A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Pavel Trnka | |
---|---|
Pavel Trnka (2023) | |
Narození | 2. září 1948 (75 let) Poděbrady |
Vzdělání | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | sklářský výtvarník, sochař, designér, malíř, pedagog |
Ocenění | Gold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa (2007) |
Webová stránka | https://www.paveltrnka.cz/art/sklo |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Trnka (* 2. září 1948, Poděbrady) je sklářský výtvarník, sochař, designér, malíř a pedagog.
Život
V patnácti letech ho silně ovlivnily obrazy Františka Kupky na retrospektivní výstavě, kterou roku 1963 uspořádala paní Kupková na MNV v Dobrušce.[1] Současně vnímal intenzivně i krásu funkcionalistické architektury v blízkém Hradci Králové, která byla na počátku jeho pozdějšího příklonu k čistým geometrickým tvarům ve vlastní tvorbě.[2] V letech 1963-1967 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a v letech 1967-1973 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Stanislava Libenského.
V letech 1974-1976 a 1996-1997 vedl experimentální výuku na základních školách, 1997-1999 na Základní umělecké škole v Praze 4.[3] Od roku 2000 působil jako pedagog designu, kreslení a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Roku 2004 odcestoval do Japonska a až do roku 2008 byl profesorem na Toyama City Institute of Glass Art, kde vyučoval studené sklářské techniky.[4] Navázal tak na zavedenou tradici výuky studených sklářských technik českými skláři, na jejímž počátku byl roku 1991 Vladimír Klein.[5] Roku 2008 vedl workshop ve Španělsku na Real Fábrica de Cristales de la Granja v San Idelfonso.[6]
Je členem Umělecké besedy.[7] Jeho synové Lukáš a Ondřej jsou rovněž výtvarníci.[8]
Ocenění
- 1975 Cena za užité umění, ČS Ministerstvo kultury
- 1983 První cena v soutěži na vodní fontánu u stanice Metra Národní (odstraněno)
- 1986 Diplom, Quadriennale Erfurt
- 2007 Gold Prize, International Exhibition of Glass, Kanazawa[9]
- 2019 Cena Bodil Busk Larsen, International Exhibition of Glass, Kanazawa
Dílo
Sklo
Těžištěm práce Pavla Trnky jsou studené techniky - řezané, pískované a broušené sklo, skládané objekty a vitráže. Pracuje i s horkými technikami - ručně foukaným sklem a sklem foukaným do formy, vrstveným a litým sklem.[10] Už v 70. letech se prosadil broušenými skleněnými plastikami z optického skla.[11][12] Jeho tvůrčí projev charakterizuje mimořádný cit pro vlastnosti materiálu, se kterým pracuje.[13] Příznačným rysem jeho umělecké povahy je odvaha experimentovat a preference děje, pohybu prolínání a proměny i polarita konstrukce-destrukce.[14] Trnkův přístup k broušenému sklu přinesl inovaci zejména ve skládání nebo rozkladu světelného spektra v barevných objektech.[15] Jeho objekt Residence of Love ocenila porota v Kanazavě roku 2007 Zlatou medailí a vyzdvihla přitom jeho unikátní způsob zacházení se světlem a barvou skla.[16]
Roku 1980 vytvořil na symposiu ve sklárně Škrdlovice sérii objektů z hutního skla s nálepy.[17] Jeho rané "Ne-nádoby" (1981-1982) z technického křemíkového skla, vytvořené s pomocí vodíkového hořáku, se vyznačovaly zásahy, které narušovaly jejich symetrii a propůjčily jim dynamický "anarchistický" detail ve formě původního tekutého skla.[18] Trnka tak natavením nebo nastřižením narušil harmonii neosobního a perfektního tvaru válce a vnesl do něj prvek lidské kreativity a odlehčující humor. Ze stejné doby pochází cyklus „Vyrušené napětí“ (1981-1984), ve kterém si ověřil jak možnosti hutního tvarování skla, tak opracování povrchu skla dlátem a štípáním.[19]
Od přelomu 70. a 80. let tvoří objekty ze skládaných broušených skleněných hranolů, pro které je charakteristická preciznost zpracování a geometrický řád. Jednotlivé díly jeho objektů jsou k sobě volně přiloženy bez lepení, aby byla zachována propustná zrcadla styčných ploch.[20][21] Matematické vztahy a prostorové formy těchto objektů vytvářejí s měnícím se úhlem pohledu kaleidoskopické škály tvarových variant a spektrálních fines. V cyklu Transcendence (1980-1981) kombinoval čiré optické sklo s barevným opálovým sklem. Asymetrie hranolu z opálového skla navíc nabízí proměnlivou intenzitu barvy.[13] V jeho broušených objektech, skládaných z několika různobarevných hranolů, dochází působením světla ke kinetickým jevům, které představují zhuštěný obraz intuitivně pochopeného přírodního procesu.[14]
Většina objektů Pavla Trnky vychází z čistých geometrických tvarů. Optika skla přitom umožňuje přenášet barvu nebo světlo z jednoho prostoru do jiného jako při vytváření scény. Přiložením broušeného hranolu z optického skla k neonové trubici vytváří Trnka optickou iluzi přerušeného světelného paprsku a jeho přenosu do paralelních rovin.[22] Jeho dvoumetrový objekt z cyklu Spektrum (1982-1998), vytvořený z tvrzeného, broušeného a leštěného skla, zdobí arizonské Muzeum moderního umění.[2] Klasická jednoduchost a geometrická čistota broušených tvarů vytváří polaritu s množstvím asociovaných významů světelného kinetického děje.[21] V monumentálním objektu, který byl původně umístěn jako výzdoba stanice metra Národní, využil Trnka jako kinetický prvek proud vody, který prosvěcovala barevná světla řízená počítačovým programem. V objektu z cyklu Světlo, stín, čas jsou aktivními prvky zdroje barevného světla, hodiny s vteřinovou ručičkou a kyvadlo, ale hlavním kinetickým objektem se stává samotný divák, který vytváří mnohonásobné barevné stíny.[23]
Obrazy
Během pobytu v Japonsku ovlivnily Pavla Trnku principy jógy i východní způsob života. V jeho obrazech se tato zkušenost projevila oproštěnou formou,[24] meditativním zklidněním a barevnými kombinacemi, které vnášejí harmonii a radost do všedního bytí. Skladba barev je založena na vyvážení nebo překrývání tónů a na diváka působí intenzitou a koncentrovaností výrazu. Barevné kombinace nejsou náhodné a podobně jako v hudbě z nich autor skládá nekonečné množství variací.[1]
Realizace
- 1987 Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja[25]
- 1988 Barevná fontána u stanice metra Národní třída - Zrušena roku 2009 při výstavbě OD Quadrio.[26]
Zastoupení ve sbírkách
- The Corning Museum of Glass, New York
- Glasmuseet Ebeltoft, Dánsko
- Museum Jan van der Togt, Amstelveen, Nizozemí
- Musée des Arts décoratifs, Paříž
- Takasaki Museum of Art, Takasaki, Japonsko
- Yokohama Museum of Art, Japonsko
- The Museum of Modern Art, Toyama, Japonsko
- Toyama City Collection, Japonsko
- Ulster Museum, Belfast
- Galerie Rob Van Den Doel, Praha
- Moravská galerie v Brně[27]
- Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
- Severočeské muzeum p.o., Liberec
- Uměleckoprůmyslové museum, Praha
- Východočeské muzeum, Pardubice
- Severočeské muzeum v Liberci
- Galerie Benedikta Rejta, Louny
Autorské výstavy
- 1982 Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
- 1982 Jana Budíková, Pavel Trnka, Galerie ve věži, Mělník
- 1987 Galerie Clara Scremini, Paříž
- 1988 Pavel Trnka: Glasobjekt, Werk-statt-Schule/Galerie, Hannover
- 1989 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
- 1990 Davison Galleries, Seattle, Washington, USA
- 1991 Heller Gallery, New York, USA
- 1993 Pavel Trnka: Glas Farben Relationen, Glashalle des Softwarehauses, Linden
- 1994 Pavel Trnka, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
- 1997 Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time, Galerie bratří Čapků, Praha
- 2002 Pavel Trnka: Szkło i rysunki, BWA Wrocław – Galerie Sztuki Współczesnej, Wrocław
- 2002 Pavel Trnka: Sklo a kresby, Galerie 140 - Výstavní a prodejní centrum, Tábor
- 2002 Pavel Trnka: Kresby a sklo, Galerie Pokorná, Praha 1
- 2005 Pavel Trnka: Drawings and Sculptures, Hiro Gallery, Tokyo
- 2005 Pavel Trnka: Scenery of Heraldry, Gallery BAU, Toyama
- 2007 Pavel Trnka: Phenomenon colour, Czech Embassy and Cultural Center, Tokyo
- 2008 Pavel Trnka: Inner Light of Human Being, Gallery BAU, Toyama
- 2008 Pavel Trnka: Phenomenon of colour, Hiro Gallery Izukogen, Japonsko
- 2009 Pavel Trnka: Fenomén barva / Phenomenon Colour - obrazy, sklo / paintings, glass, Galerie Havelka, Praha[28]
- 2011 Pavel Trnka: Barva a znak / Colour and Emblem, Galerie Pecka, Praha
- 2023 Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka, Praha[29]
Reference
- ↑ a b Jiří Machalický, in: Pavel Trnka - Fenomén barva, 2009
- ↑ a b Zdeněk Freisleben: Pavel Trnka - spektrum světla, Keramik 4, 2000, s. 30-31
- ↑ Fascinuje mě téma barvy, říká sochař Pavel Trnka, HN, 13. 8. 1999
- ↑ Czech Glass Competence: Pavel Trnka
- ↑ Milan Hlaveš, Pozdravy z Tojamy. 30 let českého skla v Japonsku, Portheimka, 26/6/2021 – 5/9/2021
- ↑ Jan Gajdůšek, 2023, nestránkováno
- ↑ Umělecká beseda: Trnka Pavel - malíř, sochař, sklář
- ↑ Galerie Makráč vystavuje obrazy, kresby a asambláže Pavla, Lukáše a Ondřeje Trnkových, Veleslavín 39, 2016
- ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 18
- ↑ Who is Who in Contemporary Glass Art, 1993, s. 564-565
- ↑ SUPŠS železný Brod: Trnka Pavel
- ↑ Glass.cz: Pavel Trnka (*1948)
- ↑ a b Marie Mžyková, Mělník, 1982
- ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 8
- ↑ Dorotheum: Trnka Pavel (Poděbrady 1948)
- ↑ Takeda A, The International Exhibition of Glass Kanazava 2007, Neues Glas / New Glass 4, 2007, p. 22-23
- ↑ Art Cabinet: Pavel Trnka
- ↑ Meda Mladek: Pavel Trnka, Contemporary Czechoslovakian Glass Art, Boca Raton Museum of Art, 1985, p. 24
- ↑ Pavel Trnka: Ne-nádoba, 1982, European Arts
- ↑ Milan Hlaveš: Prostor, barva, světlo a čas ve skle Pavla Trnky, Keramika a sklo 6, 2005, s. 13-15
- ↑ a b Jiří Urban, 1997, s. 9
- ↑ Pavel Trnka: Objekt s neonem (1985), in: Světlo, stín, čas, 1997, s. 58-60
- ↑ Jiří Urban, 1997, s. 10
- ↑ Josef Vomáčka: Recenze: Pavel Trnka - Fenomén Barva, ČT 24, 2009
- ↑ Sochy a města: Skleněný reliéf v hlavním vstupu do ZOO Troja
- ↑ Pražské kašny: Ocelová fontána u stanice metra Národní třída - zrušeno
- ↑ Moravská galerie v Brně: Pavel Trnka
- ↑ H. Štráfeldová: Pavel Trnka po návratu z Japonska vystavil v Praze své sklo a obrazy, ČRo, 3.6.2009
- ↑ Pavel Trnka: Proměny, Galerie Havelka
Literatura
- Who is Who in Contemporary Glass Art, Joachim Waldrich Verlag, München 1993, p. 564-565
- One Hundred Years of Bohemian Glass (curator O. Palata), Takasaki Museum of Art, 1995, p. 135
Katalogy
- Pavel Trnka, 6s., text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník 1982
- Jana Budíková, Pavel Trnka, text Marie Mžyková, Galerie ve věži, Mělník
- Pavel Trnka: Světlo, stín, čas / Light, Shadow, Time (Světelné obrazy a světelný kinetický objekt / Ligft Images and Light Kinetic Object), 64 s., text Jiří Urban, Galerie bratří Čapků, Praha 1997
- Pavel Trnka: Fenomén barva (obrazy, sklo / paintings, glass), text Jiří Machalický, Galerie Havelka, Praha 2009
- Pavel Trnka: Proměny / transformations, text Jan Gajdůšek, Galerie Havelka, Praha 2023, ISBN 978-80-87390-54-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Trnka na Wikimedia Commons
- Pavel Trnka: Sklo
- Informační systém abART: Pavel Trnka
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk