Prachner je příjmení rozvinuté rodiny architektů, sochařů a řezbářů, která pocházela z Horní Falce a působila v Praze od roku 1730 do poloviny 19. století.

První generace

• Richard Jiří Prachner (1705 Gimpertshausen, Horní Falc – 22. května 1782 Praha) byl sochař a řezbář, který se roku 1730 usadil v Praze. V roce 1731 se stal měšťanem staroměstským. Mezi jeho práce patří čtyři dvojice andílků na bočních oltářích kostela Narození Páně v areálu Pražské Lorety, dřevěné plastiky oltáře kostela v Uhřiněvsi (1745), hlavní oltář kostela Všech svatých na Pražském hradě (1750), boční oltáře v dominikánském kostele svatého Jiljí na Starém Městě. Kolem poloviny osmnáctého století vytvořil dřevořezby do kostela v Lánech.^[1] Pracoval v dalších kostelech na Starém Městě pražském^[2] a také v kostele svatého Prokopa v Sázavském klášteře.^[3]

Druhá generace

• Antonín Prachner († 1787^?[4] Praha) byl architekt a stavitel, syn Richarda Jiřího Prachnera, který navrhoval například roku 1773 fasády univerzitních domů v Celetné ulici 16 (Dům Stockhaus čp. 560) a 20 (Buquoyský palác čp. 562)
• Valentin Prachner (15. února 1731 Praha – 1810? tamtéž) byl sochař, syn Richarda Jiřího Prachnera
• Petr Prachner (20. října 1744 nebo 1747, Praha – 5. března 1807, Praha) byl český pozdně barokní sochař a řezbář. Jeho otcem byl Richard Jiří Prachner, synem pak Václav Prachner
• Jan Josef Prachner (1748–1792) byl architekt, který roku 1777 upravoval pavlánský klášter a Kostel svatého Salvátora v Salvátorské ulici. Je autorem rokokové přestavby Libeňského zámku^[5]

Třetí generace

• Václav Prachner (17. září 1784 Praha – 3. dubna 1832 Praha) byl sochař období klasicismu, syn Petra Prachnera. Autor kašny „Terezky“, pomníku Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích a náhrobku hraběnky Marie Anny z Unwerthu u kostela sv. Ondřeje v Pohledu^[6]

Sbírky

V ateliéru třígenerační dynastie Prachnerů se dochovala početná sbírka sochařských modelů a hliněných či sádrových forem, které z větší části převzaly do svých sbírek Národní galerie v Praze a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.

Reference

Literatura

• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958.
• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 711-751.
• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Umění baroku v Čechách, Praha 1971.
• HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. , N-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. s. 642–643. ISBN 80-200-0536-6.
• NEUMANN, Jaromír. Český barok, Praha 1968, 2. vyd. 1974.
• Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, str. 535
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, str. 67
• TOMAN, Prokop H. Nový slovník československých výtvarných umělců. II, L-Ž, Ostrava 1993. ISBN 80-900648-4-1.
• VLČEK, Pavel a kol., Umělecké památky Prahy 1–3. Praha: Academia 1996–2000 (rejstříky) ISBN 80-200-0538-2.

Externí odkazy

• Prachnerové na Kdo byl kdo (Libri) Archivováno 18. 8. 2007 na Wayback Machine.