A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Chrpa žlutokvětá | |
---|---|
Chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
Podčeleď | bodlákové (Carduoideae) |
Rod | chrpa (Centaurea) |
Binomické jméno | |
Centaurea macrocephala Muss. Puschk. ex Willd., 1803 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala) je vytrvalá, žlutě kvetoucí rostlina vyššího vzrůstu, jedna z téměř 700 druhů[1] hojně rozšířeného rodu chrpa. V přírodě České republiky tato nápadná květina volně neroste, je považována za příležitostně se vyskytující neofyt, který ojediněle uniká ze zahrad. V minulosti byla zařazována do rodu Grossheimia pod názvem Grossheimia macrocephala.[2][3]
Výskyt
Bylina pochází ze Zakavkazska (Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie), z přiléhajícího íránského regionu (Íránský Ázerbájdžán) a z oblasti v severovýchodním Turecku (Anatólie). Roste na subalpínských loukách nebo v otevřených horských lesích v různých bylinných společenstvech. Odtud byla jako okrasná a na pěstování nenáročná květina rozšířena do zahrad mnoha zemí Evropy a počátkem 19. století se o její zpopularizování v Severní Americe postaral třetí americký president Thomas Jefferson, když ji vysadil na svou rodinnou zahradu Monticello.
V České republice bývá i přes své atraktivní květenství a jen malou potřebnou péči pěstována v zahradách jen velmi zřídka. Používá se i k řezu, kdy se pro vzhledově zajímavé zákrovy stříhají a suší ještě nerozvité úbory, při sušení s rozvitými žlutými květy dochází k jejich zhnědnutí.[2][3][4][5]
Ekologie
Přirozená stanoviště chrpy žlutokvěté jsou výše položené louky, často až nad hranicí lesa. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 400 po 2000 m n. m. Je hemikryptofytem rašícím obvykle v dubnu a kvetoucí, v závislosti na stanovišti, od června do srpna. Nejlépe roste v hluboké, propustné, hlinité a mírně vlhké půdě na plném slunci. Velmi dobře toleruje sucho, na pH půdy nemá vyhraněné nároky. Je rostlinou mírného podnebného pásu, středoevropské zimy spolehlivě přečkává. Ploidie druhu je 2n = 18.[3][4][6][7]
Popis
Vytrvalá, trsnatá bylina dorůstající do výše 100 a s květem až 150 cm, s nevětvenými, přímými, pevnými, rýhovanými lodyhami, které bývají velmi hustě olistěné až pod úbory s jasně žlutými květy. Lodyha vyrůstá z kořene s větvenou hlavou a je stejně jako listy obvykle pavučinatě vlnatá a mívá plstnaté chloupky i lepkavé žlázky. Přízemní listy jsou krátce řapíkaté, jejich čepele jsou dlouhé až 25 cm a široké do 10 cm, tvar mají obvejčitý až obkopinatý, po obvodě jsou téměř celistvé a mají stočenou špičku. Lodyžní listy vyrůstají ve spirále, jsou přisedlé, po lodyze sbíhavé a směrem vzhůru se zmenšují.
Na vrcholu lodyhy je 6 až 9 cm velký úbor s mnoha žlutě kvetoucími květy. Polokulovitý, víceřadý zákrov je tvořen hnědými, oválnými, dovnitř zahnutými listeny silně porostlými blanitými, roztřepenými přívěsky. Středové i obvodové květy v úboru mají redukovaný kalich a jasně žlutou, okolo 4 mm velkou, vespod srostlou pěticípou korunu s tenkými niťovitými úkrojky. U oboupohlavných středových květů je koruna trubkovitá a u samčích rostoucích po obvodě je nálevkovitá a nepaprskuje. Ze zbytku kalichu se v době zrání vytváří chmýr až 8 mm velký.
Květy jsou opylovány hmyzem, plod je nažka okolo 7 mm dlouhá s bohatým, o něco málo delším chmýrem. Zralé nažky jsou těžké a nebývají obvykle větrem odnášeny více než na pár metrů. Šířit se do větší vzdálenosti mohou jen za pomoci zvířat, kterým se zamotají do srstí či peří nebo zapadnutím do štěrbin vozidel.[2][3][4][6][7][8]
Rozmnožování
Je trvalkou množící se hlavně semeny (nažkami). Prvým, někdy až druhým rokem, vyrostou z klíčícího semene pouze přízemní listy a teprve v dalším roce květonosná lodyha. Jak rostlina sílí, vyrůstá lodyh více. Nejlépe je vysít semena na chráněné místo a po vyklíčení vzrostlejší semenáče vysadit na trvalé stanoviště v menších skupinkách (ve sponu 3 ks na 1 m²) nebo jako solitéry. Statnou, kvetoucí bylinu lze rozmnožit i jarním rozdělením trsu, což ale vždy nebývá spolehlivá metoda. Sází se na otevřenou, nezastíněnou plochu bez souvislého porostu dřevin, na místa stepního charakteru.[3][4][9]
Invazivita
Na některých územích (severozápad Spojených států amerických, jih Kanady, jihovýchod Austrálie), kde se původně pěstovala v zahradách a parcích jako okrasná trvalka, však našla optimální životní podmínky a nemá přirozených nepřátel. Zplaněla a rozšířila se na tamní pastviny natolik, že v některých oblastech (např. ve státě Washington v USA a provincii Alberta v Kanadě) byla prohlášena za škodlivý invazní plevel s negativním vlivem na současný ekosystém, za rostlinný druh měnící životní prostředí. Je však široce pěstovanou květinou a riziko jejího zavlečení na další území trvá.
V České republice tento druh projevuje velmi nízký invazní potenciál. Zplaňuje jen zcela výjimečně, většina v minulosti zaznamenaných planě rostoucích rostlin pravděpodobně pocházela ze starých zpustlých zahrad. Případ skutečně samovolného růstu chrpy žlutokvěté v české přírodě je zdokumentován v okolí Znojma na jižní Moravě.[3][4][6][8]
Odkazy
Reference
- ↑ STEVENS, Peter Francis. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Asteraceae . University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.07.2017 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Grossheimia macrocephala, s. 460.
- ↑ a b c d e f GRULICH, Vít. BOTANY.cz: chrpa žlutokvětá . O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.10.2013 . Dostupné online.
- ↑ a b c d e ROCHÉ, Cindy. Invasive Species Compendium: Centaurea macrocephala . CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 03.08.2009 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Centaurea macrocephala . Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c KUŤKOVÁ, Tatiana. Chrpa žlutokvětá . Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice . Dostupné online.
- ↑ a b JELÍNKOVÁ, Eva. Chrpa žlutokvětá . Eva Jelínková . Dostupné online.
- ↑ a b KEIL, David J.; OCHSMANN, Jörg. Flora of North America: Centaurea macrocephala . Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plant Finder: Centaurea macrocephala . Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA . Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu chrpa žlutokvětá na Wikimedia Commons
- Taxon Centaurea macrocephala ve Wikidruzích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk