A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Květa Jeriová | |
---|---|
![]() Květa Jeriová | |
Datum narození | 10. října 1956 (67 let) |
Místo narození | Jilemnice, Československo |
Výška | 162 cm |
Hmotnost | 57 kg |
Choť | Zdeněk Pecka |
Sportovní informace | |
Sport | běh na lyžích |
Medaile v běhu na lyžích | |
Olympijské hry | 0 – 1 – 2 |
Mistrovství světa | 0 – 0 – 1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
stříbro | 1984 Sarajevo | štafeta 4×5 km |
bronz | 1980 Lake Placid | 5 km |
bronz | 1984 Sarajevo | 5 km |
Mistrovství světa v klasickém lyžování | ||
bronz | MS 1982 | 10 km |
Mistrovství Československa v klasickém lyžování | ||
zlato | 1983 | 5 km ženy |
stříbro | 1983 | 10 km ženy |
zlato | 1983 | štafety 3 x 5 km ženy |
Květoslava „Květa“ Jeriová (* 10. října 1956 Jilemnice), provdaná Pecková, známá jako Jeriová-Pecková[1] či Pecková-Jeriová[2], je bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou z let 1980 a 1984 a vdovou po veslaři Zdeňku Peckovi.
Sportovní kariéra
Vyrůstala jako nejmladší ze čtyř dcer na statku v Zálesní Lhotě. Nejprve byla členkou lyžařského oddílu Sokol Studenec, později SVS RH Jablonec nad Nisou, v letech 1974 až 1984 členkou reprezentačního družstva. Jejími trenéry byli postupně Ilja Matouš, Bohuslav Rázl a Zdeněk Ciller. Účastnila se dvou mistrovství světa (1978, 1982) a dvou zimních olympijských her (1980, 1984). Během kariéry získala tři individuální medaile a jednu se štafetou.
Lake Placid 1980
Na svých prvních olympijských hrách získala bronzovou medaili v závodě na 5 km. Na dvojnásobné trati skončila devátá a s československou štafetou 4×5 km čtvrtá.
Holmenkollen 1982
Na světovém šampionátu 1982 dosáhla na individuální medaili v závodě na 10 km. Jelikož i ostatní československé běžkyně se dobře umístily, vkládaly se velké naděje do štafetového běhu. Tam však Jeriová nezvládla poslední úsek zcela podle svých představ a štafeta skončila pátá.
Sarajevo 1984
V prvním olympijském závodě v Sarajevu na 10 km se sice umístila desátá jako nejlepší z československých závodnic, ale už v následujícím běhu na 5 km vybojovala bronzovou medaili. Uspěly i ostatní československé závodnice, které se všechny vešly do nejlepší dvacítky, proto se s napětím očekával závod štafet. Dagmar Švubová rozběhla štafetu velmi dobře a předávala čtvrtá v kontaktu se třetí Finkou. Druhý úsek běžela Blanka Paulů a předávala již na třetí pozici. Gabriela Svobodová se dokázala držet papírově silnějších soupeřek a kontakt udržela. Jeriová vybíhala na závěrečný úsek čtvrtá těsně za Finkou Hämäläinenovou. Na prvním místě byly nedostižné Norky, zato Ruska Smetaninová na druhém místě nebyla daleko. Jeriová a Hämäläinenová Smetaninovou brzy dojely a část úseku běžely tyto tři závodnice společně. Jako první odpadla ze skupiny Smetaninová a československé běžkyně v tu chvíli měly jistou olympijskou medaili ze štafetového běhu, první v historii československého sportu. Jeriová nakonec porazila i Hämäläinenovou a slavila v cíli stříbrnou medaili. Na svém úseku dosáhla absolutně nejrychlejšího času, předvedla dobře zvládnutý závod a byla jedinou závodnicí, která dokázala v přímém souboji porazit suverénku her Hämäläinenovou. V závěrečném běhu na 20 km skončila Jeriová na 12. místě.
Konec kariéry
Sportovní kariéru ukončila v osmadvaceti letech, těsně po sarajevské olympiádě, pod vlivem nepříjemného ovzduší v lyžařském svazu. Svou roli patrně sehrál přístup vedení svazu k běžkyním během OH v Sarajevu, kdy se Jeriová a Paulů i přes svůj nesouhlas musely zúčastnit úvodního závodu na 10 km, ačkoliv bylo jasné, že nemají naději na výrazný úspěch.
Mimosportovní život
Jeriová vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Do školního roku 2011/2012 byla učitelkou na Gymnáziu J. Jungmanna v Litoměřicích. Byla členkou Výkonného výboru Českého olympijského výboru (ČOV) a v letech 2006–2020 předsedkyní Českého klubu fair play při ČOV. Klub Fair play zastupovala v Radě Evropy a EFPM (Evropské hnutí pro fair play).
Jejím manželem byl veslař a později trenér Zdeněk Pecka. Mají spolu dvě dcery. Dcera Květoslava Pecková (vystudovaná lékařka) se věnuje vytrvalostnímu běhání, je mj. dvojnásobnou mistryní ČR v běhu na 5000 m (2011, 2012) a vítězkou závodu We Run Prague (2012).[3]
V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu na Litoměřicku jako nestraník za SNK ED. Roku 2008 kandidovala v krajských volbách (taktéž neúspěšně) za Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu na čtvrtém místě. Strana nepřekročila pětiprocentní volební klauzuli.
V roce 2012 byla vydána její kniha s názvem Vzpomínky lyžařské.
Roku 2021 obdržela Cenu Věry Čáslavské za zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí.[4]
Největší úspěchy
Zimní olympijské hry
- 1980: ZOH v Lake Placid, 3. místo na 5 km, 4. místo ve štafetě 4×5 km
- 1984: ZOH v Sarajevu, 2. místo ve štafetě 4×5 km, 3. místo na 5 km, 10. místo na 10 km, 12. místo na 20 km
Mistrovství světa v běhu na lyžích
- 1982: MS v Oslu, 3. místo na 10 km, 5. místo na 5 km
Světový pohár v běhu na lyžích
- 1981 SP celkově: 3. místo
- 1982 SP celkově: 3. místo
- 1983 SP celkově: 3. místo
- 1984 SP celkově: 4. místo
- 8× vyhrála v jednotlivých závodech Světového poháru (1982–1984) a v roce 1981 na závodě v Holmenkollenu na 5 km
Ankety a ocenění
- 1980: Král bílé stopy
- 1981: Král bílé stopy
- 1982: Král bílé stopy
- 1984: Sportovec roku, Král bílé stopy
- 2017: Stříbrná pamětní medaile Senátu
- 2021: Cena Věry Čáslavské[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Květa Jeriová-Pecková: Čím úspěšnější sportovkyně, tím hůř shání životního partnera. Já měla štěstí. Region . 2022-02-14 . Dostupné online.
- ↑ ČECH, David. Květa Pecková vzpomíná na lyžování. Na stránkách knihy . Olympijskytym.cz, 2012-12-28 . Dostupné online.
- ↑ Z probdělé noci mě dostane jedině běh, říká patoložka Květa Pecková. iDNES.cz . 2012-12-01 . Dostupné online.
- ↑ a b Pecková je sedmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské. V dětství jsem ji obdivovala, řekla. Česká televize . 2021-06-15 . Dostupné online.
Literatura
- SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN 978-80-905398-4-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Květa Jeriová na Wikimedia Commons
- Květa Jeriová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
- Životopis K. Jeriové na Infocentrum českých sportovců
- Životopis K. Jeriové na stránkách ČOV
- Květa Jeriová v databázi Olympedia (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk