A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Craco | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 40°22′43″ s. š., 16°26′24″ v. d. |
Nadmořská výška | 391 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | ![]() |
![]() ![]() Craco | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 77,0 km² |
Počet obyvatel | 620 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 8 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 0835 |
PSČ | 75010 |
Označení vozidel | MT |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Craco je opuštěné město v provincii Matera v regionu Basilicata v Itálii. Ještě v 19. století mělo Craco přes dva tisíce obyvatel, pak ale začali lidé z této neúrodné horské krajiny hromadně odcházet. Po velkém zemětřesení v roce 1959 bylo Craco postiženo rozsáhlými sesuvy půdy, jejichž pravděpodobnou příčinou byla závadná vodovodní a kanalizační síť. V roce 1963 úřady nařídily z bezpečnostních důvodů přesídlení zbylých obyvatel do nedaleké nově zbudované části obce Craco Peschiera. Po zemětřesení v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno.[2]
Opuštěné město se stalo turistickou atrakcí a populární filmovou lokací. V roce 2010 bylo Craco zapsáno na seznam organizace World Monuments Fund (WMF).[3]
Geografie
Craco se nachází zhruba 40 km od Tarentského zálivu. Město bylo z obranných důvodů postaveno na velmi strmém vrcholu, což mu dodává velmi nápadný vzhled. Centrum bylo postaveno na nejvýše postavené straně města. Stojí před hřebenem, který se strmě táhne k jihozápadu, kde stojí novější budovy. Město leží na vrcholu 400 m vysokého útesu s výhledem na údolí řeky Cavone. V celé na vegetaci chudé oblasti je množství valů nazývaných calanchi vytvořených intenzivní erozí.[4]
Historie
V Craco byly nalezeny hrobky pocházející z 8. století př. n. l.. Kolem roku 540 př. n. l. oblast obývali Řekové, kteří se přestěhovali do vnitrozemí z pobřežního města Metaponto.
Název města lze datovat do roku 1060 n. l., kdy byla půda v držení Arnalda, arcibiskupa z Tricarica, který oblast nazval Graculum, což v latině znamená „malé zorané pole“. Dlouhé spojení církve s městem mělo na obyvatele velký vliv. V letech 1154–1168 přešla vesnice do držení šlechtice Eberta, pravděpodobně normanského původu, který byl jejím prvním feudálním držitelem. V roce 1179 se majitelem města Craco stal Roberto z Pietrapertosy. Za Fridricha II. bylo Craco důležitým vojenským centrem a hradní věž hostila lombardské zajatce, kteří bojovali proti císaři Svaté říše římské. V roce 1276 byla ve městě založena univerzita. Během 13. století byl feudálním držitelem Craco Muzzio Sforza. Počet obyvatel se zvýšil ze 450 (1277), na 655 (1477), na 1718 (1532), až v roce 1561 dosáhl počtu 2590. V následujících stoletích mělo Craco průměrně 1500 obyvatel. V 15. století byly ve městě čtyři velké paláce: Palazzo Maronna poblíž věže, Palazzo Grossi poblíž velkého kostela, Palazzo Carbone a Palazzo Simonetti. Během roku 1656 udeřil mor, při kterém zemřely stovky lidí a snížil se počet rodin ve městě.[4]
V roce 1799, kdy byla vyhlášena Parthenópská republika, měšťané svrhli bourbonský feudální systém. Innocenzo De Cesare se vrátil do Neapole, kde studoval a podpořil nezávislou obec. Republikánská revoluce byla o několik měsíců později potlačena armádou Svaté víry a Craco se vrátilo pod bourbonskou monarchii. Poté se město dostalo pod kontrolu napoleonské okupace. Dne 18. července 1807 zaútočily na Craco skupiny zbojníků, podporované bourbonskou exilovou vládou, které drancovaly a zabíjely profrancouzské významné osobnosti. V roce 1815 bylo město dostatečně velké na to, aby se rozdělilo na dvě části: Torrevecchia, nejvyšší oblast sousedící s hradem a věží; a Quarter della Chiesa Madre, oblast sousedící s kostelem San Nicola. Po sjednocení Itálie bylo v roce 1861 Craco dobyto skupinami banditů v čele s Carminem Croccem.[4]
Poté co skončily občanské nepokoje se největším problémem města staly problémy environmentální a geologické. Od roku 1892 do roku 1922 odešlo do Severní Ameriky přes 1300 obyvatel, hlavně kvůli špatným zemědělským podmínkám. V roce 1963 začala evakuace města, kvůli sérii sesuvů půdy. Obyvatelé se přestěhovali do údolí Craco Peschiera. Sesuvy byly pravděpodobně vyvolány špatným stavem infrastruktury kanalizace a vodovodu. V roce 1972 situaci ještě zhoršila povodeň a zabránila možnému opětovnému osídlení historického centra. Po zemětřesení v roce 1980 bylo Craco zcela opuštěno.[2]
V roce 2007 potomci emigrantů z Craco ve Spojených státech vytvořili neziskovou organizaci The Craco Society, která zachovává kulturu, tradice a historii obce.[5]
Znak
Craco má ve znaku paži, držící v ruce tři zlaté klasy na modrém poli.
Pamětihodnosti
- Kaple Santa Maria della Stella – kaplička postavená na stráni, která je součástí aktivního společenství vzdávajícího úctu Panně Marii. Stojí na místě, kde byla pastýřem zázračně objevena socha Panny Marie s dítětem ve vodě. Socha Panny Marie je stále umístěna kaple, ačkoli socha dítěte byla po odcizení nahrazena kopií.
- Kostel Chiesa Madre – kostel zasvěcený svatému Nicolovi Vescovo, patronovi Craco, byl postaven kolem 14. století a byl největším kostelem ve městě. Po sesuvu bylo vybavení kostela přesunuto do nového kostela v novém městě Craco Peschiera.
V kultuře
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/db/Craco%2C_1960.jpg/220px-Craco%2C_1960.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/89/Craco_dal_Drone.jpg/220px-Craco_dal_Drone.jpg)
Film
Craco se stalo oblíbenou filmovou lokací. Natáčely se zde filmy:
- La lupa (1953), režie: Alberto Lattuada[6]
- Kristus se zastavil v Eboli (1979), režie: Francesco Rosi[6]
- Král David (1985), režie: Bruce Beresford[6]
- Saving Grace (1986), režie: Robert M. Young[6]
- The Sun Also Shines at Night (1990), režie: Paolo a Vittorio Taviani[6]
- Ninfa plebea (1996), režie: Lina Wertmüller[7]
- Umučení Krista (2004), režie: Mel Gibson[8]
- The Big Question (2004), režie: Alberto Molinari, Francesco Cabras
- Příběh zrození (2006), režie: Catherine Hardwicke[6]
- Quantum of Solace (2008), režie: Marc Forster[6]
- Basilicata křížem krážem (2010), režie: Rocco Papaleo[6]
Televize
- Craco bylo jednou z natáčecích lokací pro italský televizní seriál Classe di ferro (1989–1991), který režíroval Bruno Corbucci.[6]
- Craco bylo jednou z filmových lokací pro brazilskou telenovelu O Rei do Gado (1996–1997), kterou režíroval Luiz Fernando Carvalho.[9]
- V roce 2015 se v Craco natáčela reklama pro japonskou Pepsi.[10]
Hudba
- Francouzská folková skupina Ödland v Craco natočila videoklip pro píseň „Santa Lucia” z alba Sankta Lucia (2011).
- Německý hudební skladatel Hauschka napsal skladbu „Craco” z alba Abandoned City (2014).[11]
- V Craco se natáčelo hudební video „Paradise” (2020) italského tanečního projektu Meduza spolu s Dermotem Kennedym.[12]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Craco na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b Craco, the Ghost Town of Basilicata . italymagazine.com, 2016-09-06 . Dostupné online.
- ↑ Historic center of Craco . wmf.org . Dostupné online.
- ↑ a b c Basilicata & Craco . The Craco Society . Dostupné online.
- ↑ About The Craco Society . The Craco Society . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Craco Cinema 2014 . comune.craco.mt.it . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2014.
- ↑ Craco Cinema 2014 . isassidimatera.com . Dostupné online. (Italian)
- ↑ The Passion of the Christ . movie-locations.com . Dostupné online.
- ↑ O Rei Do Gado: Bastidores online. teledramaturgia.com.br cit. 2014-07-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2014.
- ↑ Visit these 3 Places in Italy before they're Ruined by Tour Groups online. thedailymeal.com, 8 August 2015 cit. 2015-08-12. Dostupné online.
- ↑ Hauschka – UK Headline Tour & 'Elizabeth Bay' Video Premiere online. folkradio.co.uk, 30 January 2014 cit. 2014-04-24. Dostupné online.
- ↑ Craco protagonista nel videoclip di "Paradise ft. Dermot Kennedy" dei Meduza con le immagini di Vincenzo Sidonio e Aldo Amati online. sassilive.it, 31 October 2020 cit. 2020-11-02. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu Craco na Wikimedia Commons
- The Craco Society
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk