A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kolektivizace v Jugoslávii probíhala krátce po druhé světové válce, v souvislosti s tím, jak komunisté obnovovali ekonomickou strukturu země s důrazem na poměry v Sovětském svazu.
Podmínky
Provedením agrární reformy byli zemědělci nuceni se své půdy vzdát, či platit stále větší odvody potravin státu. Půda byla odebrána nejprve těm, kteří byli buď kolaboranty s předchozími okupantskými režimy, nebo za ně byli považováni. Později byla stanovena maximální mez, kolik hektarů může každý sedlák mít (nejprve 25[1][2], pak 10[3]). Zatímco v roce 1946 dávky příliš vysoké nebyly, v následujícím roce byl vypracován komplexní systém podle různých typů půdy, který měl zajistit, aby každý odváděl státu co nejvíce mohl.[4] Heslem se stalo "My dělníkům obilí, dělníci nám průmyslové zboží". Jugoslávská ekonomika, která vstupovala do prvního pětiletého plánu, však spíše než hotové výsledky ukazovala své nadšení. Ve skutečnosti tak průmyslový sektor nebyl schopen za žádnou cenu řešit problémy venkova. Bez mechanizace nebylo možné zvýšit výrobu, ačkoliv nové dávky vyžadovaly od sedláků, aby stále více odváděli státu.
Během zimy 1946/1947 byl identifikován hlavní třídní nepřítel - kulak. Spolu s drobnými trhovci a řemeslníky byli považováni za tzv. "lidovou buržoazii" a bylo rozhodnuto, aby se "rozkulačili".[5] Prostřednictvím různých nástrojů jugoslávská milice postupovala vůči těm, kteří nebyli schopni platit vysoké daně a dávky velmi tvrdě. V oblastech, které byly těžce zasaženy válkou a partyzánským bojem byl však postup vůči bohatým sedlákům velmi těžký, neboť to byli právě oni, kteří podporovali partyzány.
Znárodnění a kolektivizace
Postupně se prostřednictvím znárodňování půdy kolaborantů podařilo vytvořit souvislé plochy (nejrychleji v oblasti Baranje a Vojvodiny, odkud bylo vysídleno německé obyvatelstvo). Ty tak mohly být přerozděleny a na kterých mohly být vybudovány kolektivně spravované farmy - srbochorvatsky Seljačka radna zadruga/Сељачка радна задруга.[6] Těch existovalo až několik tisíc. Sedláci byli nakonec v roce 1949 donuceni do družstev vstoupit v rámci masové kolektivizace[7][8], byly užity různé metody nátlaku.[9][10]
Provedení celé kolektivizace masově probíhalo v době roztržky Tita se Stalinem. Informbyro v té době mělo přirozeně zájem na tom, aby všechny země nastupující lidové demokracie provedly co nejrychleji a nejrazantněji ty kroky, které v 30. letech učinil sám Sovětský svaz.[11] Přestože SKJ považoval situaci za zcela odlišnou od vývoje v SSSR, neboť v Jugoslávii "nebylo vesnic, připomínající těch za cara Mikuláše", nakonec byly použity metody policejního nátlaku, násilí a propagandy sovětského střihu. Odpor sedláků a sucho v roce 1950[12] nejen že zkomplikovaly realizaci prvního pětiletého plánu, ale učinily spolu s nedostatkem mechanizace kolektivizační proces za zcela neúčinný.
Ústup od kolektivizace
Neúspěšná, avšak velkolepě budovaná družstva zaujímala pouhá 4 % obdělávatelné půdy.[6] Sedláci museli odvádět stále větší podíly své úrody státu v rámci tzv. administrativního odkupu. Vzhledem k tomu, že se země ještě vzpamatovávala z války, že došlo k rozsáhlým migracím, a zemědělsky aktivní obyvatelstvo se často přesunulo o stovky kilometrů na jiný typ půdy, podmínky pro velký rozvoj zemědělství v Jugoslávii neexistovaly.[13]
Protože však nebylo kolektivní zemědělství příliš efektivní[14] a protože se Jugoslávie názorově odloučila od SSSR (během tzv. roztržky Tito-Stalin), bylo rozhodnuto následovat zcela jiný kurz budování národní ekonomiky. Komunistická strana Jugoslávie vyhlásila nový plán tzv. samosprávy pracujících (srbochorvatsky samoupravljanje/самоуправљање). Jeho hlavní devizou mělo být „budování demokratického socialismu namísto administrativního“, což se projevilo hlavně a především jako odklon od sovětských modelů. Kolektivizace způsobila rovněž i značné ekonomické škody. V některých oblastech země došlo k přerušení dodávek potravin [15] a dokonce i nepokojům.
Projekt kolektivizace venkova tak byl zastaven a později zcela opuštěn. Na přelomu let 1952/1953 bylo zemědělcům umožněno z družstev vystupovat, což celá řada z nich také učinila. Řada družstev tak byla opuštěna.[9] V následujícím roce pak byly odstraněny vysoké dávky, které museli zemědělci platit.[9]
Oficiálně se od kurzu kolektivizace venkova ustoupilo v roce 1951.[zdroj? Do konce roku 1953 tak počet družstev spadl z 6 900 (1950) na téměř 1 200. Na počátku šedesátých let existovalo jednotných družstev už jen něco přes sto. Oficiální linie jugoslávské propagandy považovala právě kulaky za hlavní neúspěch řady kroků během kolektivizačního procesu.[16]
Odkazy
Literatura
- Edvard Kardelj, Zemljoradničko zadrugarstvo u planskoj privredi, Komunist, 1947, 3; Lj. Božić, Agrarna politika, Sarajevo 1960.
Reference
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 101. (srbochorvatština)
- ↑ WOODWARD, Susan L. Socialist Unemployment - The Political Economy of Yugoslavia, 1945-1990. : Princeton University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-691-08645-1. S. 70. (angličtina)
- ↑ POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Traumatologija partijske države, s. 128. (srbština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 104. (srbochorvatština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 111. (srbochorvatština)
- ↑ a b LAMPE, John. Yugoslavia as a history. Cambridge: Cambridge University press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-46705-5. Kapitola A second Yugoslavia 1946-1953, s. 246. (angličtina)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 105. (srbochorvatština)
- ↑ KRŽIŠNIK-BUKIĆ, Vera. Cazinska buna 1950.. : S. 7. (srbochorvatština)
- ↑ a b c MILOTIĆ, A. Seljačke radne zadruge . Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ LAMPE, John. Yugoslavia as a history. Cambridge: Cambridge University press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-46705-5. Kapitola A second Yugoslavia 1946-1953, s. 247. (angličtina)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola godine protivurečnog razvitka, s. 287. (srbochorvatština)
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije. Záhřeb: Školska knjiga, 1978. 589 s. S. 206. (chorvatština)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 103. (srbochorvatština)
- ↑ POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Jugoslavija kao zabluda, s. 129. (srbština)
- ↑ RAJAK, Svetozar. Yugoslavia and the Soviet Union in the Early Cold War. Oxon: Routledge, 2011. 286 s. ISBN 978-0-415-38074-4. S. 17. (angličtina)
- ↑ PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988. : Kapitola politika odkupa, s. 112. (srbochorvatština)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk