Stavitel Solness
Autor	Henrik Ibsen
Původní název	Bygmester Solness
Jazyk	norština
Žánr	tragédie
Datum vydání	1892
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavitel Solness (1892) je alegorické drama o třech dějstvích norského dramatika Henrika Ibsena.

Postavy

Hlavními postavami dramatu jsou stavitel Halvard Solness, jeho manželka Alina Solnessová, lékař MUDr. Herdal, Knut Brovik, dříve samostatný architekt, teď pomocník u Solnesse, jeho syn Ragnar Brovik, jeho neteř a zároveň účetní Kaja Fosliová a slečna Hilda Wangelová.

Děj

Děj se odehrává v Solnessově domě. První dvě jednání uvnitř stavitelovi vily, třetí na verandě do zahrady. Jak vyplývá z Ibsenových poznámek, myslel autor při komponování prostředí na rodný Skien. ^[1]

Stárnoucí architekt rekapituluje svůj život. Dostavují se pochybnosti o vlastních schopnostech a strach z mladé konkurence, především však přesvědčení, že svůj úspěch vykoupil nejenom štěstím svým, ale štěstím i druhých lidí. Rodinu Solnessových potkala kdysi tragédie, která trápí nejen Solnesse, ale především jeho ženu. Solness čerpá novou životní sílu ze vztahu k mladé Hildě, které kdysi slíbil postavit zámek, a která za ním nyní přijela z horské vesnice. Hilda je nietzscheovská postava plná energie, bez zábran morálních i erotických. Představuje zároveň dceru, kterou Solness nikdy neměl, i absolutní lásku, od které upustil. Inspirován Hildou se stavitel snaží překonat svůj strach i sám sebe a vystoupit na věž nově postaveného domu, i když ví, že trpí závratěmi. Při výstupu se zřítí a zemře. Symbolicky lze jeho pád interpretovat jako důsledek závratě z pohledu na vlastní život. Hrdina jako by ve svém lidství nedokázal dosáhnout stejných výšin jako  ve svém povolání. ^[2]

Osoby a motiv hry

Ibsena při psaní hry inspirovala vlastní životní situace. K základní myšlence – umělcovu účtování s životem a vykonanou prací – přispěl mladý norský spisovatel Knut Hamsun, jenž Ibsenovo dílo kritizoval v sérii přednášek, které proslovil v roce 1891. Solness je zřetelně velmi autobiografickým dílem. Bylo by ovšem chybou ztotožňovat prvoplánově Solnesse s Henrikem Ibsenem, Ragnara Brovika s Knutem Hamsunem a Hildu s některou z autorových pozdních lásek, tak jako to činila dobová kritika. ^{[1] [3]}

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stavitel Solness na Wikimedia Commons

Stavitel Solness v databázi Archivu Národního divadla

České překlady ^[4]4" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj

• Hugo Kosterka^{[nedostupný zdroj} (1905)
• Jaroslav Kvapil^{[nedostupný zdroj} (1912)
• Božena Ehrmannová^{[nedostupný zdroj} (1959)
• Karel Kraus^{[nedostupný zdroj} (19--)
• František Fröhlich^{[nedostupný zdroj} (1982)
• František Fröhlich^{[nedostupný zdroj} (2006)

Česká uvedení ^[5]editovat | editovat zdroj

• Národní divadlo v Brně Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1910, režie Alex Třebovský
• Národní divadlo Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1912, režie Jaroslav Kvapil
• Divadlo královského města Plzně Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1913, režie Miloš Nový
• Švandovo divadlo v Praze Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1923, režie Jan Bor, 1927, režie Karel Dostal
• Národní divadlo v Brně Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1928, režie Vladimír Šimáček
• Divadelní odbor Sokola v Kyjově Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1928,
• Umělecká beseda v Praze III Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1940, režie R. K. Holan
• Městské Komorní divadlo Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1943, režie G. Hart
• Východočeské divadlo Pardubice Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine. (Městské divadlo), 1967, režie Evžen Kubíček
• Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1979, režie František Laurin
• Československá televize Praha Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1980, režie František Laurin
• Divadlo Františka Xavera Šaldy Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1981, režie Milan Vobruba
• Divadlo Komedie Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine., 1999, režie Jan Nebeský

Referenceeditovat | editovat zdroj