A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita | |
---|---|
Facultas rerum naturalium Faculty of Science | |
Budova fakulty | |
Vedení fakulty | |
Děkan (seznam) | prof. Mgr. Tomáš Kašparovský, Ph.D. |
Proděkan | prof. RNDr. Luděk Bláha, Ph.D. |
Proděkan | prof. RNDr. Roman Šimon Hilscher, DSc. |
Proděkan | doc. RNDr. Zdeněk Bochníček, Dr. |
Proděkanka | doc. PhDr. Mgr. Hana Pokorná, Ph.D. |
Proděkan | prof. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. rer. nat. |
Proděkan | RNDr. Pavel Lízal, Ph.D. |
Proděkanka | doc. Mgr. Markéta Munzarová, Dr. rer. nat. |
Proděkan | doc. Mgr. Ctirad Hofr, Ph.D. |
Předseda AS | prof. Mgr. Vít Kudrle, Ph.D. |
Tajemník | Roman Čermák, M.Sc. |
Statistické údaje k 31. 12. 2016[1] | |
Akademičtí pracovníci | 299 |
Studenti | 3707 |
Studijní program | |
Bakalářský | 1896 |
Navaz. magisterský | 900 |
Doktorský | 911 |
Základní informace | |
Barva | zelená |
Datum založení | 1920 |
Status | veřejnoprávní |
Kontaktní údaje | |
Adresa | Kotlářská 267/2 611 37 Brno |
Telefon | +420 549 491 411 |
info@sci.muni.cz | |
Souřadnice | 49°12′18,63″ s. š., 16°35′49,26″ v. d. |
Oficiální web | |
https://www.sci.muni.cz/ |
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (PřF MU) je fakulta Masarykovy univerzity, která poskytuje vysokoškolské vzdělání v biologických, fyzikálních, chemických, matematických, geologických a geografických vědách a ve vyučování těmto vědám.[2] Výuku v omezené míře zahájila na podzim 1920. V akademickém roce 1921/1922 probíhala výuka již v plné míře. Fakultě byly dočasně přiděleny budovy bývalého chudobince na Kotlářské ulici, avšak fakulta zde sídlí dodnes.[3] S rozrůstáním fakulty začala být ovšem jejich kapacita nevyhovující, některé části se tedy musely umístit mimo komplex na Kotlářské ulici do různých provizorií (bývalá kasárna v Řečkovicích, univerzitní komplex Vinařská, Fakulta elektrotechniky VUT). Vzrůstající nároky na prostor a vybavení pracovišť vedly k výstavbě Univerzitního kampusu v Bohunicích.[4]
Součástí stávajícího areálu v Kotlářské ulici je botanická zahrada přístupná veřejnosti.[5]
Historie
Založení fakulty
Po zrušení univerzity v Olomouci v roce 1860, kde zůstala pouze teologická fakulta, vedla moravská i česká inteligence zápas o zřízení druhé české univerzity, a to na Moravě v Brně či v Olomouci. Na podporu vystupovala i pražská univerzita a obě technické školy.
Po vzniku Československa byl již druhý den zasedání Národního shromáždění 15. října 1918 podán návrh na zřízení druhé české univerzity. Hlavními protagonisty byl Karel Engliš a František Weyr. Návrh jako sídlo stanovil Brno a univerzita měla mít tři fakulty – lékařskou, právnickou a filozofickou. Školský výbor doporučil název Masarykova univerzita a na základě zkušeností ze zahraničí navrhl zřízení samostatné přírodovědecké fakulty. Návrh byl schválen jako zákon č. 50 (o zřízení druhé české univerzity) dne 28. ledna 1919 a přírodovědecká fakulta je tak nejstarší samostatnou fakultou v Česku.
Období 1920–1939
První přednášky a praktika probíhaly v říjnu 1920 v posluchárnách mineralogie a geologie a v praktikách chemie na vysokém učení technickém. Výuku zahájil svou přednáškou profesor Matyáš Lerch. Prvním děkanem pro školní rok 1920–1921 byl zvolen profesor PhDr. et PhMr. Bohumil Kužma, který přešel z brněnské techniky a vyučoval obor anorganická chemie. Proděkanem byl mineralog Vojtěch Rosický. Fakultu navštěvovalo v tomto roce pouhých 9 posluchačů. Podle zákona měla být výuka zahájena v roce 1921/1922. Byly pro ni vybrány budovy městského chudobince mezi ulicemi Kounicova, Veveří a Kotlářská. Předpokládalo se provizorium na pět let a záměrem bylo co nejdříve budovat nové budovy pro ústavy fakulty.
Zeměpisné ústavy a antropologické ústavy byly umístěny mimo fakultu, v budově bývalé obchodní akademie na ulici Kounicova 38. Ostatní budovy byly v průběhu dvaceti let adaptovány na výuku a k stávajícím pavilonům přibyl pouze v květnu 1931 pavilon analytické chemie. Dalšímu rozšíření bránilo budování botanické zahrady.
První ústavy a přednášející profesoři:
- 1920–1921
- Ústav matematiky – Matyáš Lerch (matematická analýza, do roku 1922), Ladislav Seifert (geometrie), Eduard Čech (algebra a analýza)
- Ústav pro teoretickou fyziku – Bohuslav Hostinský
- Ústav experimentální fyziky – Bedřich Macků (v té době starosta města Brna), Josef Zahradníček
- Ústav pro teoretickou a fyzikální chemii – Antonín Šimek (výzkum krystalické struktury)
- Ústav anorganické chemie – Bohumil Kužma
- Ústav organické chemie – Josef Frejka
- Ústav mineralogický – Vojtěch Rosický
- Ústav geologický – Josef Woldřich, Břetislav Zahálka
- Ústav zoologický – Jan Zavřel
- 1921–1922
- Ústav analytické chemie – Jan Václav Dubský
- Ústav botanický – Josef Podpěra (všeobecná a systematická botanika)
- Ústav pro fyziologii rostlin – Vladimír Úlehla
- 1922–1923
- Geografický ústav a seminář – František Koláček, František Vitásek (fyzický zeměpis)
- 1923–1924
- Ústav astronomický – Bohumil Kladivo
- Ústav antropologický – Vojtěch Suk
- 1934–1935
- Ústav botaniky a fyziologie rostlin – Josef Podpěra
Ačkoli se zemská správa již v roce 1922 rozhodla vybudovat univerzitní areál na Kraví hoře a k 1. lednu 1923 byla dokonce zřízena stavební kancelář, byla podstatná část pozemků vykoupena až v roce 1926. Budovám fakulty byl vyčleněn v projektu Jindřicha Kumpošta a Bohuslava Fuchse prostor mezi Babákovým náměstím a ulicí Březinova. Vládní rada Bohumil Šele v důsledku hospodářské krize však navrhl ponechat fakultu v původním umístění a celá situace se nestačila, krom stavby právnické fakulty, vyřešit do počátku druhé světové války. Zamýšlený projekt výstavby nových fakultních budov byl realizován až kampusem v Bohunicích. Ve 30. letech musela fakulta bojovat o vlastní existenci při podání návrhu na její zrušení od Karla Kramáře.[6]
Od roku 1926 byly na fakultě udělovány čestné doktoráty, první v listopadu 1926 Františkovi Vejdovskému, profesoru zoologie na Karlově univerzitě. V roce 1929 byl titul udělen Alešovi Hrdličkovi, následoval Jan Bašta (sekční šéf ministerstva železnic), v roce 1938 Karel Petr (profesor matematiky na přírodovědecké fakultě v Praze), Bohumil Němec (botanik) a prvním zahraničním nositelem čestného doktorátu se stal americký botanik Francis Ernest Lloyd.[7][8]
1920/1921 | 1921/1922 | 1922/1923 | 1923/1924 | 1924/1925 | 1925/1926 | 1926/1927 |
---|---|---|---|---|---|---|
9 | 64 | 129 | 196 | 245 | 314 | 354 |
1927/1928 | 1928/1929 | 1929/1930 | 1930/1931 | 1931/1932 | 1932/1933 | 1933/1934 |
409 | 428 | 411 | 367 | 303 | 291 | 283 |
1934/1935 | 1935/1936 | 1936/1937 | 1937/1938 | 1938/1939 | 1939/1940 | |
252 | 258 | 298 | 370 | 350 | 349 |
Poválečná obnova
Budova zeměpisného a antropologického ústavu byla zcela zničena, náhradou dostala fakulta německou lidovou školu na Janáčkově náměstí. Budovy na Kotlářské ulici za války používala německá technika ke školským účelům a proto adaptace na výuku byla nejvhodnější. Shromáždilo se i vybavení knihoven a laboratoří. Za války zahynuli profesoři Bohumil Kladivo, František Koláček, Josef Sahánek, Antonín Šimek, Vojtěch Rosický a František Říkovský (všichni v Mauthausenu), kde byl umučen i docent Bohuslav Hrudička a asistent Vladimír Krist.
Pro výuku zbylo jedenáct profesorů, 4 mimořádní profesoři (tři z nich získali řádnou profesuru) a 14 soukromých docentů. Již k 1. říjnu 1945 bylo jmenováno 7 mimořádných profesorů (František Toul, Josef Babička, Vladimír Knichel, Josef Sekanina, Josef Novák, Jan Krejčí, Jaromír Hadáček) a potvrzeno bylo 5 soukromých docentů. V letním semestru měla fakulta 528 posluchačů, ve školním roce 1945/46 již 718. Novým oborem bylo od 1. prosince 1945 dvouleté studium farmacie. Řada vyučujících měla podíl na vybudování pedagogické fakulty vzniklé v roce 1946 či pomáhali jiným univerzitám (Olomouc, Bratislava). K ubytování studentům sloužily Kounicovy koleje, dívčí studentský dům na ulici Mučednická, dívčí kolej Jana Opletala (Tvrdého 7) a částečně kolej Sušilova.
Pro výuku měla fakulta 17 ústavů – Matematika, Teoretická fyzika, Geografie, Astronomie, Experimentální fyzika, Teoretická a fyzikální chemie, Anorganická chemie, Analytická chemie, Organická chemie, Mineralogie a petrografie, Geologie, Zoologie, Antropologie, Všeobecná a systematická botanika, Fyziologie rostlin a mikrobiologie, Farmaceutická chemie, Farmaceutická botanika. V roce 1946 přibyl ústav biochemie. Zákonem č. 190/48 Sb. bylo k 28. červenci obecně studium farmakologie přiřazeno k lékařským fakultám.
Padesátá a šedesátá léta 20. století
Po sovětském vzoru byly v letech 1950–51 všechny ústavy nahrazeny katedrami jako nadstavbovými orgány. Protože se nepokládala za vhodné úzká specializace, ale naopak široký obzor vzdělání, vzniklo pouze šest odborných kateder:
- katedra matematiky
- katedra fyziky
- katedra chemie
- katedra biologie
- katedra geologie
- katedra geografie
a chybět nemohla katedra marxismu-leninismu. Studium astronomie bylo přesunuto do Prahy, astronomický ústav však fungoval i nadále. Od roku 1952 byly učitelské obory převedeny na pedagogickou fakultu, v roce 1956 bylo však učitelské studium v dvoupředmětných kombinacích znovu otevřeno. Podařilo se zabránit i přesunutí zejména biologických směrů do Olomouce (argumentem bylo užší sepětí se zemědělstvím).
Na základě ministerských výnosů byli studenti striktně rozděleni do ročníků, ve výuce byl vypracován přesný sled přednášek, seminářů a cvičení, jejichž návštěva byla povinnou. Systém dvou státních zkoušek byl nahrazen dílčími zkouškami a závěrečnou zkouškou, jejíž součástí byla obhajoba diplomové práce. Od semestru 1948/49 byla zavedena povinná výuka společenských věd a od roku 1952 vojenská příprava. Při přijímacích pohovorech se uplatňovala třídní politická hlediska, převládající do konce 50. let. Fakulta jako první zahájila soutěž tvořivosti mládeže.
Reforma školské soustavy v roce 1953 zrušila tradiční tituly absolventů a stanovila délku studia jako pětileté. Od roku 1954 vydávala fakulta časopis Spisy Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, od roku 1955 probíhaly obhajoby kandidátských prací. Astronomický ústav se podílel na vybudování a zřízení observatoře na Kraví hoře. Na základě usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 „O těsném spojení školy se životem“ se posluchači povinně účastnili praxe v Závodech Jana Švermy.
Celkově příznivá byla věková skladba pedagogického sboru, jak ukazuje tabulka věku úspěšných uchazečů o jmenovací a habilitační řízení. Jedním z nejmladších profesorů se stal Ludvík Sommer, který se v roce 1958 habilitoval v oboru analytická chemie a již po šesti letech byl jmenován profesorem.
Období | mladší 29 let | 30–39 let | 40–49 let | 50 a starší |
---|---|---|---|---|
20.-30. léta | 0 | 60 | 32 | 8 |
50. léta | 5 | 38 | 42 | 15 |
60. léta | 4 | 61 | 25 | 10 |
V průběhu padesátých let se dále specializovala výuka a začaly vznikat nové obory a katedry. Postupně vznikly
- v roce 1952/53
- katedra naftové geologie (fungovala do roku 1957)
- katedra dialektického a historického materialismu
- katedra botaniky
- katedra zoologie a antropologie
- v roce 1953/54
- katedra teoretické a fyzikální chemie
- katedra anorganické chemie
- katedra analytické chemie
- katedra organické chemie (do roku 1962 + biochemie)
- katedra geologie a paleontologie
- katedra mineralogie a petrografie
- v roce 1954/55
- katedra fyziologie rostlin, mikrobiologie a genetiky
- v roce 1957/58
- katedra fyziologie rostlin a genetiky
- katedra mikrobiologie
- v roce 1959/60
- katedra algebry a geometrie
- katedra experimentální fyziky
- katedra teoretické fyziky a astronomie
- v roce 1961/62
- katedra fyziky pevné fáze
- katedra elektroniky a vakuové fyziky
- v roce 1962/63
- katedra jazyků
- katedra biochemie
- katedra srovnávací fyziologie a obecné zoologie
- katedra biofyziky
- v roce 1963/64
- katedra těleské výchovy
- katedra matematické analýzy
- katedra numerické matematiky
- v roce 1964/65
- katedra makromolekulární chemie
- v roce 1967/68
- katedra politické ekonomie
Celkem bylo zřízeno do roku 1968 22 odborných kateder a v roce 1966 na fakultě působilo 186 pedagogů.
Na základě vládního nařízení č. 120/1960 byla Masarykova univerzita od 3. října 1960 přejmenována na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Pod novým názvem univerzity ve školním roce 1960–1961 měla fakulta 140 pedagogů, z toho 13 profesorů a 14 docentů. Řešeny byly 2 státní úkoly, 23 resortních 14 fakultních. Součástí byla dvě specializovaná pracoviště – laboratoř fyziky a laboratoř fyziologie a anatomie rostlin a dále externí katedra makromolekulární chemie při Ústavu makromolekulární chemie a katedra muzeologie pro filozofické a přírodovědné obory. Sloučením sbírky bakterií katedry mikrobiologie a mikroorganismů Mikrobiologického ústavu ČSAV vznikla Československá sbírka mikroorganismů. Od 1. září 1962 byla zřízena na fakultě samostatná katedra jazyků.
Závěry XII. sjezdu KSČ, konaného v roce 1962, zdůraznily potřebu růstu počtu posluchačů přírodovědeckých (a technických) oborů a fakulta se měla s výhledem do roku 1980 stát největší fakultou v rámci univerzity, přičemž veškeré učitelské obory měly být převedeny do Olomouce. Záměr byl však v roce 1963 odmítnut oborovou komisí Státního výboru pro vysoké školy. Nový plán rozvoje do roku 1980 byl vědeckou radou fakulty schválen v červnu 1967.[9]
1945 | 1945/1946 | 1946/1947 | 1947/1948 | 1948/1949 | 1949/1950 | 1950/1951 | 1951/1952 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
528 | 735 | 717 | 781 | 786 | 569 | 458 | 543 |
1952/1953 | 1953/1954 | 1954/1955 | 1955/1956 | 1956/1957 | 1957/1958 | 1958/1959 | 1959/1960 |
586 | 637 | 575 | 604 | 613 | 651 | 768 | 748 |
1960/1961 | 1961/1962 | 1962/1963 | 1963/1964 | 1964/1965 | 1965/1966 | 1966/1967 | |
819 | 827 | 828 | 943 | 954 | 1125 | 1129 |
Sedmdesátá léta 20. století
Jejich počátek byl poznamenán stranickými prověrkami vyučujících před politicko-výchovnými komisemi, odstraněním liberalizace ve studiu a integrací kateder. Veškerou publikační činnost měla na starosti nově vzniklá společná redakční rada. Geografické obory zasáhla smrt profesorů Františka Vitáska a Otokara Šlampy v roce 1973, v roce 1971 zemřel vedoucí katedry geologie a paleontologie doc. Jiří Tejkal a v témže roce zemřel doc. Miroslav Novotný z katedry mineralogie a petrografie. Výrazně poklesl počet přijatých studentů, o přijetí rozhodoval i třídní původ.
1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 |
---|---|---|---|---|---|---|
458/236 | 495/149 | 187/99 | 211/154 | 279/153 | 272/155 | 264/219 |
Přihlášky bylo možno podat na učitelské kombinace matematika-deskriptivní geometrie, matematika-fyzika, matematika-chemie, biologie-chemie, matematika-výtvarná výchova (do roku 1976/1977), matematika-biologie a matematika-zeměpis (obě do roku 1978/1979), fyzika-geologie (do roku 1979/1980) či na odborné studium matematiky, matematické informatiky, fyziky, chemie, biologie, geologie a geografie. Ke zkvalitnění výuky vzniklo didaktické oddělení při katedře matematiky, kabinet didaktiky biologie a oddělení didaktiky chemie. Ze 7 biologických kateder zůstaly v roce 1975 pouhé 3, sloučením katedry numerické matematiky a katedry matematických strojů v roce 1970 vznikla katedra aplikované matematiky, jejíž výpočetní středisko bylo vybaveno číslicovým počítačem MSP2A a analogovým AP4. V roce 1972 byla ke katedře fyziky pevných látek připojena laboratoř fyziky, ke katedře anorganické chemie pak v roce 1973 bylo připojeno oddělení radiochemie. Z kateder zoologie a antropologie, srovnávací fyziologie a obecné zoologie a hydrobiologické laboratoře vznikla jediná katedra biologie živočichů a člověka. V roce 1975 bylo na fakultě 13 profesorů, 35 docentů a 97 odborných asistentů. Změny v odborném studiu i učitelských kombinacích přinesly zejména nové učební plány od roku 1976. Přehled kateder (v roce 1975):
- katedra matematické analýzy
- katedra algebry a geometrie
- katedra aplikované matematiky
- katedra obecné fyzika a didaktiky fyziky
- katedra fyziky pevné fáze
- katedra fyzikální elektroniky
- katedra teoretické fyziky a astrofyziky (do roku 1973 astronomie)
- katedra anorganické chemie
- katedra analytické chemie
- katedra teoretické a fyzikální chemie
- katedra organické chemie
- katedra biochemie
- katedra biologie rostlin
- katedra biologie živočichů a člověka
- katedra mikrobiologie, genetiky a biofyziky
- katedra geologie a paleontologie
- katedra mineralogie a petrografie
- katedra geografie[10]
1975/1976 | 1976/1977 | 1977/1978 | 1978/1979 | 1979/1980 |
---|---|---|---|---|
504 | 602 | 600 | 768 | 851 |
1980/1981 | 1981/1982 | 1982/1983 | 1983/1984 | 1984/1985 |
935 | 956 | 972 | 872 | 731 |
Osmdesátá léta 20. století
Negativním zásahem do kvality výuky byl nový zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, na jehož základě byli jmenováni děkani a vedoucí kateder na dobu 5 let (z původních 3 let) s možností prodloužení na další období. U docentů byla vynechána podmínka obhájit doktorát věd (postačil titul kandidát věd) a zanikl titul mimořádný profesor (nadále pouze řádný profesor). Absolventi mohli získat doktorský titul bez vykonání rigorózní zkoušky, která byla pouze ústní, pokud vykonali s výborným prospěchem závěrečnou zkoušku a celé studium absolvovali s vyznamenáním.
Program činnosti fakulty v druhé polovině 80. let byl dán závěry 17. sjezdu KSČ, a to s výhledem do roku 2000. V roce 1987 vyučovalo 24 profesorů, 40 docentů, 100 odborných asistentů, 5 asistentů a 80 externích vyučujících. „Byly inovovány světonázorové projekty kateder“ a vznikly nové učební plány.[11] Dvouoborové učitelské kombinace byly chemie-fyzika, fyzika-výpočetní technika, matematika-biologie, matematika-chemie, matematika-fyzika a matematika-zeměpis. Odbornými obory byly matematická analýza, teoretická kybernetika, matematická informatika, teorie systémů, fyzika pevných látek, fyzikální elektronika a mikroelektronika, fyzikální elektronika a optika, geochemie, základní a ložisková geologie, užitá geofyzika, inženýrská geologie a hydrogeologie, fyzikální geografie a kartografie, analytická chemie, anorganická chemie, organická chemie, fyzikální chemie, biochemie, obecná biologie, speciální biologie a ekologie a molekulární biologie a genetika. V roce 1986 bylo přijato ke studiu 299 posluchačů, v roce 1987 312. V tomto roce studovalo na fakultě celkem 1296 posluchačů. Prioritními obory byly biotechnologie, elektronika, nové materiály a ochrana a tvorba životního prostředí.
Studenti při zaměstnání si mohli vybrat z 8 odborných oborů a 6 učitelských kombinací. Postgraduální studium bylo v 6 odborných oborech a 6 učitelských kombinacích. V roce 1980 bylo vyčleněno z katedry aplikované matematiky výpočetní středisko a převedeno pod nově zřízený celouniverzitní Ústav výpočetní techniky. Specializovaná učebna výpočetní techniky byla zřízena v září 1987, vybavená 20 ks mikropočítačů IQ151 a TNS. Ke katedře obecné a molekulární biologie byla připojena laboratoř elektronové mikroskopie, společná s ÚSEB ČSAV.
Katedry v roce 1985:
- matematická analýza
- algebra a geometrie
- aplikovaná matematika
- matematika (od 1.9.1982), výuka vedena i pro pedagogickou fakultu
- obecná fyzika (od 1.9.1980), dříve katedra obecné fyziky a didaktiky fyziky, vyučující didaktiky přešli na pedagogickou fakultu
- fyzikální elektronika (do roku 1982 odbor elektronika a vakuová fyzika, od roku 1982 fyzikální elektronika a optika)
- fyzika pevné fáze
- teoretická fyzika a astrofyzika
- analytická chemie
- teoretická a fyzikální chemie
- anorganická chemie (včetně výuky jaderné chemie)
- organická chemie
- biochemie
- biologie rostlin (se specializacemi cytologie, anatomie a morfologie rostlin, fyziologie rostlin, taxonomie a geobotanika), v ohrožení se ocitla botanická zahrada, která byla dle plánu rozvoje dopravy vytipována jako vhodná lokalita pro stanici podzemní tramvaje
- biologie živočichů a člověka (oddělení systematické zoologie, parazitologie, hydrobiologie a antropologie), od 1.9.1983 přešlo oddělení obecné zoologie a fyziologie živočichů na katedru obecné a molekulární biologie)
- mikrobiologie a genetika (od 1.9.1980), z původní katedry mikrobiologie, genetiky a molekulární biologie, od roku 1983 přešlo pracoviště molekulární biologie na katedru obecné a molekulární biologie
- obecné a molekulární biologie (od 1.7.1983) – z pracovišť obecné biologie, molekulární biologie a fyziologie živočichů
- ochrana a tvorba životního prostředí (od 1.7.1983), celouniverzitní koordinační centrum
- obecná a molekulární biologie
- geologie a paleontologie s obory geologie, základní a ložisková geologie, hydrogeologie, inženýrská geologie a geofyzika
- mineralogie a petrografie
- geografie s obory fyzická geografie, ekonomická a regionální geografie[12]
Organizační struktura fakulty
Základními organizačními jednotkami jsou ústavy v čele s ředitelem (vedoucí zaměstnanec fakulty) ústavu, děkanát a jiná pracoviště. Ředitel ústavu je vybrán na základě výběrového řízení, vyhlášeného děkanem, po vyjádření vědecké rady a senátu, jeho funkční období je 2–4 roky. Hospodářským (vede mzdovou, ekonomickou a účetní agendu), správním (personální agenda, agenda zahraničních styků) a administrativním (matrika studentů, evidence jejich studia) útvarem fakulty je děkanát. Jiná pracoviště zajišťují specifické činnosti fakulty, řídí je přímo děkan a o jejich zřízení (zrušení) rozhoduje na návrh děkana senát.
Fakulta je podle zaměření různých oborů rozdělena na následující ústavy:
- Ústav matematiky a statistiky
- Ústav fyziky kondenzovaných látek
- Ústav fyziky a technologií plazmatu[13]
- Ústav teoretické fyziky a astrofyziky
- Ústav chemie
- Ústav biochemie
- Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii
- Národní centrum pro výzkum biomolekul
- Ústav antropologie
- Ústav botaniky a zoologie
- Ústav experimentální biologie
- Geografický ústav
- Ústav geologických věd
Studijní obory
V akademickém roce 2008/09 bylo možno studovat v těchto programech a oborech[14]:
Bakalářské studijní programy
|
|
Magisterské studijní programy
|
|