A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Helena Johnová | |
---|---|
![]() Helena Johnová, 1948 | |
Narození | 22. ledna 1884 Soběslav ![]() |
Úmrtí | 14. února 1962 (ve věku 78 let) Praha ![]() |
Alma mater | Univerzita užitého umění ve Vídni Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | sochařka, keramička, profesorka, učitelka, typografka a umělkyně |
Příbuzní | PhDr. Helena Johnová (1926-2006) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Helena Johnová (22. ledna 1884, Soběslav[1] - 14. února 1962, Praha) byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Život
Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dětí v rodině Jana Johna, profesora na české reálce v Táboře (později profesorem a ředitelem české reálky v Praze na Starém Městě). a jeho manželky, Ludoviky, rozené Fiedlerové (*1854).[2][3] V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byla řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala (1909–1911) ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi.
V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se v Praze podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, Janem Konůpkem, Pavlem Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň byla v družstvu činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali.
Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokračovala v práci za podpory svého mecenáše, rytíře Bartoně z Dobenína.
Tvorba
V počátku své tvorby se nechala ovlivnit jak lidovou keramikou, tak soudobou vídeňskou keramickou tvorbou, vycházející ještě z geometrické secese Wiener Werkstätte. Později se styl jejích prací měnil k větší tvarové kázni, ale toto krátké období funkcionalismu vystřídalo art deco. Po roce 1925 se více věnovala monumentální plastice a sochařskému portrétu a používala výrazné barevné glazury. Práce Heleny Johnové také dokládají úspěchy žen v oblasti designu a módy, v oborech mimo sféru „vysokého“ umění.
Výběr díla
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d0/Helena_Johnov%C3%A1_Portr%C3%A9t_chlapce_1937.jpg/220px-Helena_Johnov%C3%A1_Portr%C3%A9t_chlapce_1937.jpg)
- Fontána s vodotryskem v zahradě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Originál z let 1938–1939, umístěný zde s novou zdí a pergolou při příležitosti výstavy „Za novou architekturu“ roku 1940.
- Kohout, plastika, depozitář Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni[4]
- Sošky, kachlová kamna, velký zelený krb, aj. vybavení interiéru zámku Nové Město nad Metují (kolem roku 1910).
- Keramické práce v rezidenci pražského primátora, Mariánské náměstí, Praha 1.
- Keramické plastiky Alegorie blesku a Půlakt v Galerii hl. m. Prahy.
- Keramické plastiky a vázy - Uměleckprůmyslové museum v Praze
- Portrét slečny Buriánové, busta z pestrobarevně glazované keramiky, Moravská galerie v Brně
- Tři keramické plastiky, Museum für angewandte Kunst, Vídeň
- Král David hrající na harfu
- Velký keramický Betlém pro chrám sv. Víta v Praze, zůstal nedokončený (r. 1938).
Prameny
- Centrum dokumentace Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: v depozitářích je uloženo mnoho cenných písemných pramenů i obrazového materiálu.
Připomínání
- V roce 1987 Jana Horneková v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze uspořádala monografickou výstavu Helena Johnová“.
- V roce 2022 byl Heleně Johnové v rodné Soběslavi odhalen pomník, jehož autorem je absolventka Ateliéru keramiky a porcelánu Quynh Trang Tran z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Soběslav
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního ředitelství
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
- ↑
- ↑ SOBĚSLAV, Město. V Soběslavi je pomník věnovaný rodačce Heleně Johnové. www.musobeslav.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-12.
Literatura
- Jana Horneková-Alena Adlerová: Helena Johnová katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, UPM Praha 1987
- Jarmila Novotná: Keramika Heleny Johnové, katalog výstavy ze sbírek uměleckoprůmyslového odboru MG v Brně, MG Brno 1981
- Antonín Novotný: Helena Johnová, nakladatel Vladimír Žikeš, Praha 1940
- Jaromír Pečírka: Helena Johnová, katalog výstavy, Nová síň ve Voršilské ulici, SČVU Praha 1960
- Andrea Březinová: Helena Johnová, in: Ceramics Art, Vol.1, No. 4 2002, s. 27-36.
- Jiří Hořava:První dáma české keramiky, nakladatelství Měsíc ve dne, České Budějovice 2016
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Johnová
- Medailon na stránkách Moravské galerie v Brně[nedostupný zdroj
- Helena Johnová v informačním systému abART
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk