A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jaderná elektrárna Stendal | |
---|---|
![]() | |
Stát | ![]() |
Stav | Nedokončeno/zdemolováno |
Začátek výstavby | 1. prosince 1982 |
Plánovaná životnost | 60 let |
Vlastník | VEB Kernkraftwerk Stendal |
Zhotovitel | VEB Kombinat Kraftwerksanlagenbau Berlin |
Jaderná elektrárna | |
Plánované reaktory | 4 × 1000 MWe |
Typ reaktorů | VVER |
Palivo | Uran 235U |
Elektrická energie | |
Plánovaný výkon | 4000 MWe |
Souřadnice | 52°43′25,59″ s. š., 12°1′3,06″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaderná elektrárna Stendal je nedokončená jaderná elektrárna v Německu, poblíž města Arneburg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Šlo o největší (a zmařený) projekt bývalé NDR.[1]
Příprava výstavby
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/KKW_Stendal_Juni_1991.jpg/332px-KKW_Stendal_Juni_1991.jpg)
Jaderná elektrárna Stendal se měla stát v pořadí třetí (a nejvýkonnější) jadernou elektrárnou v tehdejší Německé demokratické republice. O výstavbě elektrárny, tehdy s uvažovaným názvem Magdeburg III, rozhodla Rada ministrů NDR dne 16. dubna 1970, přičemž rámcově mělo jít o bloky 4×1000 MW s tlakovodními reaktory sovětského typu.
Jako vhodná lokalita byla v roce 1972 vybrána osada Niedergörne poblíž Arneburgu, kde bylo možné odebírat provozní vodu z Labe. Přibližně v téže době došlo i přejmenování projektu na JE Stendal podle blízkého města, vhodného pro ubytování pracovníků pro stavbu i pozdější provoz elektrárny. Protože SSSR avizoval problémy s dodávkami 1000MW bloků, rozhodla Rada ministrů dne 31. ledna 1973, že elektrárna bude mít raději koncepci právě dokončované JE Lubmin s reaktory 4×440 MW, přičemž blok měl být A uveden do provozu v roce 1989.
Příprava stavby JE Stendal byla v magdeburských novinách Hlas lidu oficiálně oznámena 1. srpna 1974.[2] Dne 1. ledna 1975 byl založen VEB Kernkraftwerk Stendal (česky Jaderná elektrárna Stendal, národní podnik) coby investor a budoucí provozovatel elektrárny. Generálním dodavatelem samotné elektrárny se stal VEB Kombinat Kraftwerksanlagenbau Berlin (KAB, česky kombinát Výstavba elektrárenských zařízení Berlín, národní podnik). V roce 1975 bylo do nových domů přestěhováno na 120 obyvatel osady Niedergörne, která byla v roce 1976 zbourána (odstřelen byl i 800 let starý kostel), aby byl získán přímý přístup k Labi. Na druhou stranu došlo i k masivní investiční výstavbě – během následujících let vzniklo 14 000 bytů ve Stendalu a Osterburgu, desítky nových provozoven maloobchodu a služeb, poliklinika, školy, kulturní dům atd., zkapacitněna byla i zemská silnice L16 a do Niedergörne vznikla nová železniční odbočka pro dopravu materiálu i zaměstnanců. S vlastní stavbou se však stále nezačalo.
Havárie elektrárny Three Mile Island, ke které došlo 28. března 1979 v americkém Harrisburgu, vyvolala velké obavy u civilního obyvatelstva i u odborníků. SSSR tehdy navrhl, aby byla JE Stendal raději vystavěna s bloky tlakovodních reaktorů modernějšího typu VVER-1000/320, v plnotlakém kontejnmentu s řádově vyšší bezpečností. Dostala tak přednost koncepce, podobná ruské Balakovské JE a Rostovské JE, nebo pozdější československé JE Temelín. V září 1979 byla uzavřena mezivládní dohoda, stavební povolení pro nové bloky A a B o výkonu 1000 MW bylo vydáno 10. září 1979 a v prosinci 1979 Rada ministrů NDR definitivně rozhodla o výstavbě. Uvažované náklady byly tehdy odhadovány na 10 miliard marek. Potíž však byla v tom, že technická dokumentace se v té době v Moskvě a Berlíně teprve připravovala, takže podklady pro první fázi výstavby se dvěma 1000MW reaktory byly k dispozici až v lednu 1982.
Technické informace
JE Stendal byla projektována podle klasického sovětského vzorku VVER-1000/320:
- Každý blok představuje samostatně provozovatelnou výrobní jednotku.
- Reaktorový blok začíná reaktorovou halou čtvercového půdorysu, na kterou přímo navazuje strojovna pro turbogenerátor a bočně umístěné výstupy vvn.
- Bloky umístěné paralelně, se spojovací nadzemní chodbou procházející všemi bloky na rozmezí primárního a sekundárního okruhu.
- Terciární chlazení dvěma chladicími věžemi pro jeden blok.
Kontejnment reaktorového bloku měl být odlišný od standardu: namísto železobetonového kontejnmentu podle sovětského projektu byl zkonstruován kontejnment z ocelových článků podle patentu Stavební akademie NDR. Chladicí věže o výšce 150 m měly vrcholový obvod 74 m, odparnou kapacitu 170 000 m³/h a k terciárnímu chladicímu okruhu byly připojeny podzemním potrubím o světlosti 2600 mm. Turbosoustrojí o jmenovitých otáčkách 3000.min−1 se mělo skládat ze sovětské turbíny K1000-60 a sovětského turbogenerátoru TBB-1000-2 (v roce 1981 bylo oboje teprve ve vývoji a NDR proto požadovala raději turbosoustrojí 2×500 MW se snazší regulací, nicméně SSSR potvrdil včasné dodání technologie). Vyrobená elektřina na úrovni vvn 220/380 kV měla být do sítě dodávána prostřednictvím rozvodny Schwarzholz, vzdálené od elektrárny 3,5 km severovýchodně.
Informace o reaktorech
Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Čistý | Hrubý | ||||||
Stendal A | VVER-1000/320 | 900 MW | 970 MW | 1. 12. 1982 | prosinec 1991 | Výstavba zrušena 1. 3. 1991 | |
Stendal B | VVER-1000/320 | 900 MW | 970 MW | 1. 12. 1984 | červen 1993 | ||
Stendal C | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | 1987 | prosinec 1996 | ||
Stendal D | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | 1988 | červen 1997 |
Fyzická výstavba
Jak vidno, už samotná příprava stavby nabrala mnohaletý skluz. S výstavbou to nebylo o mnoho lepší, protože celá NDR trpěla nedostatečnými lidskými i technickými kapacitami u dodavatelů stavebních prací i technických prostředků. V nejvyšší fázi rozestavěnosti bylo na JE Stendal zaměstnáno kolem 7,5 tisíce lidí, z toho ale jen menšina bylo občany NDR, protože nejkvalifikovanější stavební práce zajišťovalo na 3,5 tisíce zahraničních pracovníků – vedle sovětských konstruktérů a techniků to byli zejména betonáři z Polska a svářeči z Maďarska a Jugoslávie. Ti všichni ani tak nedokázali (kvůli nízké úrovni i malé kapacitě východoněmeckých dodavatelů) dodržet potřebné termíny.
Výstavba bloku A oficiálně započala 1. prosince 1982[3], ve skutečnosti se slavnostní položení základního kamene uskutečnilo už 5. listopadu 1981 a první základová deska byla dokončena v říjnu 1982. Reaktorová budova bloku A dospěla v prosinci 1985 do výšky základové spáry, v roce 1987 započala stavba kontejnmentové haly, v říjnu 1988 byla dokončena první chladicí věž.
Výstavba bloku B oficiálně započala 1. prosince 1984.[3]
Poslední rozhodnutí Rady ministrů NDR, týkající se JE Stendal, pochází ze dne 8. července 1987 a stanovuje, že blok A má být dokončen a zprovozněn mezi zářím a prosincem 1991, blok B mezi dubnem a červnem 1993, blok C měl zahájit provoz mezi zářím a prosincem 1996 a blok D po roce 1996. Schválený rámcový rozpočet pro výstavbu byl tehdy již 15 miliard marek, tzn. o polovinu vyšší než o sedm let dříve.
Komplikace a ukončení výstavby
Znovusjednocení Německa, započaté v listopadu 1989 a dokončené v říjnu 1990, přineslo zrušení prakticky veškeré původní „východoněmecké“ legislativy, kdy začala na území bývalé NDR platit legislativa SRN včetně „atomového“ zákona z 23. 12. 1959, o mírovém využívání jaderné energie a o ochraně proti jejímu nebezpečí. Už v roce 1989 tak začala úzká technická spolupráce investora se západoněmeckými společnostmi (výrobce energetických zařízení Kraftwerk Union Erlangen, provozovatelé PreussenElektra Hannover, Bayernwerk Mnichov a Rheinisch-Westfälisches Elektrizitätswerk Essen) pro zabezpečení projektu v nových legislativních a politických podmínkách. Výsledkem byla studie ze srpna 1990, která doporučila dostavbu bloků A + B s reaktory VVER-1000/320 s řídicími technologiemi z Německa a výstavbu bloků C + D s kompaktními reaktory Siemens/KWU 1300 MW.[4]. Náklady se tehdy odhadovaly již na 20 miliard marek, z toho již 3,8 miliardy bylo proinvestováno, další 1 miliardu marek představovala hodnota technologií připravených v SSSR, které bylo nutno teprve uhradit.
K 1. červenci 1990 byl investor JE Stendal přeměněn z národního podniku (VEB) na společnost s ručením omezeným (GmbH), vlastněnou státem přes svěřeneckou organizaci Treuhandanstalt (obdoba českého Fondu národního majetku). Stavební i montážní práce pokračovaly, byť stále pomaleji, přestože blok A měl být uveden do provozu už v prosinci 1991. 17. září 1990 však dodavatel výstavby, privatizovaný Kraftwerks- und Anlagenbau AG, ze dne na den nařídil ukončení veškerých prací. 3000 místních pracovníků dodavatelských firem přešlo na zkrácený pracovní úvazek s nulovým fondem pracovní doby, 3500 odborných zahraničních pracovníků bylo donuceno do 24 hodin zcela opustit staveniště. V tomto okamžiku byl blok A stavebně dokončen asi ze 75 %, blok B z 50 % a pomocná zařízení obou bloků byla dokončena z 55 %, na bloku C započala výstavba pomocných provozů a na bloku D neproběhly ani výkopové práce. Reaktorová nádoba pro blok A sice již byla v sovětských závodech OMZ připravena a i sovětská 1000MW turbína se v té době testovala v lenigradském výrobním závodě, ale žádný z těchto klíčových technologických prvků nakonec nebyl dodán.
Takto oficiálně přerušená výstavba znamenala, že JE Stendal byla nucena podle výše uvedeného atomového zákona požádat o nové licenční (povolovací) řízení u nově zvolené zemské vlády Saska-Anhaltska. Tuto žádost podal jednatel JE Stendal 1. listopadu 1990, žádné stavební a montážní práce zatím nebyly obnoveny, pokračovaly jen projekční práce pro implementaci technologií Siemens na reaktory VVER. V prosinci 1990 však už začínalo být jasné, že zemská vláda je pod vlivem mediální masáže a není elektrárně nijak nakloněna – JE Stendal jako společnost s ručením omezeným ve vlastnictví státu nedostala od svého vlastníka žádné peníze na pokračování stavby. Potenciální privatizátoři z řad západoněmeckých elektrárenských společností by sice byli ochotni elektrárnu dostavět a provozovat, požadovali ale po vládě, aby nesla rizika v případě finančně ztrátového provozu elektrárny. I to vláda odmítla s poukazem na možné narušení hospodářské soutěže, a investoři stáhli veškeré nabídky.
V březnu 1991 tak byla dostavba jaderné elektrárny definitivně zamítnuta.
Konverze areálu
KKW Stendal GmbH byla v roce 1991 přejmenována na AIG Altmark Industrie GmbH, která se v roce 1994 změnila na akciovou společnost (AG). Ta je dodnes vlastníkem a správcem lokality o ploše 450 ha, a je zodpovědná za její rozvoj ve spolupráci s obcí Arneburg, okresem Stendal a zemskou vládou.
Protože místo bylo v územních plánech stále vedeno jako rezervované pro energetické zařízení, byla navržena výstavba černouhelné elektrárny o výkonu 2×750 MW. Projekt počítal i s využitím dosavadních části již existujících budov a zařízení původní JE. Část areálu proto odkoupila společnost VEAG Verwaltungs GmbH (později BPR Verwaltungs GmbH), spoluvlastněná koncerny E.ON a RWE, která měla být investorem nové elektrárny. Došlo ke zbourání většiny budov jaderného okruhu, zůstala však stát část reaktorových budov, hospodářství dieselgenerátoru i obě chladicí věže bloku A, které mohly být využitelné i pro černouhelné kotle. Rozestavěné chladicí věže bloku B byly 19. května 1994 odstřeleny. Nedlouho poté došlo k přehodnocení celoněmecké energetiky a projekt výstavby nové černouhelné elektrárny byl posunut nejdříve na rok 2012. Stalo se tak na žádost spolkových zemí Sasko a Braniborsko, aby nebylo ohroženo využití hnědého uhlí z ložisek v těchto zemích.[5] Protože nebylo únosné po tak dlouhou dobu konzervovat stávající stavby bez užitku, byly 29. října 1999 odstřeleny i chladicí věže bloku A.[6] Výstavba černouhelné elektrárny v hodnotě 2,2 miliardy eur měla podle plánů z roku 2008 začít v roce 2011 a do provozu měla být uvedena v roce 2015, RWE však tuto investici v roce 2010 nakonec zrušila.
Po recyklaci půdy a demolici stavebních konstrukcí jaderné elektrárny (materiál z demolic byl rozdrcen a využit při stavbě nových silnic v okolí) vznikl v polovině 90. let „Altmark Industry and Business Park“, ve kterém se usadily nové podniky a instituce:
- V roce 2004 byla zprovozněna celulózka Zellstoff Stendal GmbH (ze skupiny Mercer International Group).
- V roce 2006 byla zprovozněna papírna Delipapier GmbH (z italské papírenské skupiny Sofidel).
- V roce 2013 byla zprovozněna bioplynová stanice Weltec s kapacitou cca 700 m³ biometanu za hodinu.
- V bývalé bezpečnostní budově jaderné elektrárny je umístěno nové okresní velitelství hasičů okresu Stendal.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kernkraftwerk Stendal na německé Wikipedii.
- ↑ MDR: Der Koloss von Stendal - die teuerste Baustelle der DDR, zveřejněno 21. 2. 2014
- ↑ Kernkraftwerk entsteht im Kreis Stendal . 1974-08-01 . Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Germany: Status and performance of nuclear power plants . 2011 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aufbau 1300 MWe SIEMENS/KWU Reaktor für Kernkraftwerk Stendal GmbH . Energiewerke Nord AG, 1990-08 . Dostupné online. (německy)
- ↑ KKW Stendal - Invest Steinkohlekraftwerk 1992 . Energiewerke Nord AG, 1992 . Dostupné online. (německy)
- ↑ AKW-Kühltürme gesprengt . Spiegel.de, 1999-10-29 . Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Stendal na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk