A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![]() | |
---|---|
![]() Plískavice strakatá (Cephalorhynchus commersonii) | |
![]() Porovnání velikosti s člověkem | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
Infrařád | kytovci (Cetacea) |
Malořád | ozubení (Odontoceti) |
Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
Rod | Cephalorhynchus |
Binomické jméno | |
Cephalorhynchus commersonii Lacépède, 1804 | |
![]() | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plískavice strakatá (Cephalorhynchus commersonii) je poměrně malý druh kytovců z čeledi delfínovitých. Nápadná je svým výrazným černobílým zabarvením. odtud pochází i její druhové jméno „strakatá“.
Rozšíření
Vyskytuje na dvou místech od sebe vzdálených asi 8500 km (130° zeměpisné délky). Větší a více jedinci obývaná oblast se nachází v Atlantském oceánu na jihu Jižní Ameriky. Sahá od poloostrova Valdés na východním pobřeží Argentiny, okolo Falkland, přes Magalhãesův průliv, kolem Ohňové země a přes Drakeův průliv na jihu kontinentu až po subantarktické souostroví Jižní Shetlandy. Jejich výskyt okolo jižního konce světadílu částečně pokračuje i do jižní části západního pobřeží omývaného Tichým oceánem. Druhá oblast výskytu se nachází v blízkém okolí subantarktických Kerguelenových ostrovů na jihu Indického oceánu. Na základě genetických studií obou skupin bylo shledáno, že se oddělily asi před 10 000 léty.
Plískavice strakatá žije v plytkých pobřežních vodách, mezi ostrůvky, ve fjordech, zálivech, přístavech, ústích a občas i v brakických tocích řek. Upřednostňuje místa s širokým a plochým pobřežním šelfem a s vodou teplou od 1 do 16 °C, v průběhu zimy se od břehu vzdaluje za přemísťujícími se rybami. Jen zřídka je spatřena v hloubce větší než 200 metrů.[2][3][4]
Popis
Je to malý delfín dorůstající do délky 1,3 až 1,5 m a vážící nejvíce okolo 65 kg. Zobák nemá vytvořen, její tupě zakončená hlava je kuželovitá. Po obou stranách hlavy má v přední části dvě plytké podélné rýhy. Hrudní ploutve jsou široké, hřbetní je nízká a nahoře zaoblená. Každá polovina horní í dolní čelisti obsahuje 27 až 30 zubů. Samice jsou obvykle o málo větší než samci, stejně tak jako jedinci z Indického oceánu jsou větší než ti od Jižní Ameriky.
Základní barva jejího těla je bílá s černými skvrnami. Černou barvu mívá hlava a menší plochy jsou na břichu, prsní, hřbetní i ocasní ploutvi. Od hlavy směrem dozadu vybíhá různě široký černý klín až k prsním ploutvím, černě zbarvená hřbetní ploutev zase bývá spojena s černě zbarveným kořenem ocasu. Vybarvení se liší podle geografické polohy, věku a pohlaví zvířete.
Vyskytují se obvykle jednotlivě nebo ve třech, ojediněle jsou vídávány ve skupinkách čítajících okolo 100 kusů. Na jejich přítomnost často upozorňují doprovázející hejna ptáků, nejčastěji rybáků. Plavou velmi rychle, až 13 km/hod a jsou považovány za hravé. Často plavou na zádech za loďmi nebo využívají vzniklých vln k různým akrobatickým kouskům. Byly pozorovány, jak si u pláží hrají s plovoucími předměty.[2][3][4][5][6]
Potrava
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d9/Commerson%27s_dolphins_%28Cephalorhynchus_commersonii%29_in_the_Strait_of_Magellan.jpg/220px-Commerson%27s_dolphins_%28Cephalorhynchus_commersonii%29_in_the_Strait_of_Magellan.jpg)
Jsou v převážné míře masožravé, žerou hlavně ryby, korýše, chobotnice a nejrůznější mořské bezobratlé a v malém množství i řasy. Ryby loví dvěma způsoby, buď vytvoří půlkruh a ženou hejno ryb k břehu, nebo ve větší vzdálenosti od břehu vytvoří okolo hejna kruh ve kterém je chytají. Při lovu proti břehu občas některá v plytké vodě uvázne, bývá však schopná se sama do vody vrátit. V zajetí sežere 3 kg ryb denně.[2][3][4][5]
Rozmnožování
K páření, o němž není mnoho informací, dochází v září až únoru. Po březosti trvající 10 až 12 měsíců se rodí jedno mládě velké 0,4 až 0,5 m a vážící 5 až 7,5 kg. Pevnou potravu začíná zkoušet ve dvou měsících věku, celé ryby žere od 4 měsíců a kojeno je asi 9 měsíců. Samci bývají pohlavně dospělí po 6 létech, samice o rok dříve. Ve volné přírodě pravděpodobně nežijí déle než 10 roků, v zajetí se běžně dožívají 18 let, je popsán jedinec doživ se 25 let. Dobře se chovají v mořských akváriích.
Vyjma člověka mají velmi málo přirozených nepřátel. V Patagonii a okolo Ohňové země jsou nezákonně loveni domorodci pro maso a olej i jako návnada.[3][4][5]
Systematika
Některými odborníky jsou odděleně žijící skupiny plískavic strakatých považované za poddruhy:[7]
- C. c. commersonii (Lacépède, 1804);
- C. c. kerguelenensis Robineau, Goodall, Pichler and C. S. Baker, 2007.
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
- ↑ a b c MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa: Kytovci. Ilustrace Vratislav Mazák. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. 312 s. 07-034-88. Kapitola Plískavice strakatá, s. 210–212.
- ↑ a b c d PETERSON, Lindsay; SALEMI, Antonina. Animal Diversity Web: Cephalorhynchus commersonii . University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2011 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d CULIK, Boris. Whales et Dolphins: Cephalorhynchus commersonii . Convention on Migratory Species, Bonn, DE, rev. 2010 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky)
- ↑ a b c Cephalorhynchus commersonii . MarineBio.org, Inc., Encinitas, CA, USA . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-19. (anglicky)
- ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Cephalorhynchus commersonii . International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2015 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ List of Marine Mammal Species and Subspecies. marinemammalscience.org . Society for Marine Mammalogy, 2016-11-13 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-14. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu plískavice strakatá na Wikimedia Commons
Taxon Cephalorhynchus commersonii ve Wikidruzích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk