Klasifikaci typů chůze zavedl prof. V. Janda. Rozlišují se 3 typy podle toho, kde je vykonávána hlavní složka pohybu. Podle tohoto dělení je možno určit převládající typ chůze, v praxi je však u každého jedince chůze individuálním projevem, a jde o kombinaci více typů (eventuálně se v ní odráží různé patologické jevy).

Proximální chůze

Hlavní část pohybu se odehrává v kyčelních kloubech a dochází jen k malému odvíjení chodidla. Na pohybu se podílí ponejvíce flexory kyčelního kloubu.

Akrální chůze

Vyznačuje se výrazným odvinováním chodidla, na konci stojné fáze je přítomna zvýšená dorzální flexe nohy. Naopak v kyčelních kloubech je rozsah pohybu malý, člověk s tímto typem chůze tak během pohybu výrazně vertikálně mění polohu svého těžiště.

Peroneální chůze

Vyznačuje se výraznou flexí v kolenních kloubech, everzí nohy a vnitřní rotací v kyčelních kloubech. Název je podle řeckého označení fibuly – perone.

Literatura

• KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Druhé vydání. Praha: Galén, . ISBN 978-80-7492-500-9.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.