Honitba je pozemek, na kterém je povoleno vykonávat právo myslivosti.^[1] Jedna honitba může obsahovat více pozemků od různých vlastníků. Pozemky, na kterých není myslivost povolena, se nazývají nehonební. Pokud honitby sousedí s městskými či vesnickými pozemky, obvykle končí na začátku zastavěných ploch, intravilánu.

Minimální výměra honitby je 500 ha, u obor minimálně 50 ha.^[2] Specifické postavení se přisuzuje oborám a bažantnicím, které se mohou brát jako samostatná zařízení.

Podle způsobu vlastnictví se honitby dělí na vlastní a společenstevní.

Typy honiteb

Rozdělení na vlastní honitby a společenstva se objevilo po roce 1848, kdy vydal císař František Josef I. v Olomouci Říšský patent o myslivosti č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Protože však ne každý vlastník lesa má majoritu v honebním společenstvu, tak držitelem honitby může být jiná osoba, než jsou vlastníci.^[3]

Jako vlastní honitba se označují pozemky, které jsou ve vlastnictví člověka, který na nich vykonává právo myslivosti. Od roku 1962 do roku 1992 tento druh honitby neexistoval, když bylo zákonem o myslivosti č. 23/1962 Sb. právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací, jako byly státní lesy, státní statky a JZD.

Jako společenstevní honitba se označuje honitba tvořená pozemky více vlastníků, kteří se dohodli na vzniku honebního společenstva podle zákona o myslivosti. Tomuto honebnímu společenstvu je pak honitba uznána.

Registr honiteb

Honitby schvalují úřady státní správy lesů, myslivosti a rybářství, úředně nazývané orgány státní správy myslivosti (OSSM).^[4]

Seznam honebních společenstev vede od roku 2022 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, což je odborná organizace Ministerstva zemědělství pro oblast lesnictví a myslivosti. Rozsah dostupných informací se řídí § 28 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.^[5]

Reference