A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ac/HitdaMeschedeDarmstadtCod1640fol117r.jpg/220px-HitdaMeschedeDarmstadtCod1640fol117r.jpg)
Otonské výtvarné umění byl evropský styl předrománského umění, rozvíjející se v 10. a 11. století na německém říšském území, v Čechách, v Rakousku, v Nizozemí, severní Itálii a východní Francii. Je nazváno podle otonské dynastie, která vládla Německu a severní Itálii mezi lety 919 a 1024, jejíž vláda však plně nevymezuje časové ani geografické hranice stylu. Nejdůležitějším dílem této malířské školy je tzv. Hitdin kodex, který nechala zhotovit Ida, abatyše kláštera Panny Marie na Kapitolu. Prvně pojmu užil v roce 1893 historik umění Hubert Janitschek.[1]
Charakteristika
Otonské výtvarné umění zasáhlo všechny výtvarné obory od otonské architektury, přes sochařství, nástěnnou a knižní malbu až po luxusní umělecká řemesla. Je klíčovou součástí otonské renesance. V tradičním pojetí dějin umění vychází otonské umění z karolinského a předchází románskému umění. Přechody mezi těmito etapami jsou spíše postupným prolínáním. Stejně jako karolinský styl, i otonský se de facto omezil na několik měst a klášterů a na dvorský okruh umělců tří císařů Ottonů a Jindřicha II., jejich předních leníků a papežské konzistoře. Tím se oba tyto směry liší od umění románského, které již široce prostoupilo takřka celý evropský kontinent. K inspiračním zdrojům otonského umění patří kromě karolinského umění též antické a byzantské výtvarné umění (v menší míře než u karolinského). Myšlenkovým východiskem je patristika, filozofie svatého Augustina. Tematika je převážně náboženská, vyžaduje znalosti z teologie a hagiografie. Ve figurálních námětech vychází ze zavedených vzorů a předloh a jsou poměrně chudé. Oblíbenými motivy jsou Ježíš jako trůnící Soudce a Vševládce (Pantokrator), také plující na lodi se svými učedníky, ukřižovaný s otevřenýma očima a královskou korunou, často čtveřice evangelistů nebo čtveřice alegorických postav křesťanských ctností, dvojice žen reprezentující starou církev (synagogu) a novou církev (eccelsii). Z mariánských motivů převládá trůnící Panna Marie s dítětem. Umělecká díla byla tvořeno pro úzký okruh elit, osob z císařského dvora a církve, zvl. říšských klášterů nebo kapitul. Jen malá oblast se začala zaměřovat na širší publikum - především poutníky. Důležitými uměleckými formami jsou knižní malba, preciosa, paramenta, šperky, glyptika, kovolitectví nebo řezbářství včetně miniatur ve slonovině. Kamenné sochařství bylo pouhou dekorací, vázánou výhradně na architekturu. Méně jsou dochovány nástěnné malby. Malba na dřevě se vlivem nepříznivých klimatických podmínek většinou nedochovala.
Knižní malba a vazba
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/Bernward-Evangeliar_Hildesheim_Cover.jpg/220px-Bernward-Evangeliar_Hildesheim_Cover.jpg)
Iluminované rukopisy na pergamenu vznikají v klášterech benediktinů a benediktinek; dochovala se jich skupina z ostrova Reichenau v Bodamském jezeře a z Porýní (Špýrský evangeliář), další pocházejí z Kolína nad Rýnem (například Kodex abatyše Hidty), z dolního Saska, nebo z Niedermünsteru v Řezně (jako Kodex abatyše Uty) nebo , byly zapsány na seznam Světové dědictví UNESCO.[2]. Pro české země vznikla například otonská Gumpoldova legenda. Jde především o knihy liturgické (mešní), teologické, filozofické a historie. Významnou výtvarnou složkou je knižní vazba, protože knihy se veřejně prezentují při obřadech. Knižní vazba může být upravena zlatnicky, jako má například Zlatý kodex z Echternachu nebo Evangeliář Bernwarda z Hildesheimu.
Zlatnictví
Hlavními pracemi jsou liturgické nádoby (preciosa), insignie panovníků (korunovační klenoty, oltářní nebo procesní kříže, šperky, pochvy zbraní) a představených klášterů či kapitul.
Odkazy
Reference
- ↑ Janitschek, Hubert. Dictionary of Art Historians . 2018-02-21 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Illuminated manuscripts from the Ottonian period produced in the monastery of Reichenau (Lake Constance) | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. www.unesco.org . . Dostupné online.
Literatura
- Beckwith, John. Early Medieval Art: Carolingian, Ottonian, Romanesque, Thames & Hudson, 1964 (rev. 1969), ISBN 050020019X
- Eliza Garrison: Ottonian Imperial Art and Portraiture: The Artistic Patronage of Otto III and Henry II. Routledge New York 2012.
- Jan Klípa, Petr Sommer, Dušan Foltýn (eds.) a kol.: Otevři zahradu rajskou: Benediktini v srdci Evropy 800-1300. Národní galerie v Praze 2014
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu otonské výtvarné umění na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk