A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Slzy nože | |
---|---|
Larmes de couteau | |
Žánr | opera |
Skladatel | Bohuslav Martinů |
Libretista | Georges Ribemont-Dessaignes |
Počet dějství | 1 |
Originální jazyk | francouzština |
Datum vzniku | 1928 |
Premiéra | 22. října 1969, Brno, Státní divadlo Brno (Miniopera) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Slzy nože (francouzsky Larmes de couteau), H. 169, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů z roku 1928. Poprvé ji provedla až 22. října 1969 Miniopera Státního divadla Brno.[1]
Inscenační historie
Po neuvedení v Baden-Badenu se Martinů nepodařilo zajistit ani žádnou inscenaci v Paříži. Od počátku 30. let 20. století přesměrovával svou aktivitu do Československa a roku 1934 nabízel Slzy nože Jindřichu Honzlovi, režisérovi Osvobozeného divadla a sympatizantovi francouzské a české avantgardy, ale bez výsledku.[2] Když se však roku 1945 o inscenování Slz nože zasazoval Martinů přítel, hudební vydavatel a organizátor Karel Šebánek, Martinů s díky odmítl: „Larmes du couteau je už dnes daleko za mnou, byla to příležitostná věc, spíše mi to dnes u nás uškodí“.[3] Skladatel již o jejich uvedení neusiloval a za jeho života k němu nedošlo.
Premiéru této opery – v českém překladu Evy Bezděkové – proto připravila až koncem 60. let 20. století experimentální scéna Státního divadla Brno Miniopera, hrající v divadle Reduta. Konala se 22. října 1969 a inscenace Slz nože byla kombinována se Stravinského Příběhem vojáka, „čteným, hraným a tančeným“ dílem podobné poetiky z roku 1918.[4][5]
V českých zemích ji pak uvedlo:
- roku 1982 Národní divadlo, a to v budově Tylova divadla v originální kombinaci se Služkou paní G. B. Pergolesiho a Eufridem před branami Tymén Josefa Berga,[6]
- roku 1988 Operní studio Akademie múzických umění v Praze v divadle DISK v kombinaci se Zasnoubením při lucernách Jacquese Offenbacha,[7]
- roku 1996 Janáčkova akademie múzických umění v Brně v Bezbariérovém divadle Barka v kombinaci s operou Pimpinone G. P. Telemanna,[8]
- roku 1996 Národní divadlo Brno v divadle Reduta kombinaci a Martinů balety Kuchyňská revue a Podivuhodný let,[9]
- roku 2015 Janáčkova akademie múzických umění v Brně v Divadle na Orlí v kombinaci s operou Zhasnutí Jiřího Najvara.[10]
Ze zahraničních inscenací lze uvést:
- roku 2002 v podání Atelier du Rhin - Théâtre de la Manufacture v Colmaru a následně v Athénée Théâtre Louis-Jouvet v Paříži, v kombinaci s Martinů aktovkou Dvakrát Alexandr,[11]
- roku 2010 v Českém centru v Paříži,[12]
- roku 2012 v podání Long Beach Opera, v kombinaci s operou Prsy Tresiovy Francise Poulenca,[13]
- roku 2015 ve Frankfurtu nad Mohanem, scéna Bockenheimer Depot, spolu s Martinů aktovkami Dvakrát Alexandr a Veselohra na mostě.[14]
Osoby a první obsazení
osoba | hlasový obor | premiéra (22. října 1969)[15][16] |
---|---|---|
Eleonora | soprán | Jaroslava Janská |
Matka | mezzosoprán (alt) | Libuše Lesmanová |
Satan | baryton | René Tuček |
Sousedé, přeludy snu (němé role – tanečníci) | ||
Dirigent: Václav Nosek | ||
Režie: Luboš Ogoun | ||
Scéna: Vojtěch Štolfa | ||
Kostýmy: Alois Vobejda |
Děj opery
Uprostřed scény visí oběšenec – soused Saturn. Matka a Eleonora za zvuků triviálního valčíku debatují o hudbě: obě ji milují, ale Eleonora protestuje, že miluje jinou hudbu než matka. Než stačí hádka vzplanout, spatří Eleonora oběšence a ihned se do něj vášnivě zamiluje. Matka ji peskuje, ale nic s ní nepořídí, i když ji nabádá všímat si tělesných aspektů lásky a připomíná jí, že dnes má Eleonoře přijít vyznat lásku fešný pan Satan, po kterém všehny ženy blázní (scéna 1 – dialog J'aime la musique, zpěv matky Songe aux nuits d'amour). Satan přichází s kyticí nasbíranou na hrobech nesmrtelných lásek a vyznává lásku hned matce i dceři, protože miluje všechny ženy. Eleonora však trvá na svém oběšenci. Satan tedy oddává Eleonoru a oběšence před shromážděnými sousedy a pak odvádí matku stranou (scéna 2 – Satanův zpěv Madame! Prenez ces fleurs a svatební obřad Le mariage est une opération).
Eleonora osamí se svým novomanželem na líbánkách, nedaří se jí však přesvědčit ho, aby opětoval její vášeň (scéna 3 – árie Oh, miel de lune). Objeví se Satan, předvádí Eleonoře bušení svého srdce a přesvědčuje ji, že k lásce je třeba alespoň tří, jenže Eleonora ho nervózně odbývá (scéna 4 – Un, deux, trois…). Když se Satan vzápětí znovu objeví v podobě černošského cyklistického závodníka, napadá Eleonoru laškovat s ním, aby vzbudila žárlivost svého muže. I její matka nalézá v cyklistovi zalíbení. Pak ale cyklistova hlava pukne a je vidět ďáblovu tvář; Eleonora s hrůzou klesá, zatímco matku to nevyvede z rovnováhy (scéna 5 – dialog Quel est ce machiniste?).
Eleonora si stěžuje, že nedokázala vzbudit vášeň ve svém oběšeném choti, a probodne se. Oběšenec začíná snít o dámských nožkách pokopávajících si s Eleonořinou hlavou (scéna 6 – zpěv Eleonory En vain j'ai voulu faire battre a snová pantomimická scéna). Matka se vrací a nalézá Eleonoru mrtvou; obviňuje oběšence z vraždy. Jeho provaz se přetrhne, oběšenec spadne, obživne a sklání se nad Eleonorou, načež ožívá i ona. Eleonora oběšenci vyznává lásku a oba spočinou v milostném objetí. Matka jejich cukrování se zalíbením sleduje. Tu se i oběšencova hlava rozpraskne a ukáže se Satan. Eleonora je zděšena a chytí se za srdce. I matka se zhrozí ďábla, ale musí uznat, že je stále přitažlivý. Pobavený Satan oběma posílá vzdušné polibky a prchá. Matka laje nevěrníkovi, zatímco Eleonora pláče: „Jsem ubohá nepochopená žena!“ (závěrečná scéna 7 se zpěvem matky Une mère est sans repos, zpěvem Satana Oh! Amour! Ouais!, milostným duetem Oh, mon pendu a závěrečným tercetem Ah mon Dieu / Quel horreur).
Instrumentace
Klarinet, hoboj, altsaxofon, fagot, dvě trubky, dva pozouny, tam-tam, banjo, klavír, dvoje housle, violoncello + akordeon za scénou.[16][17]
Odkazy
Reference
- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 237.
- ↑ Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Korespondence – Dopis Bohuslava Martinů Jindřichu Honzlovi z 30. listopadu 1934 . Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 . Dostupné online.
- ↑ Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Korespondence – Dopis Bohuslava Martinů Karlu Šebánkovi z 25. prosince 1945 . Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 . Dostupné online.
- ↑ ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. Praha: Supraphon, 1979. 437 s. S. 45, 417.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Příběh vojáka . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Komorní triptych (Služka paní. Slzy nože. Eufrides před branami Tymén.) . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Zásnuby . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože - Pimpinone . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Kuchyňská revue, Slzy nože, Podivuhodný let . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Slzy nože, Zhasnutí . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Larmes de couteau / Alexandre Bis . Montpellier: Les Archives du Spectacle . Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Bohuslav Martinů – Aktuality – Opera Slzy nože, H 169 v Českém centru v Paříži! online. Praha: Nadace Bohuslava Martinů, 2010-10-14 cit. 2021-01-17. Dostupné online.
- ↑ Long Beach Opera Presents Martinů's Tears of the Knife online. New York: Schott Music Corporation & European American Music Distributors Company, 2012-02-28 cit. 2021-01-17. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COUDEYRAT, Florent. Martinů ter online. Paris: ConcertoNet.com, 2015-07 cit. 2021-01-17. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Národní divadlo Brno – Online archiv – Slzy nože online. Brno: Národní divadlo Brno cit. 2021-01-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-23.
- ↑ a b Databáze pramenů Institutu Bohuslava Martinů – Katalog skladeb – Slzy nože online. Praha: Institut Bohuslava Martinů, 2012 cit. 2021-01-16. Dostupné online.
- ↑ Larmes de couteau online. Mainz: Schott Music GmbH & Co. KG cit. 2021-01-16. Dostupné online. (anglicky)
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo Bohuslava Martinů. Praha: Supraphon, 1979. 437 s.
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 240–241.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 237.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 843–844.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Slzy nože v Katalogu skladeb Bohuslava Martinů
- Slzy nože v databázi Archivu Národního divadla
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk