A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jan Kojan | |
---|---|
![]() Jan Kojan | |
Narození | 10. srpna 1886 Kojákovice ![]() |
Úmrtí | 5. června 1951 (ve věku 64 let) České Budějovice ![]() |
Místo pohřbení | Mladošovice |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř, sochař a keramik |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Kojan (10. srpna 1886 Kojákovice[1] – 5. června 1951 České Budějovice) byl český akademický malíř a sochař.
Život
Jan Kojan se narodil v rodině Jakuba Kojana a Kateřiny roz. Králové v Kojákovicích č.p. 43. Krátce navštěvoval českobudějovickou reálku.[2] Roku 1900 přestoupil na bechyňskou odbornou keramickou školu. Po jejím ukončení byl dva roky zaměstnán jako malíř keramiky. Roku 1906 byl přijat na C.k. umělecko-průmyslovou školu v Praze. Následně (od šk. r. 1912/13) pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, krátce ve speciální škole prof. V. Hynaise, zejména však u prof. K. Krattnera.
V červenci 1914 byl mobilizován do 1. světové války. V bitvě o Przemyśl padl do zajetí. V Rusku se oženil s učitelkou Jelizavetou Petrovnou Vindrajevskou. Krátce vyučoval kreslení na střední škole v Kozlově (dnes Mičurinsk). V roce 1919 se spolu s manželkou vrátil do Československa.
Po válce pokračoval ve studiu na Akademii v Praze u prof. Krattnera a úspěšně absolvoval v r. 1922. Zásadní vliv na Kojanovu tvorbu měl půlroční pobyt v Paříži roku 1926, kde se seznámil se současnou francouzskou tvorbou. Roku 1940 se zakoupil domek ve Lhotě u Borovan. Od roku 1949 trpěl vleklou chrobou. Zemřel 5. června 1951 v nemocnici v Českých Budějovicích. Pohřben byl na hřbitově v Mladošovicích.
Od r. 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných a od r. 1929 vystavoval se Sdružením jihočeských výtvarníků, kde byl čestným členem.[3] Po II. světové válce se stal členem Výtvarného odboru Umělecké besedy. Opakovaně vystavoval v zahraničí, s Jednotou umělců v Oslu (1929) a ve Vídni (1932). Dále pak na souborných výstavách českého a slovenského umění ve Vídni (1934), v Moskvě a Leningradě (1937). V r. 1939 reprezentoval svým dílem na Bienále v Benátkách.
Za cyklus Rybolov obdržel v r. 1929 cenu České akademie věd a umění, výroční cenu pak obdržel v letech 1935 a 1938. Roku 1940 získal cenu Jihočeského národohospodářského sboru. V roce 1946 první cenu ve výtvarné soutěži nakladatelství Práce. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a V. Radou je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou.
Dílo
Kojanova raná malířská tvorba, převážně figurálního a portrétního zaměření, inklinuje ke staromistrovské uhlazenosti a nijak nepředznamenává jeho budoucí umělecké směřování. Zlatá Praha reprodukuje jeho obrazy Houby, Navíječka cívek, Zabíjačky, Jihočeská pouť a oltářní triptych Procesí v Jižních Čechách. Spíše ojedinělou sochařskou tvorbu reprezentují pomníky vojákům padlým v první světové válce, které vytvořil v roce 1923 v Kojákovicích a o rok později v nedaleké Branné. Ve své vrcholné malířské tvorbě se zejména věnoval jihočeské krajině, a to především Třeboňsku. Často zachycoval rybáře, výlovy rybníků, hráze rybníků, sádky a vesničany. Významná je i jeho pozdější portrétní tvorba, která reflektuje moderní výtvarné směry. Okrajově maloval i pražské motivy.
V první polovině dvacátých let se námětově významně přiblížil malířům Umělecké besedy, představitelům sociálního umění. V některých obrazech (např. Pastýř, Návrat z pole, Paběrkáři, Večer, Žena u vody a Vlastní podobizna) lze vysledovat i vliv Neue Sachlichkeit. Po návratu z Francie můžeme od r. 1927 pozorovat výraznou změnu v jeho výtvarném projevu. Svůj vliv mělo studium krajinářské a figurální tvorby francouzských malířů André Dunoyera de Segonzaca a Marcela Gromaiera. Pastozní malba a práce s malířskou špachtlí vedly k sumárnosti a k osobitému modernímu výrazu zachycující krásy jihočeské krajiny zejména v období podzimního výlovu rybníků (např. Hráz, Sádky, Dub na hrázi, Loviště, Rozcestí a Nádvoří). Jeho krajinářskou tvorbu lze zařadit do kontextu malířů domova v Umělecké besedě. Figurální tvorbu z tohoto období reprezentují např. obrazy Zátah, Borkoviště, Dělník, ve více verzích Počítání ryb a zejména monumentální dílo Rybolov (270 x 500 cm, 1932–34). Další významné dílo Zlovený rybník (1946), který je v majetku Národní galerie v Praze, je již malován s větší lehkostí štětcového přednesu a ve vytříbeném koloristickém účinku. Některé obrazy z jeho závěrečné etapy uměleckého vývoje po roce 1940 se vyznačují dynamickým výrazem, např. obraz většího formátu Rybáři na lodích uzavírají síť (1942).
Zastoupení ve sbírkách
- Alšova Jihočeská Galerie v Hluboké nad Vltavou, velký soubor obrazů z pozůstalosti
- Muzeum a Galerie Třeboň, stálá expozice autora
- Muzeum Jindřichohradecka (obrazová galerie)
- Národní galerie v Praze, např. obrazy Borkoviště, Dvůr s kašnou a Zlovený rybník
- Galerie hlavního města Prahy, např. obrazy Poprsí rybáře, Sádky a Restaurace za Stromovkou (obrazy on line)
- Oblastní galerie v Liberci, např. obrazy Návrat z pole, Na pouti a Zátiší s rybářským náčiním
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, např. obrazy Paběrkáři, Rybáři na lovu a Rybolov
- Galerie umění Karlovy Vary, např. obrazy Seník a Zátiší se sumcem
- Galerie Středočeského kraje, např. obrazy Kaprový rybník a Vesnický dělník
- Moravská galerie v Brně, např. obraz Žena s máselnicí (obrazy on line)
- Obrazárna Pražského hradu, obraz Nakládání ryb na sádkách
Výstavy (autorské)
- Rubešova galerie, Praha, 1920
- Topičův salon, Praha, 1928
- Dům umění (Ostrava), s M. Holým, 1935
- Obecní dům města Prahy, výstava k padesátinám, 1937
- Topičův salon, Praha, 1942
- Kračmarova galerie, Kladno, 1942
- Slovanský ostrov, Praha, Jan Kojan: 1886–1951, 1956
- Galerie Benedikta Rejta, Louny, Jan Kojan: K 80. výročí narození, 1966
- Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Jan Kojan: výběr z díla, 1976/77
- Městské muzeum a galerie Vodňany, Jan Kojan: obrazy, 1979
- Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům, Výstava k 110. výročí narození, 1996
- Muzeum a galerie Třeboň, Jan Kojan malíř a sochař, 2016
Galerie
-
Jan Kojan Portrét muže
-
Jan Kojan Žena s dopisem (1914)
-
Jan Kojan Žena u vody (1925)
-
Jan Kojan Potrét choti (1925)
-
Jan Kojan Rybářské zátiší (1927)
-
Jan Kojan Poprsí rybáře (okolo 1928)
-
Jan Kojan Sádky (1930)
-
Jan Kojan Restaurace za Stromovkou (1933)
-
Jan Kojan Nádvoří (1935)
-
Jan Kojan Cesta
-
Jan Kojan Zátíší s keserem (1935)
-
Jan Kojan Rybář s bidlem
-
Jan Kojan Rybář s keserem
-
Jan Kojan Počítání ryb (okolo 1935)
-
Jan Kojan Počítání ryb II
-
Jan Kojan Dvě lodě v lovišti (okolo 1935)
-
Jan Kojan Slovený rybník (1943)
-
Jan Kojan Můj otec (okolo 1937)
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika narozených Mladošovice. : Dostupné online.
- ↑ Roční zpráva české realné školy "Matice školské". České Budějovice: , 1900. Dostupné online.
- ↑ KRUBNEROVÁ, Hana. Alois Moravec a Sdružení jihočeských výtvarníků. Diplomová práce . Olomouc: . Dostupné online.
Literatura
- Rouček, Rudolf. Jan Kojan: Studie o malířově díle. Sdružení jihočeských výtvarníků, 1934.
- Kovárna, František. Jan Kojan. Galerie svazek XVI, Česká grafická unie, Praha 1945.
- Míčko, Miroslav. Jan Kojan. Nové prameny, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1961.
- Krajný, Miloslav. Jan Kojan. Edice Jihočeští výtvarníci, Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1979.
- Kalátová, Marie. Život a dílo jihočeského malíře Jana Kojana. Bakalářská práce. Filozofická fakulta, Univerzita Karlova Praha 2015. Dostupné on line.
- Jindra, Martin, Sladkowski, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kojan na Wikimedia Commons
- Jan Kojan na webu Třeboňsko
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk