A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Fulko V. z Anjou | |
---|---|
hrabě z Anjou a Maine, král jeruzalémský | |
Narození | 1089/1092 Angers |
Úmrtí | 13. listopadu 1143 Akkon |
Pohřben | bazilika Svatého hrobu |
Manželky | Ermengarda z Maine Melisenda Jeruzalémská |
Potomci | Geoffrey V. z Anjou Sibyla z Anjou Matylda z Anjou Eliáš II. z Maine Balduin III. Jeruzalémský Amaury I. Jeruzalémský |
Dynastie | Château-Landonové |
Otec | Fulko IV. z Anjou |
Matka | Bertrada z Montfortu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fulko V. z Anjou (1089/1092, Angers – 13. listopadu 1143, Akkon) byl hrabě z Anjou a Tours (1109–1129), z Maine (1110–1129) a jeruzalémský král (1131–1143). Během své vlády osvědčil diplomatické a politické schopnosti,[1] dával přednost vyjednávání před bitevním polem.[2] Poslední roky jeho vlády ve Svaté zemi byly ve znamení míru a blahobytu.
Hrabě z Anjou
Fulko se narodil někdy mezi léty 1089–1092 jako syn hraběte Fulka IV. z Anjou a jeho čtvrté manželky Bertrady z Montfortu, dcery Šimona z Monfortu. Brzy po narození syna v roce 1092 Bertradu unesl[pozn. 1] francouzský král Filip I. a oženil se s ní, přestože i on byl ženatý s Bertou Holandskou.[4]
Fulko, který měl údajně špatnou paměť na jména,[5][6] se roku 1109 po otcově smrti stal hrabětem z Anjou a o rok později své panství dále rozšířil, když se oženil s Ermengardou,[pozn. 2] dcerou hraběte Eliáše I. z Maine a jeho jedinou dědičkou. V bojích mezi francouzským králem Ludvíkem VI. a anglickým králem Jindřichem I. byl na straně francouzského krále.
„ | Král Jindřich pobýval po celý rok v Normandii kvůli válce s francouzským králem, hrabětem z Anjou a hrabětem flanderským... | “ |
— Anglosaská kronika[8] |
Na stranu Jindřicha I. přešel teprve v červnu 1119, když se provdala jeho dcera Matylda za králova syna Viléma Adelina. Po Vilémově tragické smrti následujícího roku král Jindřich zadržel Matyldin vdovský podíl, čímž znovu vzplanuly vzájemné spory s hrabětem z Anjou.[9]
V roce 1120 vykonal hrabě pouť do Svaté země, kde se stal jakýmsi přidruženým členem nově vzniklého rytířského řádu templářů. Po návratu z pouti Fulko věnoval templářům 30 anjouských liber.[10] Roku 1127 byl Vilém Clito, Fulkův bývalý zeť, uznán flanderským hrabětem a anglický král Jindřich v obavě před uplatněním Vilémova nároku na Normandii navrhl Fulkovi manželské spojení své dědičky Matyldy a Fulkova syna Geoffroye.[8] Dynastická svatba se konala v červnu 1128. Když téhož roku jeruzalémský král Balduin II. hledal manžela pro svoji dceru Melisendu a vyslal za tím účelem poselstvo do Francie, francouzský král Ludvík VI. mu doporučil hraběte z Anjou.[11]
Jeruzalémský král
Fulko se v doprovodu Huga z Payns vydal na jaře 1129 do Palestiny, kde se 2. června oženil s dědičkou jeruzalémského království Melisendou.[12] Zdá se, že evropský kontinent opustil spíše v touze naplnit ideál křesťanského vládce než aby toužil po uchvácení lén.[13]
S tchánem se zúčastnil neúspěšného tažení proti Damašku a po roce 1130 také umravňování příliš ambiciózní antiochijské kněžny Alice.[pozn. 3][14] Balduin Jeruzalémský zemřel v srpnu 1131.
„ | Po jeho smrti ho nenahradil žádný Frank obdařený rozumem a schopností vládnout. Jako nový král po něm následoval hrabě Fulko z Anjou, který připlul po moři z jejich končin. Muž mdlého úsudku a ochablé vůle. | “ |
— Ibn al-Qalánisí[15] |
Fulko se stal spoluvládcem Jeruzalémského království a po nástupu na trůn se musel nejdříve mezi odbojnými křižáckými vládci prosadit, protože nikdo z nich se nechtěl považovat za jeho leníka. Střetl se s Ponsem z Tripolisu a Joscelinem, vládcem Edessy. Se svou chotí jako spoluvládkyní se zpočátku nechtěl dělit o moc a do důležitých funkcí jmenoval své francouzské stoupence.[16] Rozpory v království a silná podpora královny mezi poddanými jej posléze přiměly ke změně názoru a s manželkou se dohodl na formě spoluvlády, jež byla zřejmě původně i zakotvena v manželské smlouvě.[17]
Byl donucen potlačit nový pokus kněžny Alice o získání vlády nad Antiochií a poté ji vykázal znovu do Latakie. Vládu nabídl Raimondovi z Poitiers, mladšímu synovi akvitánského vévody, který lákavou nabídku přijal, v převlečení doputoval na Východ a za pomocí lsti se oženil nikoli s Alicí, ale s její malou dcerou Konstancií. Tím se za Fulkovy pomoci stal vládcem v antiochijském knížectví.[18] V roce 1137 Fulko vytáhl na pomoc Tripolisu, který napadl Zengí. Zengímu se však podařilo nečekaným útokem křižáky porazit a král se spolu se svou družinou musel uchýlit na hrad Montferrand, který Zengí vzápětí oblehl. Po krátkém obléhání Zengí nabídl králi volný odchod rytířů výměnou za postoupení hradu. Král s návrhem souhlasil. Přes relativně umírněné Zengího požadavky mu zisk hradu umožnil kontrolovat vstup do údolí řeky Orontes.[19][20]
Fulko svého diplomatického umu využíval při sporech mezi jednotlivými muslimskými vládci ve svůj prospěch a neváhal v případě potřeby uzavírat spojenectví s jednou z muslimských stran. Roku 1139 pomohl za pravidelnou měsíční úplatu[pozn. 4] Damašku obléhanému mosulským atabegem Zengím, který se po spatření křižáckého vojska raději stáhl bez boje. Damašský vládce Unur poté navštívil dvůr v Akkonu, Jaffě a Jeruzalému.[21] Fulkovi se podařilo na jihu království vybudovat ochranný val v podobě hradů a pevností, které měly chránit jižní hranici a zároveň v případě potřeby sloužit jako základna pro výboj na jih od Mrtvého moře.
Za jeho vlády sílil příliv nových obyvatel a města obnovila hospodářské vztahy se Západem i Východem. Díky králově péči nezískalo žádné z italských měst obchodní monopol a mezi podílníky na obchodním podnikání se zařadilo jihofrancouzské město Marseille. Jeruzalémské království postupně znásobilo své zisky. Fulko byl tolerantní i vůči náboženským zvyklostem obyvatel, muslimové měli rozsáhlé svobody a jakobité s Armény byli pod královou ochranou. Stejně tak se mohli svobodně projevovat i věřící východního ritu.[22] Latinské kláštery získaly od královského páru četná nadání.
„ | Zbožný, mírný, přívětivý (na rozdíl od toho, jací jsou všeobecně ryšavci!), laskavý a soucitný, velkorysý ve skutcích milosrdenství i v almužnách... Velice zkušený ve vojenském umění, ve válečných strastech trpělivý a prozíravý... | “ |
— Kronika hrabat z Anjou[5][pozn. 5] |
Smrt
Dne 7. listopadu 1143 si královský dvůr při pobytu v Akkonu na přání královny vyjel na projížďku. Během ní králův kůň zakopl a svého jezdce shodil. Při pádu jej udeřilo těžké sedlo do hlavy. S hrozivou ránou na hlavě přenesli krále v bezvědomí zpátky do Akkonu, kde o několik dní později na následky zranění zemřel.[23]
Králova nečekaná smrt na lovu vyvolala vážnou krizi v království. Oba jeho synové Balduin a Amaury z manželství s Melisendou byli nezletilí a vlády se ujala vdova jako regentka. Oslabení království využily antiochijské knížectví a edesské hrabství k tomu, aby se zcela osamostatnily.[24] Fulkova smrt usnadnila mosulskému atabegovi Zengímu dobytí Edessy na konci roku 1144.[25]
Potomci
I. ∞ 1110 Ermengarda z Maine († 1126)
- Geoffrey V. z Anjou (1113–1151) – hrabě z Anjou
- Sibyla z Anjou (1112–1165) – I. ∞ 1123 Vilém I. Flanderský; II. ∞ 1134 Dětřich I. Flanderský
- Matylda z Anjou (1107–1154) ∞ Vilém Adelin
- Eliáš II. z Maine († 1151) – hrabě z Maine
II. ∞ 1129 Melisenda Jeruzalémská (asi 1105 – 1161)
- Balduin III. Jeruzalémský (1130–1162) – jeruzalémský král
- Amaury I. Jeruzalémský (1136–1174) – jeruzalémský král
Vývod z předků
Odkazy
Poznámky
- ↑ Podle některých kronikářů Bertrada Fulka opustila sama, protože nechtěla být "zapuzena jako běhna".[3]
- ↑ Ermengarda byla původně snoubenkou Fulkova staršího bratra, který zemřel roku 1106. Zdá se, že ke sňatku Fulkovi dopomohla matka Bertrada.[7]
- ↑ Balduinova dcera Alice roku 1130 ovdověla, prohlásila se regentkou Antiochie a potlačila odpor normanských rytířů. Otec ji vykázal do vdovského údělu v Latakii a sám sebe ustanovil regentem knížectví.
- ↑ Jeruzalémské království dostávalo za vojenskou podporu 20 tisíc byzantiů měsíčně.
- ↑ Fulko byl rusovlasý.
Reference
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 93. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi.
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 99
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 129. Dále jen Rytíř, žena a kněz.
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 117.
- ↑ a b PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-544-5. S. 117. Dále jen Žena v době katedrál.
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 208. Dále jen Svaté války.
- ↑ Žena v době katedrál, str. 110
- ↑ a b MORGAN, Kenneth O. Dějiny Británie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 639 s. ISBN 80-7106-347-9. S. 112. Dále jen Dějiny Británie.
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 21–22. Dále jen Noví rytíři.
- ↑ PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk: Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. S. 45. (polsky)
- ↑ Noví rytíři, s. 28
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 128
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 93
- ↑ GABRIELI, Francesco. Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0333-5. S. 7. Dále jen Křížové výpravy očima.
- ↑ NICOLLE, David. Druhá křížová výprava 1148 : pohroma před branami Damašku. Praha: Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-3413-2. S. 6. Dále jen Druhá křížová výprava 1148.
- ↑ BROOKE, Christopher. Evropa středověku v letech 962–1154. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-831-2. S. 145. Dále jen Evropa středověku.
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 97–98
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 101
- ↑ HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 57.
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, s. 99–100
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, s. 100
- ↑ RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. S. 233. (anglicky) Dále jen The Kingdom of Jerusalem.
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, s. 100–101
- ↑ DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. 214 s. S. 90.
Literatura
- BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky)
- HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2.
- PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk: Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. (polsky)
- RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fulko V. z Anjou na Wikimedia Commons
- Mapa držav hrabat z Anjou v 11. století
Předchůdce: Balduin II. |
Jeruzalémský král 1131–1143 |
Nástupce: Balduin III. |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk