A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dudek chocholatý | |
---|---|
Dudek chocholatý s potravou | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
Čeleď | dudkovití (Upupidae) |
Rod | dudek (Upupa) |
Binomické jméno | |
Upupa epops Linné, 1758 | |
hnízdění stálý (celoročně) zimování | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dudek chocholatý (Upupa epops) je pták z řádu zoborožců. Od května roku 2008 je národním ptákem státu Izrael.
Taxonomie
Dudek chocholatý je jediným žijícím zástupcem čeledi dudkovitých (Upupidae). Další druh, dudek velký (Upupa antaios), který se v minulosti vyskytoval na ostrově Svatá Helena, vyhynul během 16. století.[2]
Poddruhy
Rozlišuje se 9 poddruhů. Severozápadní Afriku, Evropu a západní Sibiř obývá dudek chocholatý evropský (U. e. epops), území dále na východ d. ch. asijský (U. e. saturata) a oblast od Suezu k jihu d. ch. egyptský (U. e. major). Dalších 6 poddruhů žije v Africe jižně od Sahary a v jižní Asii.[3]
Popis
Dudek je středně velký pták (délka těla 25–29 cm, rozpětí křídel 44–48 cm), zcela nezaměnitelný, s širokými zakulacenými křídly, výraznou vztyčitelnou chocholkou na hlavě a dlouhým, tenkým, mírně dolů zahnutým zobákem. Zbarvení je žlutohnědě růžové s černými a bílými pruhy, ocas je černý s širokým bílým pruhem. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší. Létá vlnovitě a dost vratce („motýlí“ třepotavý let), na zemi chováním připomíná špačka.[3]
Hlas
Při obhajování hnízdního okrsku se ozývá daleko slyšitelným dutým voláním „pu-pu-pu“. Mláďata se na hnízdě při krmení ozývají vysokým „siih“.[4] Při obraně hnízda vydávají varovné drsné opakované zasyčení.[5]
Rozšíření
Dudek chocholatý hnízdí na rozsáhlém území Evropy, Asie a Afriky. Převážně tažný druh, se zimovišti v jižní Asii a Africe jižně od rovníku (viz mapka rozšíření níže).[3] Evropská populace je odhadována na více než 890 000 párů a vykazuje mírně klesající tendenci.[6]
Výskyt v Česku
V České republice hnízdil dříve pravidelně a místy zcela běžně, v letech 1950–1960 však téměř vymizel. V současné době hnízdí jen ojediněle a nepravidelně, hlavně v nížinách a pahorkatinách, častěji pouze na jižní Moravě na Hodonínsku, Břeclavsku a Znojemsku. Celková početnost byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 60–120 párů, podobně v letech 2001–2003 (70–140 párů).[3][4]
Prostředí
Vyhledává otevřenou travnatou krajinu s nízkou intenzitou zemědělství, s pastvinami a loukami prostoupenými drobnými lesíky či alespoň skupinami vzrostlých stromů, okraje rybníků se starými stromy, sady, lesní okraje i velmi řídké lesy; vyhýbá se mokřadům.[4] Svensson uvádí častá pozorování ve vinohradech a sadech.[7]
Hnízdění
Na hnízdiště přilétá převážně v první polovině dubna, odlétá hlavně v srpnu a září. Hnízdí jednou do roka, od konce dubna do konce června.[4] Hnízdí jednotlivě a teritoriálně.
K hnízdění potřebuje prostorné stromové dutiny, ale zahnízdí i v dutinách lidských staveb, hromadách kamení i zemních norách.[4] Hnízdo bývá někdy bez vystýlky, jindy dudek na dno přináší stonky a stébla rostlin a kousky kůry. Ročně mívá jednu snůšku po 5–7 bílých nebo nažloutlých vejcích o rozměrech 26,0 × 17,9 mm. Inkubace je 16 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou zpočátku krmena pouze samicí, od 10. dne oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 26 dnech. Dalších několik dnů jsou krmena mimo hnízdo. Pohlavně dospívají ve stáří 1 roku.[3] Mláďata na hnízdě po určitou dobu vylučují z kostrční žlázy páchnoucí sekret a pokud jsou ohrožena, vystřikují směrem k otvoru hnízdní dutiny trus.[8] (Proto býval dudek v českém dialektu nazýván smraďoch.[9])
Potrava
V potravě převažuje hmyz a jeho larvy, zvláště brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí, krtonožky a stonožky, dále pavouci a žížaly. Potravu hledá převážně na zemi.[3] Komenský ve svém díle Orbis pictus o dudkovi tvrdí, že je to pták „nejsmrdutější, nebo lejna žeře“[10] (v pozdějším vydání též „nejnečistější, neb lejnami se krmí“).[11] Dudek však nekonzumuje výkaly, ale hmyz, který se na nich vyskytuje.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hoopoe na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. .
- ↑ OLSON, Storrs L. Paleornithology of St Helena Island, south Atlantic Ocean. Smithsonian Contributions to Paleobiology. 1975, no. 23. 49 s. Dostupné z: http://www.sil.si.edu/smithsoniancontributions/Paleobiology/pdf_lo/SCtP-0023.pdf Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c d e ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 212–213. ISBN 978-80-86858-88-3.
- ↑ PELC, Pavel. Jak vznikaly nahrávky. In: Český rozhlas . ©1997–2019 . Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/dudek-chocholaty-video-7946581
- ↑ BirdLife International (2004): Upupa epops Archivováno 30. 10. 2013 na Wayback Machine.. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.
- ↑ SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 238. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ HUDEC, Karel. Dudek chocholatý. In: Český rozhlas . ©1997–2019 . Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/dudek-chocholaty-video-7946581
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 60. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
- ↑ KOMENSKÝ, Jan Amos. , s. 35–36. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:eaf90ff7-61fb-4ce5-bbf1-f72cb9d677c4
- ↑ KOMENSKÝ, Jan Amos. Orbis pictus. Vídeň: Wytisstěnj v Jána Tomásse z Trattnern, Cýsařsk. Kralowst. Jmpressora, 1778. 167 s. Dostupné online. S. XX.
Literatura
- BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Přeložil Tomáš KAPIC. Čestlice: Rebo, 2007, s. 230. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-7234-292-1.
- DUNGEL, Jan a Karel HUDEC. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 154. ISBN 978-80-200-0927-2.
- FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
- SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
Externí odkazy
- Český rozhlas – dudka chocholatého
- Přiroda.info.cz – hlas dudka chocholatého
- Naturephoto – dudek chocholatý
- Eretz.cz – izraelským národním ptákem se stal dudek
- Obrázky, zvuky či videa k tématu dudek chocholatý na Wikimedia Commons
- Galerie dudek chocholatý na Wikimedia Commons
- Taxon Upupa epops ve Wikidruzích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk