A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
_3_cropped.jpg)
Soupeření Federera a Nadala představuje sérii vzájemných zápasů mezi dvěma profesionálními tenisty – Rogerem Federerem ze Švýcarska a Rafaelem Nadalem ze Španělska. Příběh jejich utkávání je řadou odborníků považován za jeden z nejsilnějších v celé historii tenisu.[1][2][3][4][5] Oba se na okruhu střetli ve 40 duelech, naposledy v semifinále Wimbledonu 2019 vyhrál Federer. Nadal udržel aktivní bilanci 24–16, což představuje úspěšnost 60 %.[6][7] Federer ukončil profesionální kariéru v září 2022.
Dvojice figurovala na první a druhé příčce žebříčku ATP nepřetržitě od července 2005 až do 17. srpna 2009, kdy mallorského rodáka na druhé pozici vystřídal Skot Andy Murray.[8] Švýcar a Španěl představují jedinou dvojici v historii mužského tenisu, která zakončila šest sezón v řadě na prvních dvou místech světové klasifikace (2005–2010).
Nadal vyhrál 14 z 16 duelů na antuce. Naopak Federer zvítězil v 11 ze 20 utkání na tvrdém povrchu a ve 3 ze 4 klání na trávě. Vzhledem ke skutečnosti, že nasazování na turnajích vychází z žebříčkového postavení, oba hráči se dvacetčtyřikrát utkali až ve finále, z toho devětkrát v boji o grandslamový titul[9] a dvanáctkrát v sérii Masters. Dalších deset střetnutí představují semifinále.[9] V 33 z 40 odehraných zápasů se stal vítězem hráč, který vyhrál úvodní set.
V letech 2006 až 2008 proti sobě nastoupili v každém finále French Open a Wimbledonu. Potkali se také v závěrečných zápasech Australian Open 2009 i 2017, stejně jako na French Open 2011. Nadal získal ve svůj prospěch šest výher, když ztratil pouze první dvě wimbledonská finále a jedno melbournské. Čtyři z devíti grandslamových klání o titul měla pětisetový průběh, konkrétně ve Wimbledonu 2007, 2008 a na Australian Open 2009 i 2017. Wimbledonské finále z roku 2008 bývá řadou tenisových analytiků označováno za nejlepší zápas historie tenisu.[10][11][12][13]
Historie
2004: Miami
Federer a Nadal sehráli první vzájemný zápas v březnu 2004 ve třetím kole Miami Masters, kde sedmnáctiletý Španěl figurující na 34. příčce[14] překvapivě zvítězil ve dvou sadách, i když švýcarskou světovou jedničku trápilo zranění nohy.
2005: Miami, French Open
Podruhé se potkali opět na březnovém Miami Masters, ovšem až v pětisetové finálové bitvě 2–6, 6–7, 7–6, 6–3 a 6–1 ve prospěch Federera, jenž soupeři oplatil předchozí porážku. Zápas dokázal otočit ze stavu 0:2 na sety.[15] O dva měsíce později na sebe narazili v semifinále French Open, což znamenalo premiérové klání na antuce. Nadal vyhrál po čtyřsetovém průběhu první vzájemné utkání na Grand Slamu.
2006: Dubaj, Monte-Carlo, Řím, French Open, Wimbledon, Turnaj mistrů
V sezóně proti sobě nastoupili k šesti střetnutím.
Španěl si připsal první čtyři ve svůj prospěch, když sérii výher zahájil ve finále únorového Dubai Tennis Championships. Jednalo se o premiérovou prohru švýcarského hráče v roce a také ukončení jeho šňůry 56zápasové neporazitelnosti na tvrdém povrchu, která znamenala rekord v otevřené éře tenisu.[16]
Dominanci na antuce Nadal stvrdil vítězstvími ve finále evropských turnajů Monte Carlo Masters, Rome Masters a French Open,[17] jež se stalo premiérovým duelem dvojice v grandslamovém finále. Přestože basilejský rodák získal na pařížské antuce úvodní sadu, další tři dějství připadly soupeři, který podruhé v řadě ukončil Federerovu pouť na Roland Garros.[9]
Následující měsíc na sebe narazili v boji o wimbledonský titul. Jednalo se o jejich první zápas na trávě. Švýcar potřeboval čtyři sety na dobytí čtvrté trofeje v řadě.[18][19]
V polovině listopadu pak Federer přidal vzájemnou výhru v semifinále šanghajského Turnaje mistrů, když bez ztráty sady prošel do finále, aby si připsal třetí turnajovou trofej. V závěru sezóny držel mallorský rodák aktivní bilanci zápasů 6–3.
2007: Monte-Carlo, Hamburk, French Open, Wimbledon, Turnaj mistrů
V sezóně se proti sobě dvojice postavila pětkrát, z toho ve třech případech odešel švýcarský tenista jako vítěz.
Druhý rok za sebou se potkali ve třech antukových finále. Druhý nasazený Nadal nejdříve neztratil žádný set na dubnovém Monte Carlo Masters, kde si došel pro třetí z pozdějších osmi monackých titulů v řadě. Po třech týdnech si zahráli finále Hamburg Masters, kde Federer dosáhl na první antukové vítězství, když navíc ukončil Španělovu 81zápasovou sérii neporazitelnosti na tomto povrchu. Třetí sezónu v řadě odehráli také duel na French Open, kde Nadal po čtyřsetovém průběhu získal třetí Pohár mušketýrů v řadě.[9]
Zbylé dvě střetnutí opět kopírovaly rok 2006. V pětisetové bitvě o titul na wimbledonském pažitu a poté v šanghajském semifinále Turnaje mistrů, slavil úspěch Federer.[20]
2008: Monte-Carlo, Hamburk, French Open, Wimbledon
V sezóně pár odehrál čtyři duely, z nichž vždy odešel vítězně Nadal. Navýšil tak příznivý poměr výher a proher na 12–6.
Třetí rok za sebou se oba utkali ve třech finále na antuce. Potřetí v řadě si španělský tenista poradil se soupeřem na dubnovém Monte Carlo Masters a vybojoval čtvrtý monacký titul bez přerušení, nejvíce v otevřené éře turnaje.[9] Na květnovém Hamburg Masters vrátil Švýcarovi prohru z předešlého roku a dosáhl na premiérovu hamburskou trofej.
Do arény centrálního dvorce Philippa Chatriera vstoupili oba potřetí za sebou při finále French Open. Bez ztráty sady vyhrál Nadal čtvrtý titul v řadě.[9]
Závěrečné klání ve Wimbledonu mělo stejné složení aktérů, jako v předchozích dvou letech. Na centrálním kurtu ovšem poprvé dominoval rodák z Mallorky, který zaznamenal první trofej z nejslavnějšího turnaje světa. Utkání bylo řadou odborníků hodnoceno jako nejlepší zápas historie.[10][11][12][13] Hráči na dvorci strávili čtyři hodiny a čtyřicet osm minut, čímž se duel stal nejdelším finále ve wimbledonské historii. Vzhledem k přestávkám pro déšť bylo dohráno až před setměním.[21][22][22][23] Zápas také ukončil Federerův rekord v otevřené éře tenisu, když světová jednička na trávě prohrála po 65 vítězstvích bez přerušení, což představovalo období více než pětileté neporazitelnosti.[24]
2009: Australian Open, Madrid
V sezóně se oba hráči utkali pouze dvakrát a výhry rozdělili stejný dílem.
Dobrou formu dvojice proměnila postupem do boje o titul na Australian Open. Pro Nadala zápas představoval premiérové finále grandslamu na tvrdém povrchu. Federer do něj vstupoval se statistikou osmi vyhraných finále majoru na tvrdém povrchu bez přerušení, když vlastnil pět titulů z US Open a tři z Australian Open.[25] Pětisetová bitva trvala čtyři hodiny a dvacet tři minut. Španělský hráč z ní vyšel vítězně.[5][25][26]
Švýcar pak rivalovi oplatil porážku na španělské půdě, když jej bez ztráty setu zdolal ve finále antukového Madrid Masters.[27] Ukončil tím šňůru pěti vzájemných proher a také završil Španělovu sérii 33zápasové neporazitelnosti na antuce. Jednalo se o jeho poslední antukové vítězství nad Nadalem. Formu basilejský rodák potvrdil o necelý měsíc později, když po výhře se Söderlingem získal jedinou trofej na French Open, čímž jako šestý tenista zkompletoval kariérní grandslam.
2010: Madrid, Turnaj mistrů
V sezóně se opakovala situace z předešlého roku. Švýcarsko-španělský pár nastoupil ke dvěma vzájemným střetnutím s vyrovnanou úspěšností.
Po roce se oba aktéři střetli opět ve finále květnového Madrid Masters, poprvé od minulého zápasu. Nadal odčinil poslední porážku dvousetovou výhrou. Podruhé se představili na listopadové závěrečné události roku Turnaji mistrů. Jednalo se o první vzájemné finále na tomto turnaji. Federer potvrdil statisticky lepší výsledky v hale, než soupeř, kterého přehrál 2:1 na sety. Získal tím pátý titul, jímž vyrovnal Lendlův a Samprasův rekord.
2011: Miami, Madrid, French Open, Turnaj mistrů
Oba aktéři se v sezóně utkali čtyřikrát. V Nadalův prospěch vyzněly první tři klání, Federer získal čtvrté z nich. Potřetí v kariéře proti sobě nastoupili do zápasu čtyřhry. Na březnovém Indian Wells Masters se Federer s krajanem Stanislasem Wawrinkou představili jako úřadující olympijští vítězové. Španělský pár obhájců titulu Nadala s Marca Lópeze porazili v semifinále bez ztráty sady, aby ve finále utržili porážku.
V singlové soutěži dvojice odehrála vzájemný zápas v semifinále březnového Miami Masters, kde slavil postup mallorský rodák.[28]
Opět v semifinálové fázi se potkali na antukovém Mutua Madrid Open, kde druhý rok v řadě vyhrál Španěl po třísetovém průběhu.[29]
Čtvrté vzájemné finále, a současně první od Australian Open 2009, je čekalo na French Open. Nadal ani tentokrát nenechal Švýcara přiblížit se k Poháru mušketýrů a po ztrátě třetí sady dovedl duel do vítězného konce. Připsal si tak desátý major kariéry a šestý na Roland Garros.[30]
Závěrečným střetnutím roku bylo měření sil v základní skupině londýnského Turnaje mistrů. V repríze posledního finále nedal Federer soupeři šanci a po jednoznačném průběhu, když mu uštědřil třetího kanára v kariéře, vyhrál se ztrátou pouhých tři gamů.[31]
2012: Australian Open, Indian Wells
Do sezóny vstoupili vzájemným semifinále na lednovém Australian Open. Nadal prošel do boje o titul čtyřsetovou výhrou.
Druhý duel, opět v semifinále, odehráli v březnu na kalifornském Indian Wells Masters, kde pro změnu triumfoval švýcarský tenista bez ztráty setu. Po šestileté přestávce získal na kalifornském turnaji čtvrtý titul.
Poté, co Španěl vypadl ve druhém kole Wimbledonu s Rosolem, nehrál kvůli potížím s koleny. V srpnu oznámil, že se pravděpodobně nezúčastní ani zářijového US Open. Federer následně vyjádřil zájem a starost o zdravotní stav svého přítele.[32]
2013: Indian Wells, Řím, Cincinnati, Turnaj mistrů
V březnu nové sezóny se dvojice střetla na Indian Wells Masters poprvé ve čtvrtfinále. Vyjma třetího kola při debutovém duelu z roku 2004 a utkání základní skupiny na Turnaji mistrů 2011, se všechny jejich dosavadní střetnutí odehrály ve finále nebo semifinále.[33] Federer do zápasu nastoupil s poraněním zad,[34] které si přivodil v předchozím kole. Ze zápasu odešel poražen 2:0 na sety. Následný Murrayho titul na Miami Masters z 1. dubna, znamenal pád Švýcara na 3. místo žebříčku ATP. Poprvé tak od 10. listopadu 2003 ani jeden z dvojice Federer–Nadal nefiguroval mezi prvními dvěma tenisty světa, k čemuž došlo po rekordním období 490 týdnů.[35]
Na antukovém Rome Masters mallorský rodák přehrál svého rivala hladce 6–1, 6–3 v utkání o titul.[36]
V polovině srpna pak hráči na sebe narazili na Cincinnati Masters, kde čtvrtfinálovou výhru slavil opět Španěl, a to přes kvalitní hru soupeře v prvním dějství, které si připsal Švýcar ve svůj prospěch. Federer se po turnaji propadl na až na 7. místo klasifikace, nejhorší umístění od 28. října 2002.
Počtvrté v roce se proti sobě hráči postavili v semifinále listopadového Turnaje mistrů, konaného v londýnské O2 aréně. Nadal vyhrál ve dvou setech a poprvé basilejského rodáka zdolal na tvrdém povrchu v hale, čímž zkompletoval výčet výher na halových površích.[37]
2014: Australian Open
Dvojice se utkala v lednovém semifinále Australian Open. Favorizovaný první hráč světa Nadal, který měl na tomto grandslamu kladnou vzájemnou bilanci 2–0, neztratil ani set, když šestý nasazený Federer dokázal hrát vyrovnanou partii pouze první set, jenž ztratil až v tiebreaku.
2015: Basilej
Ve finále říjnového Swiss Indoors v Basileji odehráli zápas ve dvanácté sezóně za sebou. Třetí hráč světa Federera přerušil sérii pěti výher sedmého hráče žebříčku Nadala, když jej zdolal ve třech setech.[38] Na esa zvítězil 12–0 a zahrál čtyřicet čtyři vítězných míčů.[39]
2017: Australian Open, Indian Wells, Miami, Šanghaj
Na Australian Open dvojice postoupila do devátého vzájemného grandslamového finále, a to poprvé od French Open 2011. O vítězi rozhodla až závěrečná sada, do níž vstoupil Nadal ziskem soupeřova podání a ujal se vedení 3–1 na gamy. Následoval však obrat, když Federer získal zbylých pět her. Nejdříve využil až šestý brejkbol v setu a srovnal na 3–3. Po čisté hře na vlastním servisu si vypracoval vedení 4–3 a 0:40, ale nejdříve ani jednu příležitost podruhé prolomit podání Španěla v sadě nezužitkoval. Přesto proměnil pátou brejkovou šanci v dané hře a ujal se vedení 5–3. Obrat dokonal ziskem šestého gamu, v němž čelil soupeřovým brejkbolům. Využitým druhým mečbolem, kdy dopad míče na čáru potvrdilo jestřábí oko, dosáhl basilejský rodák po 3.37 hodinách na vítězství v Melbourne Parku. Poprvé tak Španěla na majoru porazil mimo wimbledonskou trávu.[40]
Na březnovém BNP Paribas Open se vůbec poprvé utkali v osmifinále a podruhé před čtvrtfinálovou fází. Federer se v úvodním setu ujal vedení 5–1 a zápas již dovedl do vítězného konce, když Španěla po 68 minutách přehrál Španěla ve dvou setech 6–2, 6–3. Poprvé tak basilejský rodák v sérii vyhrál tři zápasy za sebou.[41]
O dva týdny později se střetli ve finále Miami Open, které Federer ovládl za 1.34 hodin ve dvou setech. Připsal si tak čtvrté vítězství za sebou a v utkáních odehraných na tvrdém povrchu se ujal těsného vedení 10–9.[42][43]
Během premiérového ročníku týmové exhibiční soutěže Laverova poháru hraného v Praze, se jako světová jedička a dvojka stali součástí týmu Evropy v utkáním s výběrem světa. Poprvé ve svých kariérách v něm odehráli čtyřhru jako spoluhráči, když za 81 minut porazili Američany v týmu světa Sama Querreyho s Jackem Sockem po zisku rozhodujícího supertiebreaku.[44]
I při čtvrtém klání sezóny, ve finále říjnového turnaje mistrovské série Shanghai Rolex Masters, zdolal Federer za 72 minut Španěla a sérii vzájemné neporazitelnosti prodloužil na pět zápasů. V utkání využil tři ze sedmi brejkových příležitostí a ukončil 16 Nadalových zápasů bez prhry. Devadesátým čtvrtým titulem na okruhu ATP Tour se v rámci otevřené éry dotáhl na druhého v této statistice Ivana Lendla.[45]
Analýza
Důležité aspekty
Soupeření mezi Federerem a Nadalem představuje významnou součást profesionální kariéry každého z nich. Devětkrát proti sobě nastoupili do finále Grand Slamu, což je historický rekord dvojice tenistů.[9] Daná střetnutí zahrnují utkání o titul na French Open a Wimbledonu ve třech letech po sobě (2006–2008), jejichž vrcholem se stalo wimbledonské finále 2008, považované řadou analytiků za vůbec nejlepší zápas.[10][11][12][13] Nadal získal ve svůj prospěch šest finálových výher, když ztratil pouze první dvě wimbledonské, a jednu melbournskou, bitvu o titul (6–3). K tomu přidal další tři vítězná semifinále na Grand Slamu. Tento výsledek je v příkrém nepoměru k Federerově statistice vůči všem dalším hráčům, s nimiž se utkal v grandslamovém finále.
V roli poslední instance Nadal opakovaně překazil plány švýcarského hráče na dosažení kariérního Grand Slamu. Stejně tak mu dvakrát odepřel získat čistý (kalendářní) Grand Slam (v letech 2006–2007), když jej porazil ve finále French Open 2006, 2007 a 2008 a také v semifinále 2005. Federer pak dosáhl na kariérní Grand Slam v roce 2009, když Španěl utrpěl porážku již v osmifinále se Söderlingem, jednu ze dvou pařížských v celé kariéře.
Naopak Federer dvakrát Španělovi odepřel zisk Channel Slamu, tj. vítězství na French Open a ve Wimbledonu během jedné sezóny. Až na třetí pokus, v roce 2008, Nadal tuto pomyslnou trofej dobyl, čímž se stal jejím prvním držitelem od roku 1980, kdy se tento výkon podařil Švédu Björnu Borgovi. V sezóně 2009 pak Channel Slam získal Federer a následující rok opět Nadal. Švýcarský tenista svému rivalovi také opakovaně znemožnil vyhrát závěrečný Turnaj mistrů, když jej v roce 2010 zdolal ve finále a v letech 2006 a 2007 v semifinále. Nadal se tak po Andrem Agassim nestal druhým mužským tenistou historie, který by vlastnil kariérní Grand Slam, zlatou olympijskou medaili z dvouhry a titul na Turnaje mistrů. Časopis Sports Illustrated tuto kombinaci trofejí pojmenoval „kariérní Super Slam“. Mallorskému rodáku tak stále chybí výhra ze závěrečné události sezóny.
Šest sezón v řadě, které dvojice zakončila na prvních dvou místech světové klasifikace mezi lety 2005–2010, vycházelo z vysokého bodového zisku obou hráčů na turnajích Grand Slamu a série Masters, kde se pravidelně dostávali do závěrečných bojů. Během tohoto období vyhráli 21 z 24 grandslamů (12 Federer, 9 Nadal), včetně 11 titulů v řadě mezi roky 2005–2007. Oba také dominovali v sérii Masters, v níž si připsali 31 titulů z 54 odehraných turnajů (18 Nadal, 13 Federer), včetně 8 z 9 trofejí v roce 2005 (oba po 4 titulech, zbývající titul připadl Berdychovi). Mimoto švýcarský hráč v této periodě čtyřikrát triumfoval na Turnaji mistrů.
Dvojice drží rekordy otevřené éry v sériích neporazitelnosti na jednotlivých površích — Federer vytvořil nejdelší šňůru 65 výher bez porážky na trávě i 56 výher v řadě na tvrdém povrchu. Nadal jej doplnil rekordní sérií 81 vítězství na antuce (na koberci rekord drží John McEnroe se 66 výhrami). Všechny tři šňůry skončili ve vzájemných utkáních. Federer tak ukončil Španělovu sérii ve finále Hamburg Masters 2007. Nadal naopak porazil Švýcara na travnatém finále Wimbledonu 2008 a na tvrdém povrchu jeho rekord přerušil během dubajského mistrovství 2006. Dominance páru nad světovým tenisem vedla k myšlence odehrát exhibici „Bitva povrchů“ na dvorci z poloviny pokrytého antukou a z druhé části trávou. Klání těsným rozdílem vyhrál Nadal.[46]
Většina vzájemných utkání se odehrála na antuce, která je statisticky nejúspěšnějším povrchem Španěla. Naopak antuka patří k nejhorším povrchům švýcarského hráče.[47] Historik a novinář píšící o tenisu Peter Bodo vysvětlil faktorem „antuky“ statisticky významně lepší celkový poměr vyhraných utkání ve prospěch Nadala, protože španělský hráč na ostatních mimoantukových površích častěji vypadl ještě před finále a proto se v takové míře nestřetl s Federerem.[48] Přesto je tento výklad nedostatečný, protože Nadal drží těsné vedení i ve statistice duelů na tvrdém povrchu.