A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| 7.. závod v sezóně 1951 | |
|---|---|
 | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 16. září 1951 |
| Oficiální název | XXII Gran Premio d'Italia |
| Místo | Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie |
| Délka trati | 6,300 km |
| Délka závodu | 80 kol, 504 km |
| Pole position | |
| Pilot |  Juan Manuel FangioAlfa Romeo |
| Čas | 1'53.2 |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot |  Giuseppe FarinaAlfa Romeo |
| Čas | 1'56.5 (v 64. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | Alberto AscariFerrari |
| Druhý | Jose Froilan GonzalezFerrari |
| Třetí | Giuseppe Farina/Felice BonettoAlfa Romeo |
Grand Prix Itálie (XXII Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.
Účastníci
Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.
Kvalifikace
| Poř. | * | Jezdec | Konstruktér | Čas | Rozdíl |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 38 | Juan Manuel Fangio
|
Alfa Romeo | 1:53.2 | – |
| 2 | 34 | Nino Farina
|
Alfa Romeo | 1:53.9 | + 0.7 |
| 3 | 2 | Alberto Ascari
|
Ferrari | 1:55.1 | + 1.9 |
| 4 | 6 | José Froilán González
|
Ferrari | 1:55.9 | + 2.7 |
| 5 | 4 | Luigi Villoresi
|
Ferrari | 1:57.9 | + 4.7 |
| 6 | 8 | Piero Taruffi
|
Ferrari | 1:58.2 | + 5.0 |
| 7 | 40 | Felice Bonetto
|
Alfa Romeo | 1:58.3 | + 5.1 |
| 8 | 30 |  Reg Parnell
|
BRM | 2:02.2 | + 9.0 |
| 9 | 36 |  Toulo de Graffenried
|
Alfa Romeo | 2:05.2 | + 12.0 |
| 10 | 32 | Ken Richardson
|
BRM | 2:05.6 | + 12.4 |
| 11 | 48 |  André Simon
|
Simca-Gordini | 2:08.0 | + 14.8 |
| 12 | 50 | Maurice Trintignant
|
Simca-Gordini | 2:08.9 | + 15.7 |
| 13 | 46 | Robert Manzon
|
Simca-Gordini | 2:09.0 | + 15.8 |
| 14 | 24 | Yves Giraud-Cabantous
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:09.3 | + 16.1 |
| 15 | 18 | Louis Rosier
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:10.8 | + 17.6 |
| 16 | 12 |  Chico Landi
|
Ferrari | 2:11.2 | + 18.0 |
| 17 | 20 |  Louis Chiron
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:12.1 | + 18.9 |
| 18 | 44 | Franco Rol
|
OSCA | 2:13.4 | + 20.2 |
| 19 | 16 | Peter Whitehead
|
Ferrari | 2:16.2 | + 23.0 |
| 20 | 22 | Pierre Levegh
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:16.5 | + 23.3 |
| 21 | 26 |  Johnny Claes
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:18.6 | + 25.4 |
| 22 | 28 | Jacques Swaters
|
Talbot-Lago-Talbot | 2:18.8 | + 25.6 |
| 23 | 14 | Rudi Fischer
|
Ferrari | Žádný čas | – |
| 24 | 32 |  Hans Stuck
|
BRM | Žádný čas | – |
| Zdroj:[1] | |||||
Závod
Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.
Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body