A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jan Kohout (* 29. března 1961 Plzeň) je český diplomat a politik, před rokem 1989 člen OV SSM Praha[1], člen KSČ, v letech 2009–2010 místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ve Fischerově vládě a od července 2013 do ledna 2014 znovu ministr zahraničních věcí v Rusnokově vládě. V letech 2020 až 2021 náměstek ministryně spravedlnosti ČR, od května do prosince 2021 náměstek ministra zahraničních věcí ČR. Od ledna 2023 je mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Itálii.[2]
Osobní život
Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nastoupil do Ústavu mezinárodních vztahů. Zúčastnil se také stáže na sovětské škole pro diplomaty (MGIMO).
Po sametové revoluci zahájil diplomatickou kariéru v odboru mezinárodních organizací na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Poté pracoval ve funkci ředitele odboru OSN tamtéž (1993–1995). V období 1995–2000 pracoval jako zástupce vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací se sídlem ve Vídni. Po návratu na ministerstvo působil na pozici politického ředitele a v roce 2002 se stal 1. náměstkem ministra zahraničí. Se vstupem České republiky do Evropské unie byl v květnu 2004 jmenován velvyslancem, stálým zástupcem při Evropské unii v Bruselu.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/77/Clinton_Meets_With_Kohout.jpg/220px-Clinton_Meets_With_Kohout.jpg)
Po pádu Grossovy vlády v roce 2005 se stal kandidátem ČSSD na pozici příštího předsedy vlády. V důsledku odlišné představy o formátu vlády nebyl vybrán.[3] Od roku 2008 byl opět náměstkem ministra. Po pádu druhé Topolánkovy vlády na jaře 2009 se stal v novém kabinetu Jana Fischera místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí (nominován ČSSD). Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 25 - Praha 6, když se ziskem 19,19 % hlasů obsadil třetí místo.[4]
V červnu roku 2013 byl po pádu vlády Petra Nečase osloven nově jmenovaným premiérem Jiřím Rusnokem k účasti ve vládě na postu ministra zahraničních věcí[5]. Tuto nabídku 1. července 2013 přijal.[6] Prezident Miloš Zeman jej do funkce jmenoval 10. července 2013.[7] Po jednom dni v úřadu odvolal svou ředitelku kabinetu Kateřinu Weissovou.[8]
V letech 1986–1989 byl v KSČ.[9] Od roku 1995 je členem ČSSD, členství ve straně ale dvakrát pozastavil. Poprvé mezi lety 2009 a 2010, kdy byl ministrem ve Fischerově vládě[10], a podruhé v roce 2013, kdy přijal nabídku stát se členem Rusnokovy vlády.[6]
Působí jako poradce prezidenta Miloše Zemana a v Praze založil v září 2015 jako neziskovou, obecně prospěšnou instituci tzv. New Silk Road Institute Prague, kde je předsedou Správní rady. Na založení se podíleli také advokát Petr Michal, podnikatel Pavel Heřmánek, Petr Nečas a Jaromír Soukup.[11]
Od března 2020 působil jako politický náměstek ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešové.[12][13] V polovině května 2021 však přešel na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde se stal politickým náměstkem Jakuba Kulhánka.[14] Primárně měl na starosti koordinaci příprav českého předsednictví v EU, agendu OSN a agendu středoevropské spolupráce ať už v rámci V4 či Slavkovského formátu.[15] Post náměstka zastával do prosince 2021.[16]
Je podruhé ženatý, ž předchozích vztahů má syna Martina a dceru Barboru.
Reference
- ↑ JAN KOHOUT: Prohlubovat a upevňovat socialistický charakter Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, OV SSM Praha 1975, časopis Pedagog.
- ↑ Velvyslanec ČR v Itálii | Velvyslanectví České republiky v Římě. www.mzv.cz . . Dostupné online.
- ↑ Zprávy, Kohout i Telička uvažují o politické dráze, ale ne hned, Český rozhlas 7 Radio Praha, 23. 4. 2005. www.radio.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-13.
- ↑ Volby 2010
- ↑
- ↑ a b Diplomacii povede Kohout, resort práce exšéf státních lesů Koníček . iDNES.cz, 2013-07-01 . Dostupné online.
- ↑ Zeman jmenoval Rusnokovu vládu. Čeká, že zabrání tlakům na policii . iDNES.cz, 2013-07-10 . Dostupné online.
- ↑ Čistky začínají, končí šéfka kabinetu Schwarzenberga i náměstek u Balvína . iHNed.cz, 2013-07-11 . Dostupné online.
- ↑ DRDA, Adam. Kdo nám to teď bude vládnout?. Hospodářské noviny . 2009-05-12, rev. 2009-05-12 . Dostupné online. ISSN 1213-7693.
- ↑ PhDr. Jan Kohout . Praha: vlada.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-11.
- ↑ Kateřina Menzelová, Byznys s Čínou „řídí“ hlavně expolitici, Lidové noviny 18.5.2017
- ↑ Exministr Jan Kohout jde jako náměstek na ministerstvo spravedlnosti. Seznam Zprávy . Seznam.cz, 2020-02-14 . Dostupné online.
- ↑ Přehled členů vlád ministrů a jejich náměstků od listopadu 1989 do dubna 2020 . Poslanecká sněmovna PČR, 2020 . Dostupné online.
- ↑ Náměstkem ministra zahraničí Kulhánka se stal exministr Jan Kohout. České noviny.cz . 2021-05-17 . Dostupné online.
- ↑ Novým náměstkem ministra zahraničí byl jmenován Jan Kohout . Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2021-05-17 cit. 2021-05-17. Dostupné online.
- ↑ Novými politickými náměstky ministra zahraničí se stali Jiří Kozák a Martin Dvořák online. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2021-12-20 cit. 2021-12-21. Dostupné online.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kohout na Wikimedia Commons
Zpráva Ministři Kohout a Pecina budou kandidovat za ČSSD ve Wikizprávách
- Vláda
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk