A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Lannova vila | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Sloh | novorenesance |
Architekti | Vojtěch Ignác Ullmann, Antonín Viktor Barvitius, Josef Schulz a Jan Koula |
Stavebník | Vojtěch Lanna mladší |
Současný majitel | Akademie věd České republiky (od 1993) |
Pojmenováno po | Vojtěch Lanna mladší |
Poloha | |
Adresa | Vila Lanna, Praha-Bubeneč, ![]() |
Ulice | V sadech 1/1 |
Souřadnice | 50°6′9″ s. š., 14°24′26,28″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 44372/1-1450 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | vila-lanna.cz |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lannova vila v Praze 6 – Bubenči je novorenesanční dům v ulici V sadech č. 1, v zahradě sevřené ulicemi Pelléova a Na Seníku. Pro svou rodinu a umělecké sbírky ji dal podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna, jako svou především letní rezidenci,[1] v letech 1868 až 1872 postavit podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch Lanna mladší.
Historie
Sídlo si zbudoval – poté, co založil rodinu – podnikatel, sběratel umění a mecenáš Vojtěch Lanna mladší, aby vytvořil klidnou oázu pro svou manželku Franzisku, rozenou von Benne (* 1842), dceru Franzisku Josefinu (* 1866), syna Františka Vojtěcha (* 1867) a dceru Alici (* 1868).[2] Od Václava Storcha koupil parcelu se starším domem, který dal zbořit a postavit novou vilu; tu po roce 1880 rozšířil o dům čp. 3 původní majitelky Marie Skalické. Později vykoupil také sousední domy čp. 66 a 67, po jejich zboření rozšířil svou zahradu. Lannův syn dr. František Vojtěch se odstěhoval do Německa a roku 1913 vilu i s pozemky a vnitřním vybavením prodal staviteli Aloisu Potůčkovi.[3] Roku 1916 objekt zakoupil rafinérský podnikatel Vojtěch Zikmund[4], po něm se zde vystřídalo několik soukromých majitelů, až roku 1948 byla vila znárodněním začleněna do Československých stavebních závodů, n.p. V letech 1957–1992 ji spravovala Československá akademie věd. Od roku 1993 slouží jako reprezentační objekt Akademie věd České republiky ke slavnostním příležitostem,[pozn. 1] k pořádání vědeckých konferencí, a také jako hotel.
Architektura
Plány nejsou podepsané, byl to pravděpodobně architekt Ignác Ullmann, kdo navrhl a v letech 1868 až 1872 za účasti svého zetě, začínajícího architekta Antonína Barvitia , a později s účastí jeho bratra, malíře Viktora Barvitia, postavil novorenesanční jednopatrovou vilu s věží[pozn. 2] ve stylu italského předměstského domu (villa suburbana),[pozn. 3] obklopenou sloupovým portikem a zahradou podle vzoru italského renesančního architekta Palladia. Šlo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě.
Interiér
Interiéry tvoří vstupní hala s recepcí, čtyři reprezentační společenské salony, kuchyně a další soukromé prostory, všechny s dekorativní výzdobou romantickými malbami s figurálními scénami z řecké a římské mytologie, doplněné alegorickými a realistickými malbami, oslavujícími pracovní a společenské aktivity stavebníka.
- Apollónův salón – ústřední prostor; trojice obrazů na čelní stěně: Zrození Apollóna; Apollón jako pastýř ve společnosti žen hraje na lyru; Apollón s lukem se chystá zastřelit monstrum Pythona; Apollón jako bůh umění a věd je symbolem samotného majitele;
- Venušin salón – (také Kulečníkový salón) vstupní místnost z chodby, zde se také po jídle společnost scházela k partii kulečníku; mytologické malby: Zrození Venuše z mořské pěny s asistujícími tritony, najádami a mořskými kentaury; Paridův soud, Venuše oplakává mrtvého Adónise; Lovící Amor s Aurou a šelmami; Únos Psyché
- Bakchův salón – společenská místnost s bufetem; malby s tematikou příběhů boha Bakcha a Ariadny
- Travenský salon – vyobrazení krajiny s jezerem a osadou odkazuje k alpskému, resp. hornorakouskému původu rodiny Lannů (původně Lannerů, Lahnerů či Lähnerů) a k jejich profesi dřevařů,[pozn. 4] výrobní praxe je znázorněna porážením kmene stromu a korytem lesní klouzačky, po které se klády dopravovaly k vodě. Dále je vyobrazeno současné působiště majitele u Travenského jezera v Solné komoře, Lannova rezidence v Gmundenu, kterou – stejně jako tento salón – vymaloval Heinrich Gärtner.
Nástěnné a závěsné malby provádělo více malířů, především Viktor Barvitius, drážďanský Heinrich Gärtner, vídeňský Hans Makart, Adolf Fridrich Menzel a Leopold Rottmann, autory dekorativních maleb byli Stöhr z Hannoveru, Lotz, Willems a další.[5] Původně byly součástí vybavení také obrazy, sochy a další starožitnosti z Lannovy umělecké sbírky, rozprodané v letech 1909–1910 v aukční síni Lepke v Berlíně.
- Současnou výtvarnou výzdobu tvoří především grafické listy Jiřího Švengsbíra, Oldřicha Kulhánka, doplňují je dva starší obrazy, olejomalba ženy od Alfonse Muchy a Žena u zdi od Jakuba Schikanedera.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lannova vila na Wikimedia Commons
Poznámky
- ↑ Například zde probíhala oslava 90. narozenin expředsedy AV prof. Rudolfa Zahradníka (* 1928), které se zúčastnila i jeho někdejší studentka, inkumbentní německá kancléřka Angela Merkelová
- ↑ Ta má dvě patra a je opatřena vyhlídkovou terasou
- ↑ Tehdy stála skutečně na pražském předměstí
- ↑ Později se předkové zabývali logistikou (přepravou soli po vodě), kolem roku 1700 jsou uváděni jako zaměstnanci solního úřadu (německy Salzamt ), další v pokolení byli loďmistři
Reference
- ↑ HOŘENÍ. Vila mecenáše Lanny. Téma. Haló noviny. Futura, a.s., 8. leden 2019, roč. 29, čís. 6, s. 9. ISSN 1210-1494.
- ↑ BAŽANT, Jan. Lannova vila v Praze. : 63 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-5188-6, ISBN 80-260-5188-2. OCLC 862899762 S. 6.
- ↑ Lannova vila sloužila známému průmyslníku skoro 40 let. Problémy se sousedy uměl vyřešit dost radikálně. Náš Region . A 11 s .r. o., 2018-07-23. Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ Czumalova nástěnka . 2014-03-11 . Dostupné online.
- ↑ Klutschak 1878, s. 140 (německy)
Literatura
- KLUTSCHAK, Franz. Der Führer durch Prag, Verlag der Bohemia Actiengesellschaft Prag 1878, 12. rozšířené a vylepšené vydání, s. 140 (německy)
- BAŽANT, Jan. Lannova vila. Příloha Akademického bulletinu AVČR, Praha 2013. (česky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk