Článek Anglická slovesa pojednává o slovesech v angličtině. Sloveso má v anglické větě zpravidla funkci přísudku.

Morfologie anglických sloves se vyznačuje omezeným množstvím tvarů a koncovek. Mnohé gramatické funkce se vyjadřují analyticky, tj. složenými slovesnými tvary. Anglická slovesa se časují třemi způsoby: v indikativu, kondicionálu a imperativu. V indikativu mají 6 časů, přičemž v každé časové rovině se rozlišují prosté a průběhové tvary, tedy celkem 12 slovesných časů.^[1][2] Ve všech časech i způsobech lze vyjádřit činný a trpný rod. Specifickou zvláštností angličtiny je použití pomocného slovesa do při tvoření otázek a záporu.

Z hlediska způsobu časování (především tvoření minulého času a trpného příčestí) se anglická slovesa dělí na pravidelná a nepravidelná.

Slovesné tvary

V průběhu historického vývoje se morfologie anglických sloves značně zjednodušila. V současné angličtině se téměř nepoužívají osobní koncovky. S výjimkou tvarů 3. osoby jednotného čísla přítomného času (zakončení -s) a tvarů nepravidelného slovesa be (být) nemá anglické sloveso schopnost vyjádřit osobu a číslo. Tuto funkci na sebe přebírá podmět, který zpravidla musí být ve větě vyjádřen, často osobním zájmenem, např. I sleep (spím), you sleep (spíš) atd.

Přestože většina mluvnických kategorií se vyjadřuje pomocí složených tvarů, některé tvary se tvoří synteticky, tj. pomocí koncovek, případně hláskovou změnou v kmeni.

Jednoduchými (syntetickými) tvary anglických sloves jsou: infinitiv, přítomný čas (se zvláštním tvarem pro 3. osobu jednotného čísla), minulý čas, příčestí trpné/minulé a příčestí přítomné/gerundium.

Kromě koncovek -(e)s, -(e)d a -ing (které však mají v angličtině ještě další gramatické funkce) v časovaných tvarech nemají anglická slovesa žádné tvaroslovné znaky, podle kterých by je bylo možné jednoznačně identifikovat a odlišit od jiných slovních druhů. (Na rozdíl například od češtiny, kde se slovesa vyznačují charakteristickými koncovkami.)

Většina anglických sloves má 4–5 syntetických tvarů. Některé z nich mají více funkcí. Ostatní časované tvary jsou kombinací výše uvedených tvarů s pomocnými slovesy.

Infinitiv

Infinitiv je základní tvar sloves (lemma), který se uvádí ve slovnících. Ve větě se před něj zpravidla klade infinitivní částice to, například:

• To be, or not to be? – Být, či nebýt?
• I want to be – chci být

Po způsobových a některých dalších slovesech se však infinitivní částice nepoužívá:

• I can be – mohu být

Infinitiv se často používá namísto vedlejších vět:

• I want you to know that… – Chci, abys věděl, že…
• They came to see us. – Přišli nás naštívit (aby nás navštívili).
• We stayed at home to watch TV. – Zůstali jsme doma, abychom se dívali na televizi.

Kromě prostého infinitivu existuje také minulý infinitiv, tvar složený z pomocného slovesa to have (mít) a trpného příčestí. Používá se k vyjádření předčasnosti (minulosti) děje:

• She was unhappy to have spoiled the meal. – Byla nešťastná z toho, že to jídlo zkazila.
• Who could have done it? – Kdo to jen mohl udělat?

Příčestí trpné

Příčestí trpné (nebo též minulé) je slovesný tvar, který slouží k tvoření trpného rodu (ve spojení s tvary pomocného slovesa to be) a tzv. perfektních časů (ve spojení s tvary pomocného slovesa to have). Kromě toho může fungovat i jako přídavné jméno, např. spoken languages (mluvené jazyky).

U většiny sloves se toto příčestí tvoří pravidelně připojením koncovky -ed k infinitivu a je shodné tvarem prostého minulého času. Toto zakončení se čte:

• – pokud ve výslovnosti předchází samohláska nebo znělá souhláska, např. played (hraný);
• – pokud předchází neznělá souhláska, např. washed (umytý);
• – pokud předchází nebo , např. wanted (chtěný).

Při tvoření příčestí pravidelně dochází k některým pravopisným změnám:

• Koncové -y, pokud se vyslovuje jako samohláska, se mění na -i: study (studovat) – studied.
• Němé -e na konci infinitivu se vypouští: like (mít rád) – liked.
• Kvůli zachování zavřenosti přízvučné slabiky se zdvojuje koncová souhláska, nejčastěji u jednoslabičných sloves, např. ship (nalodit) – shipped. V britské angličtině se zdvojuje koncové -l i u dvojslabičných sloves: travel (cestovat) – travelled.

Výše popsané zásady výslovnosti a tvoření platí i pro pravidelné tvary prostého minulého času.

U některých sloves se příčestí tvoří nepravidelně a může se lišit tvaru od minulého času, např. speak (mluvit) – spoke (mluvil) – spoken (mluvený).

Příčestí přítomné a gerundium

Jedná se o tvary tvořené pravidelně přidáním koncovky -ing k tvarům infinitivu, např. sleep (spát) – sleeping (spící), see (vidět) – seeing (vidící).

Tvoření je u všech sloves bez výjimky pravidelné, v určitých případech však nastávají pravopisné změny:

• Němé -e se vypouští, např. write (psát) – writing (píšící).
• Zdvojuje se koncová souhláska jednoslabičných sloves, např. get (dostat) – getting (dostávající).

Tyto tvary mají v anglických větách více uplatnění:

• Používají se k tvoření průběhových časů, např. I am reading (právě čtu, dosl. jsem čtoucí).
• Gerundium – tvar významově odpovídající zhruba českému přechodníku.^[3] Často se používá místo vedlejších vět. Například: Going home, I did some shopping. (Když jsem šel domů, nakoupil jsem.) I don’t like you saying this. (Nemám rád, když to říkáš.) I heard her crying. (Slyšel jsem ji, jak pláče.) Having finnished the work, she went home. (Když tu práci udělala, šla domů.) I don’t like beeing bothered. (Nemám rád, když jsem obtěžován.)
• Podstatné jméno slovesné, např. writing (psaní), speaking (mluvení).

Slovesné časy

Anglická slovesa se vyznačují bohatstvím časů.^[1] Nerozlišují aspekt (vid) dokonavosti a nedokonavosti, oproti tomu však kromě času přítomného, minulého a budoucího tvoří tzv. perfektní časy – předpřítomý, předminulý a předbudoucí. Tyto časy vyjadřují předčasnost anebo určitý přesah děje do dané časové roviny. Jako další čas někdy též uvádí tzv. blízká budoucnost.^[1]

Na rozdíl od ostatních germánských jazyků anglické sloveso vyjadřuje průběhové formy všech časů, tvořené příslušnými tvary slovesa to be (být) a příčestí přítomného (tvary na -ing). Tyto tvary kladou důraz průběh děje v určitém okamžiku anebo trvání v určitém období. S podobnými konstrukcemi se setkáváme i například v románských jazycích (španělština, italština), v angličtině je však na rozdíl od těchto jazyků použití závazné.

Některá slovesa, např. want (chtít), see (vidět), hear (slyšet) apod., průběhové tvary zpravidla netvoří.^[4] U sloves smyslového vnímání se průběhovost vyjádří pomocí způsobového slovesa can (moci): I can see (právě vidím).

Přítomný čas

Přítomné časy vyjadřují děje probíhající v přítomnosti.

Přítomný čas prostý

Tento čas má stejný tvar jako prostý infinitiv infinitiv. Výjimkou je tvar 3. osoby jednotného čísla, který přijímá (s výjimkou způsobových sloves) koncovku -s. Většina sloves tvoří tento tvar pravidelně, např. play (hrát) – plays (hraje). V určitých případech však nastávají pravopisné změny:

• Koncové -y, které se vyslovuje jako samohláska, se mění na -i, zakončení je -ies, např. study (studovat) – studies (studuje).
• U sloves zakončených -o se připojuje -es, např. go (chodit) – goes (chodit).
• U sloves zakončených vyslovovanou sykavkou se připojuje -es, které se vyslovuje , např. catch (chytat) – catches (chytá).

Tímto časem se vyjadřují přítomné děje, které trvají dlouhodobě nebo se opakují:

• I study medicine. – Studuji medicínu.
• I usually go there on Friday. – Obvykle tam chodím v pátek.
• She works hard every day. – Každý den tvrdě pracuje.

Přítomný čas průběhový

Tvoří se pomocí přítomných tvarů slovesa to be a přítomného příčestí. Vyjadřuje přítomné děje, které právě probíhají:

• I am going to school. – Právě jdu do školy.
• They are doing some shopping. – Právě nakupují.

Minulý čas

Minulé časy vyjadřují děje, které proběhly (a skončily) v minulosti.

Sloveso read je nepravidelné. Minulý čas se píše stejně, ale vyslovuje se .

Pravidelné sloveso want netvoří průběhové tvary.

Minulý čas prostý

Tento čas má zvláštní tvar, který se tvoří u pravidelných sloves koncovkou -ed podle stejných zásad jako příčestí trpné. U nepravidelných sloves se tvoří různě, nelze jej odvodit.

Tímto časem se vyjadřují děje, které proběhly jednorázově nebo se pravidelně opakovaly. Používá se často s určitým časovým údajem. Příklady:

• I came home at six. – Přišel jsem domů v šest.
• He studied pharmacy in Bratislava. – Studoval farmacii v Bratislavě.
• She opened the window. – Otevřela okno.

Minulý čas průběhovýeditovat | editovat zdroj

Tvoří se pomocí minulých tvarů slovesa to be a přítomného příčestí. Vyjadřuje děje, které probíhaly v určitém okamžiku nebo trvaly nějaký čas:

• When he came home, his wife was cooking some meal. – Když přišel domů, jeho žena zrovna vařila nějaké jídlo.
• We were living there for ten years. – Bydleli jsme tam deset let. (Ale už tam nebydlíme.)

Budoucí časeditovat | editovat zdroj

Budoucí časy vyjadřují děje, které se uskuteční nebo proběhnou v budoucnosti. Jedná se o složené časy, které se tvoří pomocným slovesem will (často stahovaným jako ’ll) a infinitivem.

V 1. osobě je možné místo pomocného slovesa will použít shall. Tento tvar je však knižní. Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Slovesa_v_angličtině
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.