A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Francie | |
---|---|
![]() | |
Televizní stanice | France Télévisions |
Počet účastí | |
Celkem | 66 (66× ve finále) |
První účast | 1956 |
Nejlepší výsledek | |
Finále | 1. místo: 1958, 1960, 1962, 1969, 1977 |
Semifinále | 11. místo: 1996 |
Nejhorší výsledek | |
Finále | 26. místo: 2014 |
Semifinále | 11. místo: 1996 |
Body | |
Maximum | 499 (finále 2021) |
Minimum | 1 (finále 1966) |
Externí odkazy | |
france.tv/france-2/eurovision | |
Francie na Eurovision.tv |
Francie se zúčastnila 66 ročníků soutěže Eurovision Song Contest, poprvé v roce 1956, byla tak jedním ze sedmi států, které se účastnily prvního ročníku. Země patří do skupiny států, které nejvíce přispívají do Evropské vysílací unie (EVU). Proto je členem Velké pětky a postupuje tak automaticky do finále. Od vstupu do soutěže země vynechala dva ročníky, a to v letech 1974 a 1982.
Francie soutěž vyhrála pětkrát. Poprvé v roce 1958 s písní „Dors, mon amour“ zpěváka Andrého Claveaua. Na prvním místě se země umístila dále v letech 1960 s písní „Tom Pillibi“ od zpěvačky Jacqueline Boyer, 1962 se skladbou „Un Premier Amour“ od Isabelle Aubret, posledního úspěchu 60. let země dosáhla v roce 1969 se skladbou „Un jour, un enfant“ od zpěvačky Fridy Boccary, kdy se o vítězství dělila s Nizozemskem, Spojeným královstvím a Španělskem. Páté vítězství se dostavilo roku 1977, když zvítězila s písní „L’oiseau et l’enfant“ zpěvačka Marie Myriam. Na druhém místě se pak Francie umístila pětkrát, a to v letech 1957, 1976, 1990, 1991 a 2021.
Mezi 5 nejlepších států se Francie během 20. století dostala celkem čtyřiadvacetkrát, úspěchy se však s příchodem 21. století začaly vytrácet. Do pětice zemí s nejvyšším skóre se Francie probojovala pouze třikrát, v roce 2014 dokonce skončila na posledním místě.
Organizace
Soutěž Eurovision Song Contest ve Francii během let představilo hned několik vysílatelů. Mezi ně patří RTF (1956–1964), ORTF (1965–1971) a TF1 (1975–1981). Od roku 1983 byl za organizaci zodpovědná síť televizních stanic France Télévisions, přičemž finále vysílaly dílčí televize France 2 (1983–1998) a France 3 (1999–2014), semifinále potom France 4 (2005–2010, 2016) a France Ô (2011–2015). Semifinále ročníku 2004 vysíláno nebylo, nicméně diváci, kteří se nacházeli v blízkosti Monaka měli možnosti ho mohli sledovat prostřednictvím tamní televize TMC Monte-Carlo. Rádiové vysílání bylo zprostředkováno stanicí France Inter, a to v letech 1971 až 1998, od roku 2001 následně rádio France Bleu.
Francie často měnila způsob národního výběru reprezentantů, tedy jak národní kola, tak i interní výběry, někdy také kombinace těchto dvou.
Historie účasti
Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších účastníků soutěže, který zvítězil celkem pětkrát, čtyřikrát se umístil na stříbrné příčce, na 3. místě skončil sedmkrát. Mezi lety 1960 a 1993 Francie držela prvenství v počtu vítězství, buď sama či v remíze. Blízko vítězství se stát ocitl i v roce 1991 se skladbou „Le Dernier qui a parlé...“ od zpěvačky Aminy, kdy se společně se Švédskem dělila o první místo, díky tehdejším pravidlům ale vyhrálo právě Švédsko. Předchozí rok pak Francie skončila na děleném druhém místě společně s Irskem.
V posledních letech ovšem byly výsledky víceméně neuspokojivé. Od roku 1998, kdy bylo zavedeno taktéž divácké hlasování, se Francie téměř vždy umístila v nejhorší finálové desítce. Se dvěma body v roce 2014 se Francie poprvé umístila na posledním místě.
Mezi lepší výsledky Eurovize 21. století patří reprezentantka kanadského původu Natasaha St-Pier s písní „Je n’ai que mon âme“ z roku 2001, která po vlně nadšení ze strany fanoušků a kladných šancích na vítězství ze strany bookmakerů nakonec skončila čtvrtá. Dobrého výsledku země dosáhla také o rok později, kdy se na pátém místě umístila zpěvačka Sandrine François a píseň „Il faut du temps“ a následně obdržela cenu Marcela Bezençona v kategorii nejlepšího výběru daného ročníku podle tisku. Velký eurovizní boom zažil francouzský show business v roce 2008, kdy v soutěži uspěl zpěvák Sébastien Tellier. To mělo za následek účast interpretky Patricie Kaas v roce 2009 a její následnou slávu. V současnosti se jedná o jednu z nejvýznamnějších francouzsky mluvících hudebnic s více než 16 miliony prodaných desek. Nejvyššího skóre v historii francouzské účasti, 257 bodů, dosáhl v roce 2016 zpěvák Amir, to nicméně zapříčinila především změna pravidel a způsobu bodování.
Absence na soutěži
Od první účasti v roce 1956 Francie nesoutěžila pouze dvakrát, a to v letech 1974 a 1982. V roce 1974 země soutěž vynechala kvůli úmrtí francouzského prezidenta Georgese Pompidou v týden konání soutěže. Jinak by Francii reprezentovala zpěvačka Dani s písní „La vie à vingt-cinq ans“.
V listopadu 1981 se šéf zábavního oddělení vysílatele TF1 řekl, že je znechucen nedostatkem talentu a fádními písněmi, a Eurovizi nazval blbostí. Televize France 2 tak organizaci soutěže v zemi převzala a posléze uspořádala veřejné národní kolo pro ročník 1983.
Francie a „Velká pětka"
Tzv. „Velká pětka“ vznikla v roce 1999, tehdy označována jako „Velká čtyřka“, která byla složena ze čtyř států, které byly největšími finančními přispěvateli Evropské vysílací unie (EVU). Jednalo se právě o Francii, dále o Německo, Spojené království a Španělsko. V roce 2011 se do soutěže vrátila také Itálie a stala se členem nově vzniklé „Velké pětky“.