A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/38/Navy_Ministry_of_Japan.jpg/220px-Navy_Ministry_of_Japan.jpg)
Kaigunšó (japonsky 海軍省) bylo v letech 1872 až 1945 ministerstvo japonského císařského námořnictva, jedno z ministerstev Japonského císařství. Bylo podřízeno císaři a vládě. Dohlíželo na administrativní řízení císařského námořnictva a dále se dělilo na několik kjoku (局 ~ úřad), které spravovaly jednotlivé oblasti administrativní agendy císařského námořnictva.
- U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
- Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce
- U hodností císařského námořnictva bylo vypuštěno upřesnění „kaigun“ (海軍)
Historie
Kaigunšó vzniklo 27. února 1872 (lunisolárního kalendáře, 4. dubna gregoriánského) rozdělením Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo) na samostatnou armádní a námořní část.[1]
Až do roku 1906 bylo Kaigunšó pod kontrolou admirálů ze Sacuma han, což bylo trnem v oku vládním stranám.
Organizace
Kjoku
Kaigunšó se interně dělilo na několik kjoku (局 ~ úřad). V roce 1872 jich bylo šest:[1]
- Hišikjoku (秘史局) ~ sekretariát, převzatý z Kaigunbu (海軍部 ~ námořní sekce štábního velitelství)
- Zósenkjoku (造船局) ~ úřad lodního stavitelství. Dne 13. října (lunisolárního kalendáře, 13. listopadu gregoriánského) 1872 byl přejmenován na Šusenrjó (主船寮 ~ hlavní lodní úřad), 31. srpna 1876 na Šusenkjoku (主船局 ~ hlavní lodní úřad) a roku 1886 na Kanseikjoku (艦政局 ~ technický úřad) – předchůdce Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部 ~ námořní technický úřad).[2]
- Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
- Suirokjoku (水路局) ~ úřad námořních cest, 26. března 1886 jej nahradilo Suirobu
- Kaikeikjoku (会計局) ~ finanční úřad
- Sanbókjoku (参謀局) ~ generální úřad, únoru 1874 přejmenován na Kaigun gundži bu (海軍軍事部 ~ sekce námořních záležitostí), funkční předchůdce Gunreibu
…a roku 1940 již devět:[1]
- Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
- Heibikjoku (兵備局) ~ úřad válečných příprav/výzbroje
- Džindžikjoku (人事局) ~ personální úřad
- Kjóikukjoku (教育局) ~ úřad pro výcvik, založen 1. dubna 1923 na základě Kaigun kjóiku honbu
- Gundžukjoku (軍需局) ~ úřad pro zásobování, zřízen 15. listopadu 1940 a zrušen 1. března 1945
- Imukjoku (医務局) ~ zdravotnický úřad
- Keirikjoku (経理局) ~ finanční úřad
- Hómukjoku (法務局) ~ právní úřad
- Kenčikukjoku (建築局) ~ konstrukční úřad, zrušen 1. srpna 1941
Podřízené orgány
Kaigunšó podléhaly (ať zcela nebo jen částečně) i následující orgány císařského námořnictva:
- Kaigun šókan kaigi (海軍将官会議) ~ admirálská rada, založená 1885 a rozpuštěná 30. listopadu 1945.
- Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部) ~ námořní technický úřad, založen 19. května 1900 na základě Kanseikjoku. Dělil se na čtyři až sedm bu (部 ~ divize), které zodpovídaly za technický návrh námořních konstrukcí (od lodních trupů, přes pohon, výzbroj, pancéřování, elektroniku, až po konstrukci námořních letadel). V období mezi 21. zářím 1915 a 30. srpnem 1930 úřad existoval jako Kaigun gidžucu honbu (海軍技術本部).[3]
- Kaigun gidžucu kaigi (海軍技術会議) ~ námořní technická rada, pomáhala (Kaigun) Gunreibu připravit specifikace lodních konstrukcí. Byla ustanovena 21. dubna 1889 a kromě období mezi 10. listopadem 1903 a 30. lednem 1935, kdy byla součástí Kaigun kansei honbu (případně Kaigun gidžucu honbu), existovala až do roku 1945.[4]
- Kaigun kókú honbu (海軍航空本部) ~ námořní letecký úřad, založený 2. dubna 1927 na základě Kókúkibu (航空機部 ~ letecká divize Kaigun gidžucu honbu).[5] Zajišťoval výzbroj (včetně vydávání specifikací na požadované letouny) a výcvik pro císařské námořní letectvo.
- Kaigun kjóiku honbu (海軍教育本部) ~ námořní výcvikový úřad, založený 20. května 1900. Dne 1. dubna 1923 jej nahradil Kjóikukjoku.
- Suirobu (水路部) ~ sekce námořních cest, založená 26. března 1886 na základě Suirokjoku. Dne 29. listopadu 1945 převedeno pod ministerstvo dopravy (運輸省 Unjušó)
- Kaigun kótó gunpókaigi (海軍高等軍法会議) ~ nejvyšší námořní vojenský soud
- Kaigun Tókjó gunpókaigi (海軍東京軍法会議) ~ tokijský námořní vojenský soud
- Kaigun daigakkó (海軍大学校) ~ námořní vysoká škola, založená 14. července 1888
- Kaigun heigakkó (海軍兵学校) ~ námořní akademie
- Kaigun kikangakkó (海軍機関学校) ~ námořní technická akademie, založená 1881 a 1. října 1944 integrována do Kaigun heigakkó
- Kaigun keirigakkó (海軍経理学校) ~ námořní ekonomická akademie, založená 23. října 1874
- Kaigun gunigakkó (海軍軍医学校) ~ námořní akademie vojenské medicíny, založena 1897, zrušena 1. listopadu 1945
- Sensuikanbu (潜水艦部) ~ ponorková sekce
- Tokukóbu (特攻部) ~ sekce speciálních (~ sebevražedných) útoků
- Denpa honbu (電波本部) ~ radiový a radarový úřad, založený 20. dubna 1944
- Šisecu honbu (施設本部) ~ ženijní úřad, založený 1. srpna 1941
- Kaheisenbu (化兵戦部) ~ sekce pro chemický boj
- Unju honbu (運輸本部) ~ transportní úřad, založen 26. června 1943
- Kinkjú sembi sokušin bu (緊急戦備促進部) ~ sekce podpory nouzových válečných příprav, založena 30. června 1944
- Senpaku kjúnan honbu (船舶救難本部) ~ úřad pro lodní opravy, založen 30. prosince 1944
- Renšú rengó kókú sótai (練習連合航空総隊) ~ velitelství spojeného leteckého výcviku
Seznam ministrů císařského námořnictva
Jako první se 10. května 1872 vedení Kaigunšó ujal Kaišú Kacu a to ve funkci námořní vicelord (海軍大輔 kaigun daisuke?) a od 25. října 1873 pak jako námořní lord (海軍卿 kaigun kjó).
Samotná funkce ministra námořnictva (海軍大臣 kaigun daidžin) byla zavedena 21. prosince 1885 a již následující den se prvním ministrem námořnictva stal Cugumiči Saigó. Celkem se na postu ministra námořnictva vystřídalo těchto devatenáct admirálů a generálů:[6]
# | Od: | Hodnost: | Jméno: |
---|---|---|---|
1 | 22. prosince 1885 | rikogun čúdžó (陸軍中将 ~ generálporučík) | Cugumiči Saigó |
2 | 10. července 1886 | rikogun čúdžó | Owao Ojama |
3 | 1. července 1887 | rikogun čúdžó (od 25. prosince 1888 v rezervě) |
Cugumiči Saigó |
4 | 17. května 1890 | čúdžó (中将 ~ viceadmirál) | Sukenori Kabajama |
5 | 8. srpna 1892 | čúdžó | Kagenori Nire |
6 | 11. března 1893 | rikogun čúdžó v rezervě taišó (大将 ~ admirál) od 3. října 1894 gensui (元帥 ~ velkoadmirál) od 20. ledna 1898 |
Cugumiči Saigó |
7 | 8. listopadu 1898 | čúdžó taišó od 6. června 1904 |
Gonnohjóe Jamamoto |
8 | 7. ledna 1906 | čúdžó taišó od 16. října 1912 |
Makoto Saitó |
9 | 16. dubna 1914 | čúdžó | Rokuró Jaširo |
10 | 10. srpna 1915 | čúdžó taišó od 28. srpna 1915 |
Tomosaburó Kató |
11 | 15. května 1923 | taišó | Takeši Takarabe |
12 | 7. ledna 1924 | taišó | Kakuiči Murakami |
13 | 11. června 1924 | taišó | Takeši Takarabe |
14 | 20. dubna 1927 | taišó | Keisuke Okada |
15 | 2. července 1929 | taišó | Takeši Takarabe |
16 | 3. října 1930 | taišó | Kijokazu Abo |
17 | 13. prosince 1931 | taišó | Mineo Ósumi |
18 | 26. května 1932 | taišó | Keisuke Okada |
19 | 9. ledna 1933 | taišó | Mineo Ósumi |
20 | 9. března 1936 | taišó | Osami Nagano |
21 | 2. února 1937 | čúdžó taišó od 1. dubna 1937 |
Micumasa Jonai |
22 | 30. srpna 1939 | čúdžó | Zengo Jošida |
23 | 5. září 1940 | taišó | Koširó Oikawa |
24 | 18. října 1941 | taišó | Šigetaró Šimada |
25 | 17. července 1944 | taišó | Naokuni Nomura |
26 | 22. července 1944 | taišó | Micumasa Jonai |
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ministry of the Navy of Japan na anglické Wikipedii a 海軍省 na japonské Wikipedii.
- ↑ a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 709. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 710
- ↑ Lacroix & Wells, str. 710 a 711
- ↑ Lacroix & Wells, str. 712
- ↑ Lacroix & Wells, str. 711
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau . 2001 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
Související články
Literatura
- ASADA, Sadao. From Mahan to Pearl Harbor: The Imperial Japanese Navy and the United States. Annapolis, Maryland: Naval Institute press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-55750-042-7. (anglicky)
- EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky)
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergency of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaigunšó na Wikimedia Commons
- FOREIGN OFFICE FILES FOR JAPAN AND THE FAR EAST: Series One: Embassy & Consular Archives - Japan (1905-1940) . Marlborough: Adam Matthew Publications . Dostupné online. (anglicky)
- NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau . 2001 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk