A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![]() | |
---|---|
![]() | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
Rod | los (Alces) |
Druh | los evropský (Alces alces) |
Trinomické jméno | |
Alces alces gigas Miller, 1899 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Los aljašský (Alces alces gigas) je poddruh losa, který se vyskytuje od Aljašky až po západní Yukon. Jde o největší poddruh losa.[1] Obývá boreální a smíšené opadavé lesy. Stejně jako ostatní poddruhy losů žije obvykle samotářsky, ale někdy vytváří i malá stáda (až 50 kusů). Obvykle přichází do styku s jinými losy jen kvůli páření nebo boji o samice. Samci a samice si vybírají různá stanoviště ke shánění potravy, což vede k prostorové segregaci po většinu roku. Během období páření, na podzim a v zimě, se samci stávají velmi agresivními a při polekání jsou náchylní k útoku.
Potrava
Los aljašský má podobnou stravu jako ostatní poddruhy losů, skládající se zejména ze suchozemské vegetace v podobě bylin a výhonků stromů, jako je vrba nebo bříza. Los vyžaduje denní příjem až 9770 kilokalorií (32 kg potravy). Losi na Aljašce postrádají horní přední zuby, ale na spodní čelisti mají osm ostrých řezáků. Mají také tvrdý jazyk, dásně a rty, které pomáhají žvýkat dřevnatou vegetaci.
Velikost a hmotnost
Los aljašský je sexuálně dimorfní, přičemž samci jsou o 40 % těžší než samice.[2] Samec losa aljašského může měřit více než 210 cm v kohoutku a vážit přes 635 kg. Parohy mají v průměru rozpětí 180 cm. Rekordem jsou parohy s rozpětím 250 cm a s hmotností bezmála 60 kg.[zdroj? Velikost a tvar parohů jsou ovlivněny genetikou, výživou a věkem. Parohy se značnou měrou podílejí na utváření sociálního postavení a ovlivňují úspěšnost páření. Samice měří v kohoutku přibližně 180 cm a mohou vážit téměř 478 kg. Největší los aljašský byl zastřelen v západním Yukonu v září 1897; vážil 820 kg a byl v ramenou vysoký 233 cm.[3] Některé nepotvrzené údaje však hovoří i o samcích s výškou v kohoutku až 260 cm a hmotností téměř 1 200 kg. Zatímco los aljašský s losem kamčatským konkurují co se velikosti týče vyhynulému veledaňkovi, jsou stále menší než Cervalces latifrons, největší jelen všech dob.
Sociální struktura a reprodukce
Losi aljašští nemají mezi sebou žádné sociální vazby a přicházejí do vzájemného kontaktu pouze proto, aby se spářili, nebo aby dva losí býci bojovali o práva na páření. Ačkoli losí býci obvykle nejsou agresivní vůči lidem, během období páření mohou zaútočit na jakékoli stvoření, s nímž přijdou do styku, včetně lidí, vlků, jiných jelenů nebo dokonce medvědů. Samci si během boje mohou zaseknout parohy, a pokud ano, mohou oba zemřít na těžká zranění nebo vyhladověním. Losí býk se během páření ozývá jemným voláním, aby přilákal samice a varoval ostatní samce. Pokud samec prohraje s jiným samcem, musí počkat další rok, než se spáří. Aljašští losi se páří každý rok během podzimu a zimy a obvykle rodí jednoho nebo dva potomky najednou. Kolem 10–11 měsíců opouštějí roční mláďata své matky a starají se sama o sebe.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/Alaska_Moose_at_the_American_Museum_of_Natural_History.jpg/220px-Alaska_Moose_at_the_American_Museum_of_Natural_History.jpg)
Lov
Losi na Aljašce se každý rok na podzim a v zimě loví kvůli masu a zábavě. K lovu losů lidé používají střelné zbraně i luky.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alaska moose na anglické Wikipedii.
- ↑ Moose Species Profile, Alaska Department of Fish and Game. www.adfg.alaska.gov . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BORD, Daniel De. Alces alces (Eurasian elk). Animal Diversity Web . 2009 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wood, The Guinness Book of Animal Facts and Feats. Sterling Pub Co Inc (1983), ISBN 978-0-85112-235-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu los aljašský na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk