Ruffiniho tělísko známé též jako Ruffiniho keříčkovité zakončení, je stočené nemyelinizované nervové zakončení ve škáře kůže, kloubních pouzdrech a vazech, které je opouzdřeno kolagenní tkání.

Poprvé ho popsal Angelo Ruffini, italský histolog a embryolog. Řadí se mezi pomalu se adaptující termoreceptory a mechanoreceptory.^[1]

Histologie

Ruffiniho tělíska nalézáme v kůži v podobě zploštělých opouzdřených nervových tělísek 0,25-1,5 mm dlouhých. Tato tělíska jsou složena z konců nervových vláken. Vlákna jsou zbavena myelinové pochvy a rozčleněna na kratší větve s terminálními knoflíkovými zduřeními mezi výběžky fibrocytů. Celý tento komplex je pak obalen pouzdrem, které se skládá ze 2-8 lamel, patrně perineurálního původu.^[2] Pouzdro je pak lemováno laminou basalis - tenkou vrstvou mezibuněčné hmoty, která odděluje jednotlivé buňky jejich populace.^[3]

Výskyt

Ruffiniho tělíska se vyskytují v kloubních pouzdrech savců, v dermis prstů ruky a nohy, ve vazivu řasnatého tělesa oka a podél cév. V kloubních pouzdrech byly objeveny 3 typy těchto tělísek, vzájemně se rozlišují v závislosti na jejich poloze. Krom předávání informace o teplotě jsou schopny registrovat tlak, rychlost, pozici a reagovat na dotyk.^[4]

Vliv teploty

Účinnost Ruffiniho tělíska je teplotně závislá, pokud teplota v okolí stoupá, zvyšuje se jeho citlivost a naopak se snižující teplotou klesá.^[4]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruffiniho tělísko na Wikimedia Commons
• Ruffini, julius-ecke.de; detail tělíska.