Mauzoleum Klementa Gottwalda byla část Národního památníku na Vítkově, kde bylo po jeho smrti v březnu 1953 vystavováno tělo komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.^[1] Jeho vytvoření iniciovalo samo vedení Komunistické strany Československa, po vzoru Leninova mauzolea v Rusku (tehdejší SSSR). Cílem bylo zachovat Gottwaldův kult osobnosti, a podle dobové propagandy, jej uchovat budoucím generacím. Mauzoleum se slavnostně otevřelo 5. prosince 1953.^[2] Bylo přístupné široké veřejnosti. V roce 1962 bylo mauzoleum zrušeno a Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno.^[3]

Předcházející vývoj

Pátého března roku 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin.^[4] V Moskvě se měl uskutečnit pohřeb nebývalého rozsahu. Datum bylo stanoveno na devátého března. Kromě obyvatel SSSR se na pohřeb dostavily i delegace komunistických zemí. Mezi nimi i československá, v čele s Gottwaldem. Tomu byla kvůli jeho onemocnění syfilidou a nevolnosti doporučena cesta vlakem, ten však raději zvolil leteckou dopravu^[5]. Změnami atmosférického tlaku při dvou letech mu praskla srdeční výduť na aortě, a Gottwald si záhy po návratu do Československa začal stěžovat na celkovou nevolnost. On sám jí nepřikládal velký význam, s tím že jde o nachlazení, a o vliv náročné cesty.^[6] Ještě ten den, tedy navečer devátého března, bylo svoláno lékařské konzilium, které mělo posoudit Gottwaldův zdravotní stav. Kvůli zatajování závažné nemoci ze strany mocenských struktur však neshledalo důvod k obavám. Stav prezidenta se brzy zhoršil. Následující den jej prohlédl odborník na plicní a srdeční onemocnění, Jaroslav Procházka, a zjistil i motorické obtíže a těžký dech. Navečer byl Gottwald nalezen s nehmatným pulsem a jeho stav se nelepšil. Jedenáctého března se doktoři dostali ke zprávám o syfilitickém onemocnění, ale na záchranu prezidentova života to i přes snahu narychlo povolaných sovětských lékařů nestačilo.^[7] Dne 14. března 1953 Klement Gottwald zemřel. Jeho smrt a následný pohřeb byly užity k masivní komunistické propagandě.^[8]

Vystavování těla

Vedení strany se po úvahách a inspirováno Sovětským svazem, rozhodlo nabalzamovat tělo "prvního dělnického prezidenta" Klementa Gottwalda. Bylo potřeba nalézt vhodné místo, k vystavení těla široké veřejnosti. Uvažovalo se o novostavbě na Letenské pláni, která by zároveň sloužila i jako tribuna. Nakonec padla volba na památník na vrchu Vítkov,^[2] který byl původně vybudován jako pocta československým legionářům.^[9] Bylo třeba upravit stávající prostory v památníků, konkrétně zadní prostory, pod kterými byla dobudována podzemní laboratoř.^[10] Při rekonstrukci byl přítomen také Jan Zázvorka, architekt původní stavby. První pitvu prováděla sovětská patoložka, která tělo připravila i pro úvodní vystavení. Před otevřením byly nutné výrazné úpravy těla, a tak muselo být mauzoleum otevřeno až v prosinci (roku 1953).

Aby tělo působilo co nejvíce přirozeným dojmem, bylo využito důmyslného osvětlení, které tělu dodávalo barvu. Teplota musela být udržována na patnácti stupních Celsia a vlhkost na osmdesáti procentech.^[11] Na balzamování těla a jeho následnou údržbu byli přivoláni sovětští specialisté. Ti také školili české pracovníky. Ti jejich práci plně převzali v roce 1955, jako tzv. Útvar pro zabezpečení těla a mauzolea soudruha Klementa Gottwalda.^[12]. Celkem se o provoz mauzolea staralo přes sto stálých pracovníků.^[13]

Složení balzamovacího roztoku není známo, a znali jej jen sovětští odborníci.^[12] Ti, kromě procesu balzamování, dohlíželi i na další detaily v procesu vystavování, jako je nasvícení, či na to, co bude mít mumifikované tělo na sobě. V tomto případě šlo o modrou generálskou uniformu, s rudou hvězdou na hrudi.^[10] Větší údržba těla byla prováděna jednou ročně. Místo navštěvovaly organizované zájezdy, školní třídy, i veřejnost. Oproti Leninovu mauzoleu, o které byl velký zájem mezi veřejností, to české takový úspěch nemělo.^[13]

Existují teorie, jež uvádějí, že se tělo začalo postupem času rozpadat, a proto bylo z velké části nahrazováno umělými částmi a později kvůli tomu zpopelněno. Podle nových zjištění však šlo pravděpodobně jen o fámy šířící se mezi širokou veřejností. Tělo bylo kvůli centrální kritice kultu osobnosti zpopelněno roku 1962 a až do pádu komunistického režimu v roce 1989 uloženo v urně uvnitř mauzolea.^[14] Dnes si lze prostory bývalého mauzolea prohlédnout v rámci tematické prohlídky Laboratoř moci v prostorách památníku.^[15]

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• VACÍN, Luděk. Náš pracující lid nedal setlíti tělu Klementa Gottwalda – příspěvek k dějinám pražského mauzolea. In: ÚSTR. Securitas Imperii. Praha: s.n., 2012. Dostupné online. S. 90–115.