A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Socha Goliáše (Herkommana) | |
---|---|
![]() Původní podoba sochy Herkommana na rytině Bartoloměje Strahowského z roku 1722, doplněná posměšným textem | |
Základní údaje | |
Autor | dílna Matyáše Bernarda Brauna |
Rok vzniku | 1721 |
Umělecký směr | barokní |
Kód památky | 89512/6-3585 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Popis | |
Výška | 4 m, s podstavcem 6 m |
Materiál | pískovec |
Umístění | |
Umístění | před hostincem U Zlatého slunce, Kuks čp. 26, okres Trutnov |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 50°24′5,04″ s. š., 15°53′21,44″ v. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Socha Herkommana, později změněná na sochu Goliáše, se nachází na terase nad levým břehem Labe v centru obce Kuks v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji, uprostřed pozůstatků historického komplexu barokních lázní, vybudovaných majitelem zdejšího panství hrabětem Františkem Antonínem Šporkem na přelomu 17. a 18. století.[1] Herkomman, jehož jméno je v různých dokumentech psáno též jako Herkoman, Herrkomman, Herkomann, Hercomanus nebo Herkomannus, v češtině uváděný pod jménem Zvykomil, je alegorická postava jakéhosi fiktivního „patrona" nepoctivých právníků, která byla vytvořena v okruhu přátel a umělců, obklopujících hraběte Šporka, a která měla zosobňovat všechny nespravedlnosti a nepoctivosti ve státě a v církvi.[2] Socha, která byla kolorovaná a byla doplněna posměšnými texty, vzbudila negativní odezvu u vídeňských úřadů a na rozkaz vyšších institucí byla pak přetesána do podoby biblické postavy Goliáše. Upravená socha Goliáše stojí naproti baroknímu hostinci U Zlatého slunce (Kuks čp. 26) a je součástí památkové rezervace Kuks, která byla vyhlášena Ministerstvem kultury České socialistické republiky s platností od 1. června 1971.[3]
Historie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/db/Bad_Kukus_-_detail.jpg/220px-Bad_Kukus_-_detail.jpg)
Existence pramenů, vyvěrajících na levém břehu Labe, z nichž některé měly být údajně léčivé, inspirovala majitele panství hraběte Františka Antonína Šporka k vybudování lázní, později známých pod německým názvem jako Bad Kukus. Cílem bylo vybudovat společenské a kulturní centrum, které by přitáhlo pozornost umělců, literátů i ostatních šlechticů, kteří Františka Antonína Šporka kvůli prostému, neurozenému původu jeho otce dosud přehlíželi.[4]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Wermuth_1731_Sporck_medal_Herkoman.jpg/220px-Wermuth_1731_Sporck_medal_Herkoman.jpg)
Základy budoucích lázní, včetně kaple Nanebevzetí Panny Marie a nejstarší, tehdy jen dřevěné lázeňské budovy, vznikly v letech 1692–1696[5] Hlavní etapa budování reprezentativního lázeňského komplexu spadá do prvních dvou dekád 18. století. Již v roce 1699 na terase nad řekou Labe vznikl panský hostinec U Zlatého slunce. Vedle něj byla v roce 1702 postavena nejstarší dřevěná budova divadla, v niž během letní lázeňské sezóny vystupovaly hostující německé soubory.[4] V dalších letech byly vystavěny jednotlivé lázeňské domy, v roce 1710 byla dokončena přestavba jedné z těchto budov na nový Šporkův zámek.
Rozsáhlá architektonicko-urbanistická kompozice, rozkládající se na obou březích Labe, byla dokončena v roce 1724,[4] jak mj. ilustruje rytina dvorního Šporkova grafika Michaela Heinricha Rentze z téhož roku.
Postava Herkommana, fiktivního představitele nepoctivých právníků, úředníků a církevních hodnostářů, vznikla v okruhu osob, obklopujících hraběte Šporka během jeho života v Kuksu. Následovalo rozhodnutí o vytvoření monumentální sochy, které bylo svěřeno spolupracovníkům Matyáše Bernarda Brauna z jeho věhlasné dílny. Braunovi pomocníci pracovali na soše v létě roku 1720 a dokončili ji na jaře roku 1721.[2]
Ve dvacátých letech 18. století se postupně vyhrocovaly konflikty mezi hrabětem Šporkem, církevními představiteli, zejména jezuity, a vídeňskými úřady. Příčin bylo více – Šporkovy vydavatelské aktivity, jejichž součástí byl tisk a šíření (z pohledu církve) závadných knih, nekonvenční přístup k literatuře a umění, zájem o některé teologické směry, jako byl jansenismus, i bezprostřední majetkové právní spory s jezuity.[4] [6]
Konflikt, který vznikl kvůli nenaplněné smlouvě mezi Františkem Antonínem Šporkem a představiteli jezuitské koleje v Žirči, byl završen událostmi z 26. července 1729, kdy ve dvě hodiny ráno do Kuksu vtrhl oddíl kyrysníků caraffovského pluku.[7] Členové zvláštní komise, vyslané Českou dvorskou kanceláří, zde pod dohledem vojáků hledali zakázané knihy a zabavili značné množství literatury. K podobným událostem došlo ve stejné době i na Šporkově zámku v Lysé nad Labem a v Konojedech na Litoměřicku, kde byla rovněž zabavena Šporkova knihovna.[4][6] Byl vytvořen soupis tzv. „závadného umění“ a některé malby a sochy, mezi něž patřilo i zpodobnění Herkommana, musely být zničeny. František Antonín Špork byl následně obviněn z kacířství a z řady dalších prohřešků Obvinění bylo nakonec uzavřeno v roce 1733 vcelku mírným rozsudkem, kterým byl hrabě Špork odsouzen za šíření zakázané literatury k pokutě 6 000 dukátů.[4] Socha Herkommana byla po zásahu z roku 1729 změněna na sochu Goliáše a závadné texty byly odstraněny.[2]
Popis
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e1/Braun_socha_Herkomana.jpg/220px-Braun_socha_Herkomana.jpg)
Socha stoji na terase ve svahu nad levým břehem Labe, čelem obrácená na sever, tj. k hostinci U Zlatého slunce.[2] Původní figuru Herkommana představovala alegorická socha ozbrojence. Na podstavci, který má tvar mohutného, zhruba 2 metry vysokého kvádru, stála čtyři metry vysoká socha rytíře s mečem v pravé a říšským jablkem v levé ruce, která měla představovat karikaturu nepoctivého advokáta.[8] Na jablku byl nápis "IURE ERUI", který v překladu z latiny znamená „Právem jsem dobyl.“ Tento nápis bylo možné přečíst ve stejném znění zleva i zprava, což mělo napovídat, že advokáti mohou vést právní spory nejen poctivě a správně, ale že se také mohou dopouštět úskoků a lží.[9]
Postava rytíře (Herkommana – Goliáše) je rozkročená a mírně zakloněná. Je oděná v barokní brnění, vpředu na krunýři je reliéf draka, níže pak proti sobě jsou dva reliéfy gryfů. Tyto reliéfy jsou původní a byly již na soše Herkommana, zatímco říšské jablko s „hanlivým“ nápisem bylo později nahrazeno oválným štítem s rozetou. Na hlavě má Herkomman – Goliáš přílbu se zdviženým hledím, zdobenou pštrosími pery. Původně byly u nohou Herkommana umístěny knihy, později byla tato část sochy přeměněna v pařez s balvany a rostlinnými motivy.[8] Sochu Goliáše pak doplnila socha Davida s prakem, postavená naproti přímo u fasády hostince U Zlatého slunce.
Přístup
Od mostu přes Labe směřuje na terasu k místům, kde kdysi stával Šporkův zámek, impozantní barokní schodiště s vodními kaskádami po stranách. Kolem hostince U Zlatého slunce se sochami Davida a Goliáše vede trasa „Naučné stezky Kuks“ a modře značená turistická stezka, která je v těchto místech totožná s trasou východočeské větve Svatojakubské cesty.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Seznam. Socha Goliáše . mapy.cz . Dostupné online.
- ↑ a b c d Památkový katalog: Socha Goliáše (pův Herkomannus) . Praha: Národní památkový ústav . Dostupné online.
- ↑ Obec Kuks s přilehlým komplexem hospitálu a souborem plastik v Betlémě . Praha: Národní památkový ústav . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Databáze divadel: Comoedien - Haus, Kuks . theatre-architecture.eu . Dostupné online.
- ↑ LAŠEK, Ladislav; KUČERA, Vladimír. Informace o obci: Historie . Kuks: Obec Kuks, 2002-11-30 . Dostupné online.
- ↑ a b Ottův slovník naučný: 23. díl Schlossar - Starowolski. Praha: J. Otto, 1905. Dostupné online. PDF.
- ↑ PREISS, Pavel. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. 2. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2003. 600 s. ISBN 80-7185-573-1. S. 415–416.
- ↑ a b Kuks, socha Goliáše (pův Herkomannus). Evidenční list kulturní památky - původní. . Praha: Národní památkový ústav . Dostupné online.
- ↑ Hostinec U Zlatého slunce . . Dostupné online.
Literatura
- PREISS, Pavel. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. 2. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2003. 600 s. ISBN 80-7185-573-1. S. 304–318.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Socha Herkommana – Goliáše na Wikimedia Commons
- Fotografie sochy na stránkách hostince U Zlatého slunce
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk