A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d3/Royal_Arms_of_United_Kingdom_%281801-1816%29.svg/220px-Royal_Arms_of_United_Kingdom_%281801-1816%29.svg.png)
Hannoverská dynastie je pojmenování, které se nejčastěji používá pro původně německou dynastii, vládnoucí ve Velké Británii od roku 1714 do roku 1901. Součástí hannoverské dynastie jsou ale kromě britských králů také vévodové z Brunšvicka-Lüneburska a hannoverští králové a princové.
Historie rodu
Za zakladatele rodu je považován vévoda Jiří Brunšvicko–Lüneburský (1582–1641), příslušník starého německého rodu Welfů. Když byla roku 1635 dělena rodová území Welfů, zdědil Jiří knížectví Calenberg a Göttingen a za své sídelní město si zvolil Hannover. Jeho nejmladší syn, vévoda Arnošt August (1629–1698) byl pak roku 1692 povýšen na římskoněmeckého kurfiřta, čímž získal významné právo podílet se na volbě krále. Arnošt August, vévoda brunšvicko-lüneburský a kurfiřt hannoverský, si vzal za ženu falchraběnku Žofii Simmernskou z rodu Wittelsbachů, která byla vnučkou anglického krále Jakuba I. Stuarta
Sporný nárok na trůn
Hannoverská dynastie získala královskou korunu Anglie, Skotska a Irska poté, co byl v roce 1701 přijat Act of Settlement a z nároků na jmenované trůny byli do budoucna vyloučeni členové hlavní rodové linie katolických Stuartovců. Ještě v roce 1700 byla ovšem otázka následnictví složitá. Hlavní rodová linie katolických Stuartovců žila v exilu ve Francii. Vládnoucí anglický, skotský a irský král, protestant Vilém III. Oranžský se po smrti své ženy Marie Stuartovny znovu neoženil a zůstal bezdětný. Jeho následnicí se tak stala švagrová Anna Stuartovna, která právě roku 1700 přišla o svého jediného syna. Otázka dalšího následnictví byla složitá a tak se Vilém III. Oranžský obrátil na svého strýce, a zároveň i tchána, vyhnaného a v exilu žijícího Jakuba II. Stuarta, kterému udělal vstřícnou nabídku. Pokud se Jakub II. vzdá ztraceného trůnu, jmenuje Vilém III. Oranžský svým nástupcem Jakubova syna Jakuba Františka Stuarta. Tento návrh Jakub II. rezolutně odmítl. Vilém III. Oranžský se tedy rozhodl vynechat hlavní mužskou rodovou linii Stuartovců a najít vhodného kandidáta v některé linii vedlejší. Po prověření všech kandidátů pominul padesát šest těch,[zdroj? kteří měli větší právo na trůn, než měla ta, kterou nakonec vybral. Vybranou osobou se stala Žofie Hannoverská, vdova po hannoverském kurfiřtovi Arnoštu Augustovi a vnučka Jakuba I. Stuarta. Žofie si ale nedělala příliš velké naděje, jelikož jí bylo již sedmdesát let. Navíc udržovala dobré vztahy nejen s králem de facto Vilémem III. Oranžským, ale také s vyhnaným králem de iure Jakubem II. Žofie si byla také dobře vědoma toho, že někteří její příbuzní mají na trůn větší nárok. V roce 1701 ale přesto anglický parlament uznal Žofii Hannoverskou za právoplatnou dědičku koruny. V roce 1702 zemřel během lovu král Vilém III. Oranžský a královnou se stala Anna Stuartovna. Po její smrti roku 1714 získal trůn Anglie, Skotska a Irska syn Žofie Hannoverské Jiří I. Britskými katolíky a jakobity však nebyl protestant Jiří I. nikdy uznán jako právoplatný dědic trůnu a hannoverskou dynastii neuznali jako dynastii vládnoucí.
Panovníci Velké Británie a Hannoveru
Britští panovníci z hannoverské dynastie panovali současně také jako vévodové v Brunšvicku – Lünebursku a kurfiřti v Hannoveru. Ke svým dědičným německým územím měl Jiří I. velmi vřelý vztah, o čemž svědčí i to, že ještě jeho syn Jiří II. se nenarodil v Anglii, ale v právě v Hannoveru. Německá území hannoverského rodu tvořila s Velkou Británií a Irskem personální unii až do roku 1837. Po vídeňském kongresu, roku 1815, se Hannoversko stalo královstvím.
Roku 1837 se pak hannoverský trůn od britského oddělil a králem Hannoveru se stal strýc britské královny Viktorie Arnošt August I. Hannoverský, mladší bratr jejího otce. Když totiž 20. června 1837 zemřel jeho starší bratr, král Spojeného království a Hannoverska Vilém IV., na trůn Spojeného království nastoupila jeho neteř Viktorie, dcera čtvrtého syna Jiřího III., vévody z Kentu. Podle práva uplatňovaného pro nástupnictví na hannoverský trůn však nemohla být nástupkyní na trůnu žena – zatímco podle tehdejšího britského následnického řádu nastupovala dědička na trůn v případě, že neměla žádné bratry, v Hannoversku (jako německé zemi) se podle polosalického práva vztahoval přednostní nárok na trůn na větší okruh mužských příbuzných. Hannoverským králem se tak stal právě Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Zůstal nicméně následníkem britského trůnu, a to od 20. června 1837 do 21. listopadu 1840, kdy královna Viktorie porodila svého prvního potomka, dceru Viktorii. Skončila tak personální unie Hannoverska se Spojeným královstvím.
Poslední panovnicí hannoverské dynastie, která usedla na trůn Velké Británie, byla tedy královna Viktorie, jejímž manželem byl princ Albert Sasko-Koburský. Od roku 1901, po nástupu Viktoriina syna Eduarda VII., tak vládne Británii dynastie Sachsen-Coburg-Gotha (od roku 1917 známá jako Windsorská dynastie).
Vládnoucí členové hannoverské dynastie
Vévodové brunšvicko-lüneburští
- Jiří Brunšvicko-Lüneburský (žil 1582–1641)
Vévodové brunšvicko-lüneburští a kurfiřti hannoverští
Králové Velké Británie, vévodové z Brunšvicka-Lüneburska, kurfiřti hannoverští
Králové Velké Británie a Irska, králové Hannoveru
Králové Velké Británie a Irska
- Viktorie (1837–1901)
Králové Hannoveru
- Arnošt August I. Hannoverský (1837–1851)
- Jiří V. Hannoverský (1851–1878)
Pozdější hlavy hannoverské dynastie – princové z Hannoveru
- Arnošt August II., princ z Hannoveru (1878–1913)
- Arnošt August III., princ z Hannoveru (1913–1953)
- Arnošt August IV., princ z Hannoveru (1953–1987)
- Arnošt August V., princ z Hannoveru (od roku 1987)
Rodokmen
- Vilém Brunšvicko-Lüneburský (1535–1592)
- Jiří Brunšvicko–Lüneburský (1582–1641)
- Jiří Vilém Brunšvicko-Lüneburský (1624–1705)
- Žofie Dorotea z Celle (1666–1726) ∞ Jiří I. Ludvík
Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský (1582–1641), kurfiřt hannoverský
Jiří I. Ludvík (1660–1727), král Velké Británie a Irska, kurfiřt hannoverský
Jiří II. August (1683–1760), král Velké Británie a Irska, kurfiřt hannoverský
Frederik Ludvík Hannoverský (1707–1751), kníže z Walesu
- Augusta Frederika Hannoverská (1737–editovat | editovat zdroj
-
Jiří III., král Hannoveru
-
Jiří IV., král Hannoveru
-
Vilém IV. Britský, král Hannoveru
-
Arnošt August I. Hannoverský, král Hannoveru
-
Jiří V. Hannoverský, král Hannoveru
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hannoverští na Wikimedia Commons
-
- Augusta Frederika Hannoverská (1737–editovat | editovat zdroj
- Jiří Vilém Brunšvicko-Lüneburský (1624–1705)
- Jiří Brunšvicko–Lüneburský (1582–1641)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk