A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ekonomika Francie | |
---|---|
![]() La Défense je největší finanční distrikt v Evropě | |
Měna | 1 euro (€1) = 100 centů |
Fiskální období | kalendářní rok |
Obchodní organizace | EU, WTO a OECD |
Statistické údaje | |
Populace | ▲ 67 098 824 (1. ledna 2020)[1] |
HDP | $2,463 bil. (nominal; 2016)[2] $2,733 bil. (PPP; 2016)[2] |
Změna HDP | 0,5% (Q2 2017)[3] |
HDP na obyvatele | $38 127 (nominal; 2016)[2] |
HDP podle sektorů | zemědělství (1,9%), průmysl (18,3%), služby (79,8%) (odhad 2016) |
Inflace (CPI) | ▲ 1% (září 2017)[4] |
Míra chudoby | 5,7% (2017)[5] |
Pracovní síla | ~30 mil. (2017) |
Pracovní síla podle sektorů | služby (71,8%), průmysl (24,3%), zemědělství (3,8%) (2016) |
Nezaměstnanost | ![]() |
Průměrná hrubá mzda | €35,484 / €42,300 |
Zahraničí | |
Vývoz | ▼ $505,4 mld. (2016)[7] |
Dovoz | ▼ $525,4 mld. (2016)[8] |
Hrubý zahraniční dluh | $5,250 bil. (31.3. 2017)[9] |
Veřejné finance | |
Veřejný dluh | 96% HDP (odhad 2016)[10] |
Příjmy | $1,3 bil.(2017 odhad) |
Výdaje | $1,5 bil. (2017 odhad) |
Vysoce rozvinutá ekonomika Francie, která stojí především na volném trhu,[11] je podle Světové banky a Mezinárodního měnového fondu šestou nejsilnější ekonomikou ve světě a desátou dle parity kupní síly. Po Německu[12] je druhou největší ekonomikou Evropské unie. Francie mj. patří do tzv. G8, sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa.
Ve francouzské ekonomice dominuje zejména sektor služeb, který v roce 2017 představoval 78,8 % jejího HDP, zatímco sekundární sektor (hlavně průmysl) 19,5 % a primární sektor (zemědělství, rybolov atd.) zbývajících 1,7 %.[13] Jako pátý největší obchodující národ na světě[14] je Francie také nejnavštěvovanější destinací[15][16] a vůdčí zemědělskou velmocí EU.[17]
Na evropském kontinentě zaujímala Francie k roku 2020 status největšího příjemce přímých zahraničních investic (PIZ) a rovněž pozici druhého evropského státu s největšími výdaji na výzkum a vývoj. V roce 2019 obsadila patnáctou příčku nejkonkurenceschopnějšího státu[18] a následně se, podle žebříčku Bloomberg Innovation Index z roku 2020, zařadila mezi deset nejvíce inovativních zemí na světě.[19]
Podle MMF byla v roce 2018 Francie devatenáctou zemí světa podle HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly 42 878 amerických dolarů. Téhož roku byla uvedena na Indexu lidského rozvoje OSN s hodnotou 0,891 (což naznačuje velmi vysoký lidský rozvoj) a jednadvacátá na Indexu vnímání korupce.[20][21]
Paříž, jako hlavní město Francie a jedno z předních světových měst, má jedno z největších městských HDP na světě,[22] a je prvním městem v Evropě (třetí na světě) v počtu společností zařazených do žebříčku Fortune’s Fortune Global 500.[23] Kromě toho byla Paříž, v roce 2019 podle KPMG,[24] hodnocena jako druhé nejatraktivnější globální město na světě. La Défense, pařížská centrální obchodní čtvrť, byla společností Ernst & Young v roce 2017 hodnocena jako vedoucí obchodní čtvrť v kontinentální Evropě, a čtvrtá nejdůležitější na světě.[25] V Paříži sídlí i organizace OECD. Mezi další významná ekonomická centra patří Lyon, Toulouse (centrum evropského leteckého průmyslu), Marseille, Nice a Bordeaux.
Francii v roce 2019 obývalo 2 400 000 dolarových milionářů.[26] Tentýž rok bylo průměrné bohatství na dospělého 262 100 amerických dolarů.[27] Bohatství francouzských miliardářů se mezi lety 2007 a 2017 ztrojnásobilo, a v dubnu 2020 byl nejbohatším Evropanem Francouz Bernard Arnault (3. nejbohatší člověk planety, podle Forbes),[28] výkonný ředitel a předseda představenstva koncernu LVMH, do kterého spadají značky jako Louis Vuitton, Möet & Chandon nebo Hennessy.
Korporace
Se 31 společnostmi, které patří mezi 500 největších společností na světě, byla Francie v roce 2020 nejvíce zastoupenou evropskou zemí ve Fortune Global 500, kde předstihla Německo (27 společností) a Spojené království (22 společností).[29]
Několik francouzských korporací patří mezi největší ve svých průmyslových odvětvích. Jedná se například o AXA v pojišťovnictví a Air France v letecké dopravě.[30] Mimo značku L’Oreal, která patří mezi největší kosmetické společnosti na světě, stojí za zmínku například LVMH a Kering, což jsou dvě největší společnosti na světě s luxusními výrobky. V oblasti energetiky a veřejných služeb patří Engie a EDF ke špičce energetických společností světa. Další společnost je například Areva, která se zabývá jadernou energií. Veolia Environment je největší světová společnost poskytující služby v oblasti životního prostředí a vodohospodářství. Vinci SA, Bouygues a Eiffage jsou velké stavební společnosti; Michelin se řadí mezi 3 největší výrobce pneumatik; JCDeaux je největší světová společnost pro venkovní reklamu; společnosti BNP Paribas, Credit Agricole a Société Générale se řadí mezi největší na světě podle aktiv. Capgemini a Atos patří mezi největší technologické poradenské společnosti.
Carrefour je druhá největší maloobchodní skupina na světě z hlediska tržeb; Total patří do TOP 5 největších soukromých ropných společností světa; Danone je pátou největší potravinářskou společností na světě a největším světovým dodavatelem minerální vody; Sanofi Aventis je pátou největší farmaceutickou společností na světě; Publicis je třetí největší reklamní společností světa; PSA je šestý světový a v Evropě druhý největší výrobce automobilů; Accor je přední evropská hotelová skupina; Alstom je jedním z předních světových konglomerátů v železniční dopravě.
Vzestup a úpadek dirigismu
Francie zahájila ambiciózní a velmi úspěšný program modernizace pod koordinací státu. Tento program dirigismu (tedy centrální řízení celého národního hospodářství ze strany státu), realizovaný většinou vládami v letech 1944 až 1983, zahrnoval státní kontrolu nad určitými průmyslovými odvětvími, jako je doprava, energetika a telekomunikace.
Ve volbách v roce 1981, kdy byl François Mitterrand zvolen prezidentem, došlo ke krátkodobému nárůstu vládní kontroly nad ekonomikou, která znárodnila mnoho průmyslových odvětví a soukromých bank. Tato forma zvýšeného dirigismu byla kritizována již v roce 1982. V roce 1983 se vláda rozhodla vzdát se dirigismu a zahájit éru přísnosti nebo korporace. Výsledkem bylo, že vláda do značné míry ustoupila od ekonomických intervencí; dirigismus nyní v podstatě ustoupil, i když některé jeho rysy zůstávají ve francouzské ekonomice stále. Francouzská ekonomika rostla a měnila se pod vládním vedením a plánováním mnohem víc než jiné evropské země.
I přesto, že se dnes již jedná o široce liberalizovanou ekonomiku, vláda v ní nadále hraje významnou roli. Vládní výdaje ve výši 56 % HDP za rok 2014 byly druhé nejvyšší v Evropské unii. Pracovní podmínky a mzdy jsou vysoce regulované. Vláda nadále vlastní akcie společností v několika odvětvích, včetně výroby a distribuce energie, automobilů, dopravy a telekomunikací.
Vládní finance
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/Public_Deficit_of_France.png/220px-Public_Deficit_of_France.png)
V dubnu a květnu 2012 se ve Francii konaly prezidentské volby, v nichž vyhrál François Hollande, který se posléze postavil proti úsporným opatřením a slíbil, že do roku 2017 odstraní francouzský rozpočtový deficit. Nová vláda uvedla, že si klade za cíl zrušit nedávno přijaté daňové škrty a výjimky pro bohaté, a dalším cílem bude zvýšení sazby nejvyšší daňové skupiny na 75 % u příjmů nad milion eur, obnovení důchodového věku na 60 let s plným důchodem pro ty, kteří odpracovali 42 let, obnovení 60 000 pracovních míst, která byla zrušena z veřejného vzdělání, regulace zvýšení nájemného a budování dalších veřejných bytů pro chudé.
V červnu 2012 získala Hollandova socialistická strana celkovou většinu ve volbách, což jí dalo schopnost změnit francouzskou ústavu a umožnit okamžité uzákonění slíbených reforem. Úrokové sazby francouzských vládních dluhopisů klesly o 30 % na rekordní minima, o necelých 50 bazických bodů více než sazby německých státních dluhopisů.
V červenci 2020, během pandemie covidu-19, francouzská vláda poprvé v historii vydala desetileté dluhopisy, které měly záporné úrokové sazby (což znamená, že investoři kupující francouzské dluhopisy budou splácet, nikoli přijímat úroky za spoluvlastnictví francouzského státního dluhu).[31]
Francie vlastnila v roce 2020 čtvrté největší zásoby zlata na světě.[32]
Národní dluh
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6c/Dette_publique_france_percent_du_PIB.png/220px-Dette_publique_france_percent_du_PIB.png)
Vláda Francie má každoročně deficit v rozpočtu od začátku 70. let. Od roku 2019 dosáhl francouzský vládní dluh ekvivalentu 2 331 miliard EUR, což odpovídá 99,2 % francouzského HDP.[33] Podle pravidel Evropské unie mají členské státy omezit svůj dluh na 60 % produkce, nebo strukturálně snižovat poměr k tomuto počtu a dosáhnout veřejného deficitu nepřesahujícího 3 % HDP.
Na konci roku 2012 ratingové agentury varovaly, že rostoucí úrovně francouzského národního dluhu riskují francouzský úvěrový rating AAA, což zvyšuje možnost budoucího snížení úvěru a následných vyšších nákladů na půjčky pro francouzskou vládu. V roce 2012 snížily rating Francie agentury Moody’s, Standard & Poor’s a Fitch na rating AA+. V prosinci 2014 Fitch a S&P dále snížily úvěrový rating Francie na AA.[34][34]