A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hrdlička divoká | |
---|---|
Hrdlička divoká | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | měkkozobí (Columbiformes) |
Čeleď | holubovití (Columbidae) |
Rod | hrdlička (Streptopelia) |
Binomické jméno | |
Streptopelia turtur Linné, 1758 | |
Rozšíření hrdličky divoké
hnízdiště
zimoviště
sestaveno na základě: BirdLife International and Handbook of the Birds of the World (2019) 2019. | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je menší druh hrdličky, ptáka z řádu měkkozobých.
Taxonomie
Rozlišují se 4 poddruhy: hrdlička divoká evropská (Streptopelia turtur turtur), obývající celou severní část areálu, h. d. severoafrická (S. t. arenicola), hnízdící na Baleárských ostrovech a v severní Africe východně po Kyrenaiku a dále přes Blízký východ a Střední Asii po Če-ťiang, h. d. egyptská (S. t. rufescens), obývající Egypt, a h. d. saharská (S. t. hoggara), žijící v pohoří střední Sahary.[2]
Popis
Dorůstá délky 25–28 cm a v rozpětí křídel měří 45–50 cm, je tak o něco menší než běžnější hrdlička zahradní, od které se liší i pestřejším zbarvením. Hřbet a křídla jsou šupinovitá, oranžovohnědá, hlava je modrošedá, krk a prsa narůžovělá, po stranách krku je šikmo protažená černobílá skvrna. Břicho a spodní ocasní krovky jsou bílé, bíle lemovaný je také tmavý ocas. Zobák je tmavý, nohy modravě červené. Mladí ptáci jsou nevýrazně špinavě hnědí a béžově šedobílí, bez černobílé skvrny na krku. Je plachá a zblízka se dá pozorovat jen obtížně, nejčastěji je možné ji zahlédnout na telegrafních drátech nebo při hledání potravy na otevřených prostranstvích. Létá rychle a prudce s občasným kymácením ze strany na stranu.
Ozývá se hlubokým, nosovým, několikrát opakovaným „turrr turr turrr“. Při vzlétnutí tleská křídly.[2][3]
Rozšíření
Hnízdí ve většině Evropy, v Asii po západní Sibiř a v severní Africe. Převážně tažný druh s hlavními zimovišti v subsaharské Africe od Guiney a Senegalu po Etiopii a Súdán. Od poloviny 70. let 20. století začal na většině území Evropy výrazný pokles stavů, který bývá obecně připisován hlavně nepříznivým změnám na zimovištích a intenzivnímu lovu protahujících ptáků v oblasti Středomoří.[2] Jen v letech 1980–2005 se evropská populace snížila o celých 65 %.[4] Obývá okraje lesů a polní remízky, porosty podél vod, zarostlé zahrady apod.
Výskyt v Česku
V ČR hnízdí na celém území, zejména v nižších polohách, kde je často nejhojnějším holubem (např. na jižní Moravě). Místy však proniká i vysoko do hor, nejvýše v Krkonoších (1 030 m n. m.) a Krušných horách (850 m n. m.). Její početnost v posledních letech silně poklesla, v letech 1985–1989 byla velikost populace odhadnuta na 60 000–120 000 párů.
Ačkoli většina hrdliček divokých zimuje v subsaharské Africe, od příslušníků naší populace důkaz zimování v této oblasti zatím chybí. Několik nálezů okroužkovaných ptáků naopak nasvědčuje tomu, že mohou přezimovat už ve východním Středomoří, kudy normálně pouze protahují. Je však také možné, že u dostupných záznamů z této oblasti došlo pouze k nepřesnému uvedení data ulovení ptáka. Přílet na naše území probíhá zejména v druhé polovině dubna, odlet začíná v druhé polovině srpna a vrcholí v září.[2][5]
Potrava
Potrava je tvořena převážně semeny kulturních rostlin, hlavně pšenice a kukuřice, také ječmenu, žita, slunečnice, hrachu, vikve, prosa a máku, dále různými semeny planých rostlin a plevelů, drobnými měkkýši (patrně kvůli obsahu vápníku v ulitách) a vzácně i hmyzem. Potravu sbírá na zemi.[2]
Hnízdění
Hnízdí jednotlivě, na omezených místech však může hnízdit i více párů dosti blízko u sebe. V toku se samec uklání, čepýří malá pera, přešlapuje, vrká a předvádí lety, při nichž strmě vystoupá vzhůru a poté se klouzavým letem vrací zpět na původní místo. Hnízdí zpravidla 1× ročně od května do července. Do plochého, často velmi řídkého hnízda ze suchých větviček, stébel a kořínků, které staví oba ptáci na keřích nebo stromech obvykle ve výšce od 2 do 4 m, snáší samička 2 čistě bílá vejce o rozměrech 30,6 × 22,6 mm. Snášena jsou v intervalu 39–48 hodin a na jejich sezení, které začíná od snesení 2. vejce a trvá 14 dnů, se podílejí obě pohlaví. Hrdlička žije pouze monogamně. Tedy, hledá si stálého partnera. Mláďata se líhnou v průběhu 1 dne a jsou krmena oběma rodiči, nejprve tzv. „holubím mlékem“, později natrávenou potravou z volete. Hnízdo opouštějí po 18–23 dnech a v následujícím roce jsou již pohlavně dospělá a schopná rozmnožování. Po vyhnízdění se rodiny sdružují do menších i větších hejn, ve kterých se později vydávají na cestu do zimovišť. Nejvyšší zaznamenaný věk je 13 let a 2 měsíce.[2]
Význam
V ČR patří mezi zvěř, je však celoročně hájená.[2]
Ocenění
- Česká společnost ornitologická – Pták roku 2019[6]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. .
- ↑ a b c d e f g Karel Hudec; Karel Šťastný, a kol. Ptáci 2. Redakce RNDr. Eva Leinerová, Antonín Bartoušek; ilustrace Dan Bárta. 2., přeprac. a dopl. vyd. Svazek II. Praha: Academia, 2005. 623 s. (Fauna ČR; sv. 29/2). ISBN 80-200-1114-5. Kapitola 14. řád Columbiformes – Měkkozobí, s. 929–936.
- ↑ SVENSSON, Lars, Killian Mullarney, Dan Zetterström, Peter J. Grant. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu (původním názvem: Fågelguiden). Překlad Robert Doležal. 2., opr. a rozš. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. 447 s. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ BENJAMIN, Alison. Study reveals severe decline of Europe's common birds. Fotografie RSPB; Conservation. The Guardian . Guardian News & Media Limited, 21. prosinec 2007 . Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2008. 607 s. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ JANOUŠKOVEC, Jiří. Pták roku 2019 – hrdlička divoká. Hobby. Bonus pro vás – víkendová příloha Haló novin. Futura a.s., 23. březen 2019, s. 13. Dostupné online . ISSN 1210-1494. Archivováno 25. 3. 2019 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hrdlička divoká na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk