro určitou část diecéze nebo určitou škálu činností. Běžný pomocný biskup nemá právo nástupnictví, ovšem v případě, že zde není nikdo s takovým právem, mohou být pomocní biskupové zvažováni Svatým stolcem jako obzvlášť vhodní kandidáti.

Každý pomocný biskup je zároveň se jmenováním jmenován titulárním biskupem.

Biskup koadjutor

Zvláštním druhem pomocného biskupa je arci/biskup koadjutor (arci/biskup spolusprávce^{[p 1]}), který má automatické právo nástupnictví po sídelním biskupovi (stává se sídelním arci/biskupem automaticky poté, co ten odstoupí nebo zemře) a může mít i značně širší pravomoci než standardně ustanovený pomocný biskup.^[1]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Auxiliary bishop na anglické Wikipedii.

Související články

• Biskup
• Emeritní biskup
• Hierarchie katolické církve
• Seznam světících biskupů pražských
• Titulární biskup

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pomocný biskup na Wikimedia Commons