A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dětmar z Merseburku | |
---|---|
Narození | 25. července 975 |
Úmrtí | 1. prosince 1019 (ve věku 44 let) Merseburg |
Místo pohřbení | Merseburská katedrála |
Povolání | historik, spisovatel, kronikář, katolický kněz a katolický biskup |
Témata | kronika |
Rodiče | Siegfried I von Walbeck a Kunigunde von Stade |
Příbuzní | Graf Siegfried von Walbeck, Siegfried (Münster), Friedrich von Walbeck a Brun II. von Verden (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dětmar z Merseburku, též Thietmar Merseburský (25. července 975 – 1. prosince 1018), byl biskup v Merseburgu a známý kronikář. Ve svém díle se věnoval především dějinám Saska, ale zachytil také mnohé důležité informace o Čechách a Polsku. Velebil německé panovníky ze saské dynastie a jejich úspěchy při východní expanzi.
Život
Narodil se jako třetí z pěti synů hraběte Siegfrieda z Walbecku a Kunhuty ze Stade. Sám o sobě napsal, že byl nevelkého vzrůstu, měl v mládí přeražený nos a tvář znetvořenu hnisajícím vředem.[1] Protože náležel k významné saské šlechtické rodině, vyrůstal nejprve pod dohledem své tety Emnildy v quedlinburském klášteře sv. Serváce, kde se mu dostalo prvního vzdělání, a po otcově přímluvě v roce 987 vstoupil do proslulého kláštera sv. Jana na Hoře v Magdeburku. Péčí opata Rikdaga si doplnil vzdělání do té míry, že se v šestnácti letech mohl stát kanovníkem metropolitní kapituly. Po otcově smrti v roce 991 byl chtivým strýcem Liutharem nucen k finančnímu vypořádání dědictví a k jeho poručnictví. O tři roky později mu hrozilo, že bude jako rukojmí vydán do rukou baltských pirátů. Když roku 997 zemřela i jeho matka, přišla s dědictvím statků strýcova nová žaloba. Roku 1002 se konečně podařilo vyplatit chtivé příbuzenstvo a Dětmar se z titulu probošta ujal správy rodového kláštera ve Walbecku.[2] Vykonal kajícnou pouť do Kolína nad Rýnem a sblížil se s magdeburským arcibiskupem Taginem. S jeho pomocí a přímluvou u královského dvora se Dětmarovi podařilo získat nejen kněžské svěcení, ale i biskupství v Merseburku.[3] Stal se Taginovým sufragánem a doprovázel jej jako zpravodaj na různých cestách, například roku 1007 na válečné výpravě do Polska. Dětmarova slavnostní biskupská konsekrace se pro neshody královských rádců konala teprve 24. dubna 1009. Stal se také důvěrníkem císaře Jindřicha II., který navštěvoval jeho merseburskou falc, tím Dětmar získal vhled do státních záležitostí, který využil ve své kronice. Poslední část Dětmarova života vyplnila obnova biskupství a starost o rodový klášter ve Walbecku, který roku 1011 vyhořel. Zahájil roku 1015 přestavbu kostela, zemřel však před jeho vysvěcením.
Hrob
Dětmar je pohřbený v boční (biskupské) kapli merseburského dómu.[4] Pískovcová náhrobní deska s ošlapanými zbytky nápisu byla při rekonstrukci dómu po druhé světové válce vyzvednuta na novou dlažbu a vsazena do bronzového rámu s novým nápisem. Epitaf s latinským čtyřverším, který k ní byl doplněn ve 12. století, se v originále nedochoval. Jeho text je vyryt na rámu náhrobku.
Kronika
Mezi lety 1012 a 1018 Dětmar diktoval[5] Chronicon neboli Kroniku postupně osmi různým písařům svého skriptória. Glosy a přípisy na okraji stránek dosvědčují, jak se Dětmar vracel k již hotovému textu a novými epizodami narušoval přirozený spád vyprávění událostí.
Kronika obsahuje osm knih, které se zabývají obdobím mezi léty 908 a 1018. Při psaní historie časnějších let vychází z díla mnicha Widukinda z Corvey Rerum gestarum Saxonicarum libri tres (Tři knihy o činech Sasů), Annales Quedlinburgenses a dalších zdrojů. Pět knih zahrnujících pozdější dobu je výsledkem líčení očitých svědků, Dětmarových vzpomínek a jeho vlastního poznání.[5] Texty kroniky dal Dětmar přečíst a posoudit svému bratrovi Siegfriedovi, opatovi kláštera v Magdeburku (1009-1022) a poté biskupovi v Münsteru (1022-1032). [6]
Dílo bylo roku 1570 odvezeno do Drážďan, kde bylo v únoru roku 1945 při spojeneckém bombardování velmi poškozeno a jen několik málo listů z něj zůstalo neponičeno. Kompletní faksimilii zveřejnil L. Schmidt v roce 1905.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thietmar of Merseburg na anglické Wikipedii.
Literatura
- Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4., překlad Bořek Neškudla a Jakub Žytek (verše), úvod a ediční poznámky Martin Wihoda.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dětmar z Merseburku na Wikimedia Commons
- (německy) Digitalizovaná kronika
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk