A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Giovanni Antonio Pellegrini | |
---|---|
![]() Giovanni Antonio Pellegrini (autoportrét; olejomalba z roku 1717, Národní portrétní galerie, Londýn) | |
Narození | 29. dubna 1675 Benátky |
Úmrtí | 2. listopadu 1741 (ve věku 66 let) nebo 5. listopadu 1741 (ve věku 66 let) Benátky |
Národnost | Ital |
Vzdělání | vyučen v dílně milánského malíře Paola Paganiho (1655–1716) |
Povolání | malíř historických alegorií, náboženských obrazů a portrétista |
Příbuzní | Rosalba Carriera (švagr nebo švagrová) |
Významná díla | série alegorických obrazů oslavujících vládu falckého kurfiřta Johna Williama (1714, zámek Schleissheim, Německo); Umučení sv. Ondřeje (1722, kostel San Stae, Benátky); návrh freskové výzdoby Čtyři světadíly (1725, Německý pavilon, Zwinger, Drážďany); |
Vliv na | vyvrcholení benátské rokokové malby |
Ocenění | v roce 1711 jmenován jedním z ředitelů Knellerovy akademie v Londýně |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giovanni Antonio Pellegrini (29. dubna 1675 Benátky – 2. listopadu 1741 Benátky) byl italský malíř, jeden z hlavních představitelů benátského rokoka. Maloval dekorativní cykly obdivované především aristokracií ve Střední a Severní Evropě. Dále rozvíjel umění benátských mistrů vrcholné renesance (Paolo Veronese) a propojil ho se stylem mistrů baroka (Pietro da Cortona, Luca Giordano).
Životopisná data a umělecká tvorba
Malíř Giovanni Antonio Pellegrini se narodil v rodině benátského rukavičkáře Antonia. Uvádí se, že se Pellegrini vyškolil v dílně milánského malíře Paola Paganiho (1655–1716), se kterým v roce 1690 odcestoval do Vídně a na Moravu, odkud se vrátil do Benátek až v roce 1696. Mezi jeho první dochovaná díla patří fresky v muránském Palazzo Corner, které vykazují ještě vliv svého učitele. V roce 1699 pobýval v Římě. V roce 1701 se vrátil do Benátek, aby zde zhotovil malby pro Scuola del Cristo a pro Palazzo Albrizzi. V témže roce Pellegrini zhotovil nástropní obrazy v knihovně v Padově.[1]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/59/Self-portrait_holding_a_portrait_of_her_sister%2C_by_Rosalba_Carriera.jpg/170px-Self-portrait_holding_a_portrait_of_her_sister%2C_by_Rosalba_Carriera.jpg)
V roce 1704 se Pellegrini oženil s Angelou, sestrou Rosalby Carriera (1675–1757), která byla významnou malířkou miniatur a pastelů. V roce 1709 vyzdobil horní prostory nad schodištěm ve Scuola Grande di San Rocco. Ale již v roce 1708 Charles Montagu, anglický velvyslanec v Benátkách, pozval Pellegriniho a Marca Ricciho (1676–1730) do Anglie.[2] V Anglii Pellegrini zůstal až do roku 1713. Z té doby pochází výzdoba Kimbolton Castle, Howard Castle a Norfolk Hall.[1] Pellegrini měl v Anglii úspěch, jehož dokladem je jeho jmenování jedním z ředitelů založené Godfrey Knellerovy akademie. V té době se také přihlásil do soutěže na návrh výzdoby kopule katedrály sv. Pavla v Londýně. V soutěži však neuspěl a tak v roce 1713 Anglii opustil a směřoval do Paříže. Cestou se zastavil na dvoře falckého kurfiřta Johna Williama v Düsseldorfu. Během tříletého pobytu na kurfiřtově dvoře vznikla na zámku Bensberg umělecky hodnotná série čtrnácti alegorickým obrazů oslavujících kurfiřtovu vládu. Obrazy, patřící k vrcholům Pellegriniho malířského umění, vykazují vliv Medicejských cyklů Petra Paula Rubense (1577–1640) a Pietra da Cortona (1596–1669) na jeho malbu. Současně to byl doklad úzkého vztahu kurfiřtova dvora s medicejskou Florencií.[2]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2a/Castle_Howard_dome_interior.jpg/220px-Castle_Howard_dome_interior.jpg)
V roce 1716 Pellegrini pobýval v Antverpách, kde pro spolek Brewers namaloval Čtyři elementy. V následujícím roce působil nejdříve v Amsterdamu, kde vyzdobil freskou strop v domě na Herengrachtu, a v roce 1718 pracoval v Haagu na výzdobě Zlatého pokoje v Mauritshuis. Současně v té době realizoval i řadu zakázek v Praze, Drážďanech a ve Vídni. Asi v té době Pellegrini namaloval obraz Obětování Polyxeny pro některý ze zámků na moravsko-rakouském pomezí (dnes Oblastní galerie Olomouc).[3] Ještě téhož roku se na pozvání hraběte Williama Cadogana vrátil do Anglie, aby zde vyzdobil jeho venkovské sídlo v Oakley (hrabství Buckinghamshire, Anglie). Protože však v té době v Anglii existovala konkurence dalších benátských malířů, především Sebastiana Ricciho a jeho synovce Marca, Pellegrini se rozhodl Anglii opustit.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/65/Apollo_by_Giovanni_Antonio_Pellegrini_Mauritshuis_1135.jpg/220px-Apollo_by_Giovanni_Antonio_Pellegrini_Mauritshuis_1135.jpg)
V roce 1719 se Pellegrini vracel do Benátek a při cestě přes Paříž získal zakázku na výzdobu stropu v Mississippi Gallery v Banque Royale. Do Francie se vrátil v roce 1720 a v Paříži začal pracovat na výzdobě královské banky. V Paříži pobýval spolu s manželkou Angelou a její sestrou Rosalbou Carriera. Doprovázel je i Antonio Maria Zanetti (1679–1767), benátský malíř, rytec a obchodník s uměním. Pellegriniho pařížské práce významně ovlivnily tvorbu francouzského malíře Françoise Lemoina (1688–1737), jehož malířská kompozice výzdoby Herkulova sálu ve Versailles je jako jediná srovnatelná s benátskou rokokovou malbou.[4] V roce 1722 Pellegrini namaloval dva významné obrazy pro benediktinský klášter Sankt Mang v bavorském Füssenu, které patří k jeho mistrovským dílům.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Pellegrini_-_Sant%27Ulrico_guarisce_gli_ammalati-033rgb.jpg/170px-Pellegrini_-_Sant%27Ulrico_guarisce_gli_ammalati-033rgb.jpg)
Poté se Pellegrini vrátil do Paříže, následně opět do Benátek, aby v roce 1724 pracoval ve Würzburgu. O rok později pracoval pro saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. Vzniklé fresky pro zámek Übigau a pro drážďanský Zwinger se však nedochovaly. Koncem roku 1725 Pellegrini pracoval ve Vídni, kam se ještě vrátil v roce 1727. Asi v těchto letech vznikla i objednávka na oltářní obraz Kristus uzdravuje paralytika, určená pro vídeňský kostel svatého Karla Boromejského (dnes Uměleckohistorické muzeum ve Vídni).
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/13/Pellegrini_-_Christus_heilt_den_Gichtbr%C3%BCchigen.jpg/170px-Pellegrini_-_Christus_heilt_den_Gichtbr%C3%BCchigen.jpg)
Nakonec se po více než 25 letech vrátil do Benátek, úspěšný a finančně zajištěný. Nyní již pracoval téměř výhradně pro objednavatele z Benátek. V roce 1732 se stal členem pařížské Académie Royale de Peinture et de Sculpture. Asi v polovině 30. let 18. století vznikl obraz Sv. Kateřina pro baziliku svatého Antonína v Padově. Poslední zahraniční cestu Pellegrini vykonal v letech 1736 a 1737, kdy pobýval v Mannheimu, aby v rezidenci kurfiřta Charlese Philipa vyzdobil strop jeho paláce. Úspěšná malířská kariéra Giovanni Antonia Pellegriniho skončila v Benátkách v roce 1741 malířovou smrtí. Jeho sbírku obrazů, která zahrnovala i díla Pietra Paula Rubense a Franse Posta, a dokonce i Vermeerův obraz Hodina hudby (dnes Frick Collection, New York), prodala vdova Angela britskému konzulovi v Benátkách. V České republice vlastní Pellegriniho obrazy několik institucí. Dva z nejhodnotnějších pocházejí ze sbírky obrazů na zámku Opočno a druhý obraz pochází z obrazové kolekce v Olomouci. Zatímco opočenský obraz Uzdravení nemocného reprezentuje malířem často používané téma[5], olomoucký obraz s názvem Obětování Polyxeny se podobá stejně velkému poznaňskému obrazu s obdobným námětem.[3] Oba obrazy jsou datovány do 2. poloviny 20. let 18. století.
Umělecko-historický význam díla Giovanni Antonia Pellegriniho
Giovanni Antonio Pellegrini byl významnou malířskou osobností benátského settecenta. Jeho tvora se vyznačovala širokou škálou témat zobrazujících náboženské a mytologické výjevy, alegorie a portréty. Patřil tak k umělcům, kteří začali uplatňovat volnější výtvarné záměry.[6] Vedle G. A. Pellegriniho šířili slávu benátské rokokové malby v Evropě i další benátští malíři jako byl Antonio Belluci (1654–1726), Rosalba Carriera (1675–1757) nebo Pietro Rotari (1707–1762). Jejich umělecké snahy vyvrcholily v malbě nejvýznamnějšího z nich – Giovanni Battisty Tiepola (1696–1770).
Odkazy
Reference
- ↑ a b Kolektiv autorů. Pellegrini, Giovanni Antonio. In. Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 514.
- ↑ a b Výtvarné umění Sfinga - Giovanni Antonio Pellegrini - https://www.sphinxfineart.com/artists/243847/giovanni-antonio-pellegrini Archivováno 10. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ a b Machytka L., Neumann J., Šafařík, E. A. Giovanni Antonio Pellegrini Obětování Polyxeny. In. Mistrovská díla starého umění v Olomouci (katalog výstavy).Vydal Vlastivědný ústav - Oblastní galerie v Olomouci,, 1967. Str. 94-97.
- ↑ Vanuxem J. Od římského baroku k německému rokoku. In: Umění renesance a baroku (encyklopedie). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Str. 424.
- ↑ Šafařík E. A. Giovanni Antonio Pellegrini: Uzdravení ochrnulého. In: Benátské malířství 18. století (katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze a Muzeum Hlavního města Prahy, 1964. Str. 29
- ↑ Brion M. Historický přehled: umění 18. století. In: Umění renesance a baroku (encyklopedie). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Str. 360.
Literatura
- ATTWATER D. Slovník svatých. Vydalo nakladatelství Papyrus ve Vimperku spolu s nakladatelstvím Jeva v Rudné u Prahy, 1992. Stran 437.
- HUYGHE R. Umění renesance a baroku (encyklopedie). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Stran 476.
- KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Stran 798. ISBN 80-207-0023-4.
- PIJOAN J. Dějiny umění/8. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1981. Stran 365.
- STEER J. A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216. ISBN 0-500-20101-3
- ŠAFAŘÍK E. A. Benátské malířství 18. století (katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze a Muzeum Hlavního města Prahy, 1964. Stran 45.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Antonio Pellegrini na Wikimedia Commons
- http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1365 Archivováno 18. 12. 2021 na Wayback Machine.
- http://www.lib-art.com/artgallery/183-giovanni-antonio-pellegrini.html
- https://sk.artprinta.com/zbierok/giovanni-antonio-dit-gianantonio-pellegrini
- https://www.dailyartmagazine.com/venetian-rococo/
- https://artuk.org/discover/artists/pellegrini-giovanni-antonio-16751741
- https://www.sphinxfineart.com/artists/243847/giovanni-antonio-pellegrini Archivováno 10. 12. 2021 na Wayback Machine.
- http://www.artnet.com/artists/giovanni-antonio-pellegrini/
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk